Vogue Daily

Nezastavitelný Alpha Dia, naše dubnová cover star

Jeden z nejúspěšnějších pánských modelů současnosti se v otevřeném rozhovoru dělí o to, co miluje i proti čemu bojuje.
Foto: Branislav Šimončík
Alpha Dia pro Vogue CS
Modelingu se věnuje teprve sedmým rokem, přesto už šel přes sto přehlídek.
Ann Demeulemeester, Balmain, Dries Van Noten, Fendi, Haider Ackermann, Hermès, Jacquemus, Prada Salvatore Ferragamo, Thom Browne, Tom Ford, Versace…
Pózoval před objektivem legend módní fotografie.
Bruce Weber, Craig McDean, Giampaolo Sgura, Steven Meisel, Terry Richardson, Tim Walker, Willy Vanderperre…
A patřily mu kampaně těch nejprestižnějších módních značek.
Bottega Veneta, Givenchy, Hermès, Missoni, Prabal Gurung, Prada, Salvatore Ferragamo, Versace…
To je jen zlomek, ale nebudu vás zahlcovat. Obrázek o Alphově úspěchu si jistě uděláte, aniž bych musel jmenovat, pro koho všeho fotil lookbook anebo ve kterém magazínu jste ho mohli vidět. Věřte mi, seznamy jsou to dlouhé. Není divu, že v roce 2019 získal ocenění World Fashion Award v kategorii Nejlepší mezinárodní pánský model.
Jaké bylo focení cover story pro československou Vogue?
Skvěle jsem se bavil, díky úžasnému týmu byla na place výborná energie. Při práci s Branislavem (Šimončíkem, pozn. red.) musíš být stále ve střehu, jeho způsob práce na mě vždycky udělá dojem, a Jan (Králíček, Creative & Fashion Director československé Vogue, pozn. red.), který dělal styling, je zase můj oblíbený DJ. Měl v telefonu nejlepší playlist, na každý song se dalo zpívat a tancovat, což je v modelingu důležité, protože ti to pomáhá dosáhnout skvělých fotek. S takovým týmem člověk ani nemá pocit, že pracuje.
Uplynulý rok byl kvůli pandemii naprosto bezprecedentní. Jakým způsobem ovlivnil tvůj život a tvou práci?
Byla to výzva pro všechny, ale zdá se, že se z toho dostáváme a já věřím, že už bude všechno jen lepší. Snažil jsem se na tom najít to dobré a trochu odpočívat, být více se svou rodinou. Za posledních pět let jsem nestrávil na jednom místě déle než dva týdny, neustále jsem cestoval za prací, takže mi karanténa dala příležitost strávit víc času doma, dobít baterky, ale také třeba objevit svůj zápal pro sociální problémy a založit nadaci.
Nadace pomáhá lidem z tvého rodného města během téhle obtížné doby. Spousta z nás Evropanů si neumí ani představit, čím lidé v Senegalu právě teď procházejí. Můžeš tamní realitu přiblížit?
Ano, narodil jsem se v Senegalu a vracím se tam každý rok, protože tam část mojí rodiny stále žije, takže vidím, jakým směrem se tam věci vyvíjejí. Stále mě šokuje, jak limitovaný sociální systém tam je a jak málo pomáhá obyčejným lidem. Mnoho afrických zemí je stále mladých a dělají, co mohou, aby zavedly systémy, které fungují, ale to nějakou dobu trvá.
Proto jsem založil neziskovou organizaci na pomoc těm, kdo ji potřebují. Obyčejní lidé trpěli nejvíce. Bylo pro ně těžké dostat se k maskám a dezinfekci, nemohli si je dovolit, natož aby v době, kdy nemohou ani pracovat a vydělávat peníze, živili své rodiny.
V Evropě si vlády mohou dovolit dát města do karantény a uspokojit základní potřeby svých lidí, ale v Africe to tak není, africké vlády mají během pandemie velké problémy s chudobou. Rád využívám svého úspěchu k tomu, abych pomohl potřebným, neměli bychom na ně zapomínat. Doufám, že jak kariérně porostu, poroste i moje nadace, a že se s pomocí módního průmyslu zasadím o pozitivní změnu.
Foto: Branislav Šimončík
Alpha Dia pro Vogue CS
Živě si vybavuju, když ses před lety objevil v českém katalogu Lidlu. Vzpomínám si na ten vztek, který ve mně budili hloupí lidé svými poznámkami, zatímco ty jsi na Instagramu reagoval klidně a na úrovni. Jaký je podle tebe nejlepší způsob boje proti rasismu?
