Tři příběhy nevěst a svatebních šatů, které nezůstanou po svatbě na dně skříně

Vloni jsem psala o tom, proč během svatební sezony nejvíce trendovaly šaty od Vivienne Westwood (tldr: Charli XCX in her brat bride era). A letos? Modely od Westwood, především oblíbený jednoduchý, korzetový Sunday dress, během letošní svatební sezony nahradily o něco dramatičtější kousky, totiž výrazné goticky a viktoriánsky laděné róby plné dramatu od Matière Fecale (trend, který nastolila modelka Gabriette) nebo neméně dramatické modely inspirované ulítlou pseudoviktoriánskou stylizací z Bouřlivých výšin. Trend opulence, tentokrát v klasičtějším stylu Chanel, pak na svou letošní svatbu zvolila královna věčných prázdnin a milovnice dobré literatury Dua Lipa.

Jenže ne každá nevěsta tento přístup vyznává a jedním z výrazných svatebních trendů, které tak poslední rok až dva vídám, je naopak praktičnost (možná podle trochu jiného klíče, než byste si na první dobrou představili) a udržitelnost. Váš velký den totiž už dávno není jen synonymem pro veselku jako z bulváru nultých let, když se na Hluboké vdávala Iveta Bartošová v lesklých objemných dortovkách a s kočárem taženým koňmi. 

I svatební obřady se totiž emancipují a oprošťující od tradic. Outfity, které dnes oblékají nevěsty (a samozřejmě i ženichové), změnu dokonale zrcadlí. Priority se mění a přestavují. Tam, kde dříve rozhodovala neměnná a zkostnatělá tradice, je najednou prostor pro tradice nově vytvořené, intimní a vlastní jen páru, který se bere. Místo tradičních svatebních obřadů se dnes často dvojice uchylují jen k neformálnímu úřednímu obřadu bez přátel a následnému večírku, který ani na datum obřadu nemusí být nutně vázaný. Někdo dělá svatbu jen pro nejbližší rodinu, někdo jen pro sebe a pár přátel. A tomu všemu odpovídá volba šatů.

My mileniálky jsme vyrostly na mýtu dokonalé svatby. Stačí si vzpomenout na popkulturu. Seriál Přátelé dokonce celý začíná tím, že do kavárny vrazí Rachel utíkající ze svého nepovedeného obřadu... Vdavky měly být vrchol, hlavní událost v životě ženy. Minimálně v pohádkách, které jsme konzumovali od dětství, to tak bylo. Ve svých třiceti nebo čtyřiceti letech života ovšem tento přístup nemnoho z nás už přehodnotilo. Nějaké ty svatby už máme i za sebou (i ty veleromentické plné velkých gest a ještě větších šatů), dokonce i rozvody. Teď se ovšem dostáváme do etapy, kdy už víme, že nejdůležitější je mít to hlavně tak, jak samy chceme. A co je ještě lepší, zdá se, že nevěsty z generace Z to pochopily ještě dřív. A tak se pomalu, ale jistě proměňuje to, co chceme nejen od svých vztahů, svazků a svatebního dne, ale i od svatebních šatů.

Na řadu přichází zmíněná praktičnost a být praktická v případě moderních nevěst, tedy alespoň těch z mé společenské bubliny, neznamená minimalismus nebo nutné šetření. Spíše něco, co jde ruku v ruce s udržitelností. 

Ale třeba i s poznáním, že ač si svůj den chceme užít, je trochu zbytečné pořizovat si za nemalé peníze něco, co pak zůstane smutně ležet v pytli na dně skříně. Moderní praktické nevěsty chtějí něco low-key (opakuju, opět to nemusí znamenat nutně nudný minimalismus), co ovšem ještě využijí. Klíčové slovo, které se opakovalo u všech tří nevěst, které jsem k tématu oslovila, znělo modularita. Místo šatů tak nakonec vítězily sety seskládané z více částí, které jsou na následně další nošení praktičtější. Svatba je sice jedna věc, ale nechat si kousek svatby „na potom" je taky fajn. No, není to krásné, když si můžete tenhle krásný den čas od času připomenout právě třeba tak, že si oblečete kus svých svatebních šatů?

