Italská svatba Pavlíny Pořízkové a Jeffa Greensteina: kouzelné šaty inspirované vodou i únos nevěsty

Supermodelka Pavlína Pořízková věděla, že komediální scénárista Jeff Greenstein je její typ, ještě dávno před tím, než spolu šli na první rande. Poprvé se propojili na seznamovací appce v roce 2023: „Už to je neuvěřitelné – proč by překrásná bývalá supermodelka svajpla doprava plešatého komedianta s příšerným profilem?“ žertoval Greenstein. „Nakonec se ukázalo, že i když můj profil vypadal dost tragicky, zachránila to písnička, kterou jsem tam měl, Modern World od Jonathana Richmnana and the Modern Lovers.“ Pavlína napsala, že je jejich fanynka, a tak si ti dva začali psát a brzy zjistili, kolik toho mají společného. „Poměrně rychle jsme se přesunuli na FaceTime, čaj vystřídaly panáky tequily a naše rozhovory se pomalu, ale jistě prodlužovaly. Nakonec mi Pavlína – asi už dost zoufalá z toho, že jsem ještě neudělal první krok – napsala zprávu, že jsem její typ a kdy konečně přijedu do New Yorku.“

Asi měsíc po jejich seznamkovém matchi jel Jeff do New Yorku, aby se s Pavlínou potkal na drinku v hotelu Chelsea. „Vidět ji naživo mi vyrazilo dech,“ vzpomíná Jeff. „A pak, asi deset minut nato, hned potom, co nám přinesli martini, mě políbila. Máme neskutečnou chemii. Po večeři mě vzala k sobě a od té doby jsme spolu.“

V létě 2025 točila Pavlína v Karlových Varech film a Jeff během těch dvou měsíců, které strávila v Česku, přišel na geniální plán. „Našel jsem dokonalý starožitný prsten vyrobený v Česku, starý zhruba sto let. Byl ve stylu art deco s diamantem naprosto jedinečného brusu uzpůsobeného tak, aby zářil ve svitu svíček,“ popisuje Jeff detaily. „Pořídil jsem taky dřevěnou hrací skříňku s panáčkem držícím v ruce růži a hrající Vltavu od Bedřicha Smetany a taky jsem našel dokonalé místo, Goetheho vyhlídku. Je to taková malebná rozhledna z osmnáctého století s dechberoucím výhledem na celé město.“ A tak Greenstein naplánoval, že ji tam hned po poslední natáčecí klapce odveze. Jenže nic nešlo podle plánu, večírek po natáčení se protáhl a Jeff musel šlápnout na plyn, aby na rozhlednu stihli dorazit, než zavře. „Dojeli jsme, hrací skříňku jsem si rychle strčil do kapsy, popadl Pavlínu za ruku a vyběhli jsme pět pater schodů,“ vzpomíná. „Když jsme konečně popadli dech bylo to prostě dokonalé, ten výhled byl nádherný. Poklekl jsem, řekl jsem, co jsem měl, a ona řekla ano. Otevřel jsem skříňku, vykoukl dřevěný chlapeček s růží v ruce, hrála Vltava... ale prsten nikde.“ A tak zase seběhli dolů k autu. Prsten se nakonec našel na dně Jeffovy tašky a skončil tam, kde měl – na Pavlínině prstu.

Během zásnubní cesty po Evropě pak pár našel i dokonalé místo na svatbu, hotel Villa Crespi v italském městečku Orta San Giulio. Poprvé tento hotel z devatenáctého století v maurském stylu Pavlína navštívila před třiceti lety pracovně, měla tam focení. „Když jsme se z Německa a Švýcarska pomalu chystali do Itálie, oba nás napadlo to samé: proč se nezastavit ve Ville Crespi a nepodívat se, jestli bychom se nemohli vzít tam?“ Pavlína popisuje, jak neskutečně romantické místo to je: „Mám pocit, že to tam moc lidí nezná.“ Datum pár vybral na 3. červenec 2026, přesně tři a půl roku od první chvíle, kdy se v New Yorku potkali.

