Good Morning Vogue: Svět módy potřebuje Chanel. A koho potřebuje Chanel?

„Chanel si žije ve svém vlastním světě,“ poznamenává návrhářka Inez van Lamsweerde. A má na mysli svět, který dokonale odráží vytříbený vkus samotné zakladatelky. Právě Gabrielle „Coco“ Chanel ve 20. letech 20. století rozpoutala revoluci. Právě tím, že představila jednoduché šaty a saka z žerzeje (tehdy v oblasti fashion velmi netradiční látky), v nichž mohla žena pohodlně žít, milovat, večeřet i tančit. A když v roce 1953 nadčasová tvůrkyně znovu otevřela svůj módní dům, který musela během druhé světové války zavřít, její tvídové obleky s řetízkovými lemy se staly opět uniformou elegance.

Karl Lagerfeld převzal vedení módního domu v roce 1983. A záhy dokázal, že značka může obstát a vzkvétat i za (fyzické) nepřítomnosti své zakladatelky. „Karl byl superman,“ říká ve videu Anna Wintour, šéfredaktorka US Vogue a návrhářova blízká přítelkyně. Poté, co si Lagerfeld osvojil tradiční kodexy značky, vtiskl jí postmoderní podobu. Jednoduše tím, že přidal prvky z ulice i svůj neotřelý smysl pro humor. Tahle kombinace byla natolik vzrušující a silná, že se Lagerfeldův odkaz plnohodnotně vyrovná tomu, o co se zadila sama „Coco“ .

Chanel je nyní v rukou Virginie Viard, která dlouhá léta pracovala po Lagerfeldově boku. I ona přináší pozvolnou, avšak velmi rafinovanou změnu. Aniž by totiž zavrhla vše, co fungovalo před ní, dává módnímu domu svůj vlastní rukopis — mix jemné ženskosti a řízného rock-and-rollu. A jak trefně prohlašuje ve videu Hamish Bowles, v čele legendárního módního domu opět stojí žena, která navrhuje pro jiné ženy. Vive la femme!