„Věděla jsem, že bych jednou chtěla mít vlastní svatební šaty, které bych pak mohla mít u sebe, aby se mnou mohly žít i dál," popisuje mi moje kamarádka, marketingová manažerka Hana Hudec Nikodemová, která se vdávala jen před pár měsíci. Nebyla to její první svatba a já jsem zažila i tu první, kde oblékla jako velká část českých nevěst kousek vypůjčený ze svatebního salonu. „Proto jsem od začátku chtěla šaty, které pak dál využiju. Z toho důvodu jsem zvolila dvojdílné šaty, abych je potom mohla různě kombinovat." 

Hana navíc hned na startu věděla, kam sáhnout. Chtěla šaty od české značky Sobje. „Celou dobu jsem si na ty šaty myslela, a protože jsem si na ně sama ušetřila, staly se pro mě takovým znakem dospělosti," vysvětluje. Všechno ostatní kolem svatby se sdílí nebo se na to vyvíjí společné úsilí, ale šaty byly pro Hanu čistě její osobní, soukromý projekt. „Hodně jsem si celý ten proces užívala, na všechny zkoušky jsem chodila sama, což trvalo skoro půl roku. Samozřejmě pro mě byly důležité i poradní hlasy mých besties, ale líbilo se mi, jak jsme potom byly ve finále s návrhářkou vždycky ve dvou. A nakonec byly dvoje i šaty," směje se Hana. „Ke svatbě totiž přibyl ještě obřad na úřadě a jedny šaty, které se v ateliéru schovávaly asi pro mě." 

Jejich pořízení byl nakonec podle Hany H. Nikodemové zase úplně jiný proces, ve kterém se neprojednávaly míry nebo střih. Ty šaty tam „...prostě čekaly schované a vypadaly úplně jinak než jako ty, které bych si kdy na sebe vzala. A tak dle názvu kolekce, ze které jsem dostala zásnubní prsten, Amor Fati, věřím, že co se má stát, se stane a šaty si tě najdou. A možná i moje první manželství bylo v šatech z půjčovny prostě odsouzeno k zániku,“ uzavře s lehce ironickým úsměvem a pozdvihnutým obočím Hana.

Zuzanu Dalibor možná znáte jako jednu polovinu podcasterského dua Vyhonit ďábla, ale je to také lektorka tance a vzdělávacího projektu Akumulátor. Mě její svatební model na Instagramu hodně zaujal, a tak jsem ji oslovila, aby mi k němu něco řekla. Překvapivě první informace, která od ní zazněla, nebyla konkrétně k jejímu modelu. Popsala mi sice, co chtěla, ale hlavně, co rozhodně nechtěla: „Já nechtěla šaty, které mi budou ležet doma ve skříni. A otravný mi přišel i takový ten mýtus o tom, že pak ty šaty člověk přeprodá," vysvětluje. 

Podle Zuzany jde často spíš o situaci, v níž je přání otcem myšlenky. Ať už chceme, nebo ne, ke svatebním šatům občas citové pouto vznikne a máme tendenci si je tak nechávat jako vzpomínku. „Ale já obecně nemám ráda věci, které má člověk doma jen za účelem ,vzpomínkování'. Prostě nerada hromadím." 

Zuzana věděla, že celobílé šaty rozhodně neunosí, na spoustu akcí se nehodí, není praktická... Na pomyslném seznamu přibývaly další a další minusy bílé. „Ale rozhodla jsem se, že i v zájmu udržitelnosti a nastavování nějakých jiných způsobů, jak nad svatbou přemýšlet, si zkusím sehnat šaty nebo celkově outfit, který bych pak mohla unosit. A tak jsem si nakonec koupila šaty modulární." Zuzanin model čítal sukni a halenku, které byly plně oddělitelné a původně ani nebyly navržené jako set. A přes ně Zuzana Dalibor oblékla ještě světle modré průsvitné šatičky.