Plánování svatby vzali do vlastních rukou, včetně obřadu na radnici u jezera i následné oslavy ve Ville Crespi. „Musíme moc poděkovat Chiaře Ferrari z Villy Crespi, která nám strašně pomohla s propojením s lokálními floristy, DJi a tak dál,“ popisuje Pavlína. Dvojice šla směrem jednoduchosti. „Víte, druhé svatby jsou oříšek,“ vysvětluje Jeff. „Ani jeden jsme nechtěli moc hrotit RSVPéčka nebo dělat ke svatbě webovky. Ale rozhodně jsem chtěl mít papírové pozvánky, jak se patří.“ A tak nastávající ženich oslovil svého bratra, grafického designéra, aby jim je navrhl s respektem k barvám svatebního místa a s ohledem na Pavlínin art deco prsten. Pozvané pár požádal, aby dorazili formálně oblečení, ale s ohledem na horké italské léto. „Naše kamarádka Jacqui někde sehnala spoustu barevných papírových slunečníků, a výsledek tak působil až Fitzgeraldovsky,“ smála se Pavlína. Jeden z nejdůležitějších bodů na seznamu bylo ujistit se, že se oba můžou oficiálně a s plnou platností v Itálii vůbec vzít, což často mnoho turistů kvůli papírování přeskakuje. „Lidé se nás ptali, proč prostě v Itálii neuděláme jen symbolickou oslavu a úřední obřad v USA,“ vypráví Pavlína. „Za prvé mi přijde, že na tom zařizování svatby a překonávání překážek je něco romantického, musíte pro to prostě něco udělat. A za druhé jsme z toho obřadu chtěli odejít jako právoplatní manželé. Ale teda, nebylo to snadné!“

Ani dokonalé svatební šaty nevznikly přes noc, stejně jako Řím nepostavili za den. „Věděla jsem, že chci určitě šaty na míru,“ vysvětluje nevěsta: „Na samém začátku mě napadlo, že bych mohla zkusit něco z House of Gilles.“ Chloe Mendel, která se svým otcem Gillesem Mendelem značku založila, zná Pavlínu osobně přes svého syna, a tak ji oslovila. Od začátku měla jasno v jedné věci – že nechce bílé šaty. „Není to kvůli těm panenským pověrám, jak by se mohlo třeba zdát, ale spíš proto, že jsem jako modelka už oblékla tolik bílých svatebních šatů,“ popisuje bývalá supermodelka. „A tak jsem chtěla nějakou ‚barvu-nebarvu‘. Takovou, co nejde popsat úplně snadno.“ Chtěla také model, který by se kolem ní vlnil jako voda.

Pořízková dala Mendel jako referenci fotku šatů od Halstona, které vynesla Lauren Hutton na Oscary v roce 1975, modré šaty Grace Kelly z filmu Chyťte zloděje a fotky Villy Crespi. Návrhářka pak poslala nastávající nevěstě první návrhy: hluboký výstřih, zvýrazněný pas a lehoučký materiál v jemném, studeném barevném odstínu. „Na recepci za mnou přišel jeden z hostů a říkal ‚nedávno jsem začal experimentovat s ketaminem a tvoje šaty mají barvu živlů.‘ Myslel tím, že prostě nejdou jednoduše popsat stejně jako voda, která má barvu mimo barevné spektrum,“ vysvětluje Pavlína. „Dostala jsem, co jsem chtěla.“ Co se týče doplňků, ty pojala nevěsta velmi stroze. Tým House of Gilles jí navrhl sladěný závoj (lehce dramatický detail na Jeffovo přání) a ve vlasech měla ze stejného materiálu diskrétní květinu. „K tomu jsem si vzala decentní náušničky ve tvaru kapky, které mi dal loni syn k šedesátinám.“

Jeff přiznává, že co se týče svatebního outfitu, potřeboval pomocnou ruku. „Když jsme se seznámili, nosil jsem takovou tu uniformu komiků a stand-upistů – džíny a tričko s nápisem. Ani nevím, jestli jsem vůbec měl nějaký pořádný oblek,“ směje se Jeff. „Prostě jsem potřeboval pomoc.“ Ta přišla v podobě stylisty Seana Spellmana, který ženichovi poradil nechat si ušít oblek na míru, společně zvolili klasickou siluetu a modrý materiál z vlněné směsi. „Vzít si do třicetistupňových veder vlněný oblek mi připadalo jako šílenství, ale měl pravdu. Vypadalo to skvěle, mělo to styl a šmrnc,“ libuje si Jeff. „K obleku jsem si pořídil pár klasických černých oxfordek Church’s, ty mě popravdě stály víc než moje první auto, kšandy, protože, když bláznivě tancujete, potřebujete, aby vám nepadaly kalhoty, a taky jsem si vzal své milované zlaté hodinky 1946 Rolex Oyster Perpetual. Nebojte se, hodinkoví nerdi moc dobře vědí, o čem mluvím.“

