Vogue Daily

Na pár slov s dubnovou cover star Élise Crombez

Je takovou tichou vodou světa módy. Třebaže si hned nevybavíte její jméno, její tvář je vám povědomá. Třebaže nemá statisíce followerů a zřídkakdy nechává nahlédnout do svého soukromí, má za sebou fascinující modelingovou kariéru plnou prestižních prací. Nutí vás ptát se: Kdo je Élise Crombez?
Élise se narodila v belgickém městečku Mouscron a vyrostla v Koksijde. Nedlouho před osmnáctými narozeninami se rozhodla s kamarádkou zúčastnit modelingové soutěže Miss Mannequin, která se konala v dalším městě, o němž jste možná nikdy neslyšeli – Roeselaere. Co se dělo dál, si jistě umíte představit. Kampaně značek, jako je Jil Sander nebo Prada, a přehlídky pro módní domy od Louis Vuitton po Dior na sebe nenechaly dlouho čekat a s nimi ani obálky různých edic Vogue. Élise se navíc podařilo něco vcelku neobvyklého: Stát se jednou z nejúspěšnějších modelek, aniž by byla celebritou plnící titulky bulváru.
Foto: Zeb Daemen
Élise Crombez pro Vogue CS
„Agresivně nevýrazná,“ mohli jste se o ní přesto kdysi dočíst v The New York Times. „Tuctová,“ psalo se zase v The Times. Ani jedno nebyla pravda. Élise šla jenom proti proudu. Necítila potřebu být vidět víc než její práce vyžadovala. Určité tajemno budící zvědavost si uchovává stále. Dokonale odpovídá krédu Dietera Ramse „méně, ale lépe“, na němž jsme vystavěli naše dubnové číslo, a jeho obálka jí tak patří zcela právem.
Fotil ji pro nás Zeb Daemen, taktéž Belgičan. „Miluju pracovat s ním,“ říká Élise. „Vždy vnese na focení tak skvělou energii a je velmi otevřený kreativním myšlenkám jiných. Třeba ta fotka, na níž dřepím jen na špičkách bot, takže to vypadá, jako bych levitovala? To byl můj nápad. Je úžasné, že se po všech těch letech stále najdou pózy, které jsem nikdy dřív nedělala.“
Élise dlouho žila v New Yorku. Do Belgie se vrátila relativně nedávno. „Připadá mi zvláštní to přiznávat, ale důležitá rozhodnutí, která jsem kvůli pandemii učinila, mi v jistém smyslu zlepšila život. Asi, že jsem se naučila přizpůsobit se a vždy jsem měla to štěstí, že jsem se změn nebála.“ Zpět v rodné zemi začala studovat psychologii (zatím on-line) a potkala nového „skvělého“ muže (zatím bez dalšího komentáře). „Miluju tuhle novou harmonii, kterou se mi v New Yorku nedařilo najít. Třebaže se mi stýská po dobrodružství a večerech strávených se skvělými lidmi, skvělým jídlem, po tanci.“
Foto: Zeb Daemen
Élise Crombez pro Vogue CS
Současnou situaci vnímá jako rozcestí, kdy se coby společnost musíme rozhodnout, jak budeme dál fungovat, a kdy není cesty zpět. „Úplný návrat není realistický,“ míní. To samé platí pro módu. „Myslím, že svět módy se někdy cítí být nepřemožitelný a nedotknutelný. Důkazem je, že znovu fotíme, přicházíme s novou podobou módních přehlídek a cestujeme, zatímco ostatní lidé se nesmějí scházet s více než třemi rodinnými příslušníky, natož odjet do zahraničí. Z práce, kterou dělám, mám pochopitelně prospěch, ale musíme si být více vědomi jejích následků, ať už se jedná o životní prostředí, nebo naše výsady. Musíme hledat způsoby, jak je pozitivním, udržitelným způsobem oplácet.“
Jedním ze způsobů je neobklopovat se všemožným balastem jenom proto, že můžeme. Znát se a tedy vědět, co je pro nás nejlepší, a skutečně činit rozhodnutí, která půjdou ruku v ruce s „méně, ale lépe“. Proto jsem nakonec Élise požádal ještě o jejích top 5.
Nejlepší kosmetický produkt?
Organický jojobový olej.
Kdyby tě mohl do konce života oblékat jediný designér, koho by sis zvolila?
Helmuta Langa.
Jaký nejlepší film jsi za poslední dobu viděla?
Země nomádů.
A seriál?
S přítelem jsme akorát dokoukali belgickou televizní show Beau Séjour, natočenou na belgickém pobřeží a v mém dialektu, o to větší zábava to byla. Troše dobré západní vlámštiny se nic nevyrovná.
Jakou vůni máš nejraději?
Escentric Molecules 01.
Co máš ve svém šatníku nejdéle a stále to nosíš?
Oblekové kalhoty od Helmuta Langa a pleteniny od Marni. Když se o ně staráš, vydrží!
A jakou bys doporučila knihu?
Grand Hotel Europa od Ilji Leonarda Pfeijffera.