Myslím, že se proti němu bojuje lépe, když jsi sebevědomý. Když víš, kdo jsi a kam v životě míříš. Vážím si toho, co mám a čeho jsem dosáhl, a nenechávám se rasismem svést na scestí, protože na mně závisí tolik dalších lidí. Když se lidé chovají rasisticky, většinou to pramení z nedostatku respektu k lidstvu jako takovému. Všichni jsme lidé a každý z nás si zaslouží respekt. Pokud někdo nemá lidi rád, je pro něj snadné být rasistou. Je to velmi smutné. Nedovolím, aby mi něčí negativní chování bránilo dělat to, co považuju za správné. Tvrdě pracuju a ostatní respektuju, takže na oplátku očekávám to samé.
V době zakázky pro Lidl se Evropa vypořádávala s uprchlickou krizí. Lidé, kteří byli netolerantní nebo nerozuměli skutečným problémům uprchlíků, by využili cokoliv jako záminku, aby na imigraci zaútočili. Jenže imigrace je velmi komplexní záležitost. Dovede lidi taky sblížit. Sám jsem uprchlík a podívej se, jak se mi daří. Jsem skvělý příklad imigranta. Jsem pyšný na to, odkud pocházím, a vděčný za příležitosti, které mám a které vytvářím pro ostatní.
Můžeš krátce připomenout své začátky v modelingu?
Pracoval jsem tehdy v baru, když mě oslovil fotograf Christian Bendel s tím, že jsem velice fotogenický a měli bychom zkusit něco nafotit. Tím to začalo. Fotky jsem pak poslal do modelingové agentury Modelwerk v Hamburku a ta se mnou okamžitě podepsala smlouvu. Následoval úžasný start s Pradou v Miláně. Byl to dobrý výlet, snažil jsem se všechno si to užít.
Od té doby jsi pracoval pro řadu značek zvučných jmen, a to s těmi nejlepšími lidmi v oboru. Na který okamžik vzpomínáš nejraději?
Rozhodně by to bylo focení kalendáře Pirelli, na které byli obsazení jen Afroameričané včetně Naomi Campbell, Whoopi Goldberg, Lupity, Djimona Hounsoua, Puffa Daddyho a dalších a styling dělal úžasný Edward Enningful (šéfredaktor britské Vogue, pozn. red.). Mít příležitost pracovat s lidmi, jako je Naomi nebo Whoopi, bylo úžasné. Jsou to lidé se skvělou energií, dobrosrdeční. Inspirovali mě k tomu, abych dělal víc pro dosažení svých cílů. Opravdu věřím, že mě nic nemůže zastavit. Že když budu tvrdě pracovat a věřit si, vždycky uspěju.
Chtěl by ses modelingem živit i v budoucnu?
Když jsi mladý a hodně cestuješ za prací v tom nejkreativnějším průmyslu, kterým móda je, otevírá se ti spousta příležitostí a já bych žádnou dopředu neodmítal. Mám pocit, že bych mohl dělat cokoliv, ale ze všeho nejvíc bych se chtěl více věnovat sociálním problémům. To je moje vášeň. Pokud budu nadále požehnaný tak skvělou kariérou, připadá mi důležité využít toho k pomoci druhým. Díky tomu budu šťastný a budu moct v noci klidně spát. Jak se říká – když děláš, co miluješ, tak ráno nepotřebuješ budík, aby ses vzbudil.
Dubnové vydání československé Vogue je věnované myšlence „méně, ale lépe“. Proto bych tě ještě rád požádal, jestli by ses s námi nepodělil o své naprosté favority. Co například považuješ za nejlepší kosmetický produkt vůbec?
Bambucké máslo.
Kdyby tě mohl do konce života oblékat pouze jeden návrhář, koho by sis vybral?
Je tolik úžasných značek, ale jedna, kterou mám rád bez ohledu na příležitost, je Boss od Inga (Wiltse, Chief Brand Officera značky, pozn. red.).
Jaký nejlepší film jsi za poslední dobu viděl?
Obhájce nevinných!
A jaký seriál?
Miluju Lupina.
Jakou vůni máš nejraději?
Lost Cherry od Toma Forda.
Parfémová voda Lost Cherry, TOM FORD, prodává Douglas, od 5520 Kč
Jaký kousek máš v šatníku nejdéle a stále ho nosíš?
Džíny Replay, nejlépe mi sedí a už se mi nedaří najít je v tomhle střihu.
A kterou knihu by si podle tebe měli všichni přečíst?
Why I’m No Longer Talking to White People About Race. Je to kniha, která nám všem může pomoct navzájem si lépe rozumět. Její název hodně lidí děsí, ale měli by jí dát šanci. Je velice chytrá a pronikavá.