Svatební víkend započal neformální večeří v trattorii Pan&Vino v Orta San Giulio, kde se pozvaní měli navzájem seznámit. „To místo jsme si zamilovali, když jsme byli v Ortě poprvé, možná i kvůli těm cedulím, co mají venku, kde stojí ‚No pizza, no pasta, no panini‘,“ vysvětluje se smíchem Pavlína. „A taky mají v menu celou jednu stránku  věnovanou rybám v konzervě, což si moje české srdíčko hned získalo.“

Svatební den započal na zahradě radnice na břehu jezera. Jenže jakmile nevěsta dorazila, zjistila, že si na hotelu zapomněla svatební kytici. „Dvě její kamarádky začaly freneticky trhat kytky v zahradě a tvořit improvizovanou kytici, to všechno co možná nenápadně, aby si jich nevšimla Roberta Mattioli, úřednice ze zastupitelstva, která nás měla oddat,“ směje se Jeff. „Paní Mattioli naštěstí s pochopením dělala, jako že nic.“

Na cestu k oltáři hráli Pavlíně synové na housle a na kytaru Smetanovu Vltavu, svědkové a zároveň autoři svatebních slibů pak byli Jeffova sestra Jill a Pavlínin bratr Kym. „Nechali jsme to úplně na nich a bylo to dokonalé,“ popisuje Jeff. „Neměnili bychom ani slovo, a to je od lidí, kteří se živí psaním, velká pochvala,“ dodává Pavlína. „Rodina je pro mě o pocitu jistoty, i proto pro mě mělo to, že nám sliby napsali rodinní příslušníci, velkou hloubku.“

Na konci obřadu rozšlápl Jeff rituálně skleničku, novomanželé se minimálně čtyřikrát políbili a pak zaznělo Go All the Way od The Raspberries. Pak už stačilo jen dokončit formality potřebné pro úřední uznání obřadu a místo tradičního focení si novomanželé nechali udělat jen jednu společnou fotku se všemi hosty uprostřed ulice dlážděné kočičími hlavami.

Na večeři se svatební družina přesunula do Villy Crespi, kde následovala spousta přípitků, jídla a tance. Hotelový šéfkuchař Antonio Cannavacciuolo je ověnčený už devíti michelinskými hvězdami, i proto se prý mnoho z přítomných dalo slyšet, že šlo o nejlepší svatební večeři v jejich životě. A nechyběla ani hravost, stoly byly pojmenované po slavných italských režisérech a jeden po českém, Miloši Formanovi. „Náš první tanec byl na píseň Moon River, což pro nás hodně znamená,“ říká zasněně Paulina. „Kus textu této písně totiž bylo na vzkazu, který mi Jeff poslal spolu s kyticí po našem prvním rande.“ Původně měl mít proslov jen Jeffův syn Henry, ale nakonec se mikrofonu chopili i další, včetně ženichových bratrů, Pavlínina syna a její maminky. „A nakonec si vzal slovo i Jeff a následovala řeč v jeho typickém stylu o tom, že pokud bych do něj doteď nebyla bláznivě zamilovaná, tak teď už stoprocentně budu,“ směje se Pavlína. Během tance došlo i na neplánovanou tradiční židovskou hru na Don’t Stop Me Now od Queen. A nechyběla ani jedna česká tradice: „Zhruba v půlce oslavy mi Eron Otcasek, můj třiapadesátiletý nevlastní syn, oznámil, že ukradli nevěstu a drží ji jako rukojmí v protějším baru,“ vysvětluje Jeff. „Do baru narvaného argentinskými fotbalovými fanoušky, kteří tam sledovali mistrovství, mě doprovodil Henry. Ten také zaplatil výkupné – útratu na baru asi padesát pět euro – a mě mezitím Argentinci nakreslili na tváře vlajky.“

Ke konci svatební oslavy došlo samozřejmě i na krájení dortu ozdobeného stejnými figurkami, které měli na svatebním dortu Jeffovi rodiče před třiašedesáti lety. „Nacpala jsem kus dortu Jeffovi do pusy a asi poprvé, co ho znám, jsem ho viděla mlčet,“ směje se Paulina. „Když jsme dorazili na pokoj, čekala nás další česká svatební tradice: všechen nábytek byl vyskládaný na manželské posteli. Dělá se to proto, že se při odklízení novomanželé prý učí vzájemné spolupráci, je to pro ně první manželská lekce.“

„Naše svatba byla přesně taková, jakou jsme chtěli, nemáme žádné výtky. A to nejlepší? Že jsme ji mohli prožít s tím nejlepším člověkem po boku,“ shrnují novomanželé.