„Všechny součásti byly od Anny Tran. Věděla jsem, že je odděleně budu schopná nosit, a dodnes všechny ty tři kusy taky nosím. Jen jsem je od svatby nikdy neměla na sobě dohromady." Sukni nosí ke klasickým tričkům, k halence má ráda své oblíbené kalhoty s potiskem zvířecí srsti a průsvitné šatičky nosí v létě s černými biker shorts a černým tílkem. „Je to takový hodně letní outfit. Mám fakt radost, že se mi to daří nosit, nic mi neleží ve skříni a ani nic nemusím přeprodávat," uzavírá Zuzana, pro niž je odesílání balíčků vážně hodně neoblíbená činnost.

Hana i Zuzana navíc obě po svém zpracovaly motiv závoje. Ani jedna nešla tak docela obyčejnou či tradiční cestou. Hana sice měla závoj zdánlivě obyčejný, tylový, ale na druhý pohled jste na něm mohli zahlédnout roztomilé kresbičky od její dcery. Závoj si od ní nechala na památku pomalovat jen chvíli před obřadem. Zuzana zase sáhla po autorské kšiltovce: „Nechala jsem si k šatům ještě udělat svatební kšiltovku od Natálie Nepovímové. Tu taky nosím, letos v létě jsem ji měla třeba na dovolené v Itálii. Je to takový model s šátkem."

SEO editorka Kateřina Ondráčková, kterou můžete znát také jako sympatickou Pandu z podcastu Mrzení, se na svůj svatební den teprve připravuje. V plánu má zatím jen úřední obřad, ale ani v tomto případě není hledání dokonalého outfitu snadné. Ukazuje se navíc, že pro low-key nevěsty často chybí informační infrastruktura (možná hozená rukavice pro nás!), kde by bylo přehledně na jednom místě vše pro nevěsty, které se chtějí vdávat v teniskách, kalhotách nebo v čemkoli, co by si pod pojmem svatební šaty vaše babi asi nepředstavila. 

„Ležérní svatby jsou oříšek ohledně rozhodování, kam se vůbec podívat. Člověk se snaží držet budget na minimu. U českých návrhářek povětšinou bohužel nemá šanci uspět a na Vintedu se musí prodírat stovkami kusů oblečení pochybné kvality, často z Sheinu a podobných šíleností," vyjmenovává Kateřina. 

„Měla jsem vizi, v níž klasické svatební šaty neměly místo, protože mi přišly na rychlý úřední obřad too much. Až budeme dělat veselku pro víc lidí, určitě je zvážím, ale teď mi přišly mimo. Dívala jsem se po menších návrhářkách i známých jménech, ale chybí mi jako člověku, který nemá nějak velký přehled o českých designérech a designérkách, nějaký rozcestník. Bylo pro mě hrozně těžké vůbec vědět, po čem se dívat, takže to nakonec dopadlo jako vždycky. Zeptala jsem se ve stories, kam mi holky poslaly svoje tipy a případně i fotky svých šatů," směje se Kateřina, jejíž vizí byla obléct si buď něco hodně jednoduchého (a při tom na takový den stále vhodného), nebo „... jít cestou Vivienne Westwood (jak vizuálem, tak DIY přístupem). A tak hledám kousky, z nichž tohle poskládám. Zatím jsem v procesu, ale vypadá to, že u Anny Tran se dá nakombinovat tahle vize nějak nejlíp. Ušiju si u ní sukni z její kolekce, k tomu seženu závoj, o vršku zatím nemám představu, takže to může dopadnout i merchem oblíbené kapely, a na nohy dám buď boty, co jsem našla na ulici, nebo se po něčem mrknu, ale rozhodně bych chtěla nějaké výrazné ponožky," uzavírá svou autorskou vizi Kateřina, která žije částečně v Praze a částečně v anglickém Brightonu. 

A mimochodem, abyste si nemysleli, právě tam nedávno našla na ulici odložené téměř nenošené boty svých snů: černé creepersky TUK shots. Sedly jí jako ulité. Vidíte? I praktické mileniálky zažívají romantiku, jen je často trochu on budget, ale o to kouzelnější.