Co by udělala Victoria Beckham?

„Máš vůbec nějaké drag jméno?“ zeptal se mě minulý týden u večeře Karel aka Karen. Nemám. Jestli chce, může mi nějaké vymyslet, navrhnul jsem. „Hm.“ Karel hledal nápad mezi mými hranolky. „Tak asi něco s Victorií, ne?“ Yas, queen!

Vzpomínka z dětství: Může mi být tak osm. Stojím v koupelně před zrcadlem, vyzbrojený hřebenem se špičkou, gelem na vlasy a fénem. Po lítém boji se mi daří přimět svůj krátký sestřih k poslušnosti – vytvářím si pěšinku uprostřed. Nevypadám jako Posh Spice, vypadám jako idiot. A jsem šťastný.

Myslím, že je potřeba mít vzor, aspoň během dospívání, a kde jinde ho hledat, když ne v pop kultuře. Mým byla ona. Vlastně pořád je. Od chvíle, co jsem poprvé viděl klip k Say You’ll Be There, nebyla doba, kdy bych nemiloval Victorii.

Co se snažím říct… Navzdory dnešnímu úspěchu Victoria ne vždy vynikala v tom, co dělala. Není jako kočka (nebo Tilda Swinton), kterou můžete vyhodit do vzduchu a vždy dopadne na nohy. Není neomylná. A víte co? Je to úplně jedno. Zkoušela to tolikrát, dokud to nevyšlo. Dnes představuje to nejlepší z nejlepšího ve svém oboru a já bych si děsně přál její módu nosit. Mít tolik odvahy, jako má třeba Jonathan Van Ness, tyhle boty už by byly na cestě ke mně. Pokud by je tedy Victoria měla v pětačtyřicítce.

Nemůžu se dočkat, až přijde s pánskou módou. Odmítám použít podmiňovací způsob. Ve slabých chvilkách si prohlížím její kolekce a představuju si, jak by její modely vypadaly v pánském provedení, na mně. Samozřejmě fantasticky.

Nejsem ten živočišný druh, který cítí nutkání vyfotit se s celebritou, jakmile ji potká, anebo ji alespoň požádat o podpis. Nebývám ze slavných lidí víc nervózní než z jiných, s nimiž dělám rozhovory. U Victorie by to nejspíš bylo jiné. Nejspíš bych se složil. Převážně asi proto, že na rozdíl od ostatních vím přesně, na co bych se jí chtěl zeptat, a nejraději bych se na to ptal zas a znovu, kdykoliv jsem v úzkých:

Co by udělala na mém místě?