Hudba
Srpnová cover star Kim Petras exkluzivně o tranzici v mladém věku, pozici outsidera i proplouvání uměleckými alter egy
Karel Vladyka27. 7. 2026
„Jsem krásná a žiju tak, jak chci. Ale pořád jsem svůj potenciál nerozvinula naplno,“ říká popová provokatérka a cover star srpnového čísla Kim Petras. Pro Vogue CS mluvila s umělcem a moderátorem Karlem Vladykou alias drag queen Just Karen.
Foto: Arseny Jabiev
Kim, jsem štěstím bez sebe, že se nám podařilo spojit! Nejsem moc technický typ.
Já taky ne! Naštěstí jsem právě v autě s agentkou, která mi to zařídila.
Gratuluji k novému albu i k obálce Vogue, jak se právě teď cítíš?
Jsem nadšená, album Detour bylo dlouho v šuplíku, protože jsem ho z důvodů práv k němu nemohla vydat. Je skvělé načasování, že vyšlo během měsíce hrdosti. Focení pro československou Vogue bylo taky povedené, s fotografem i celým týmem jsem si užila zábavný den a vypadá to nádherně. Je to splněný sen.
Zní to, že tohle léto si užíváš. Někde jsi ale říkala, že nejsi úplně letní holka.
Je pro mě těžké trávit léto ve studiu a soustředit se na hudbu, což je moje vášeň. Mám přitom pořád pocit, že mi zatím něco uniká. Taky jsem halloweenská gotička, co ráda nosí černou. Ale jo, tohle léto si užívám.
Léto může být těžké taky proto, že panuje pocit, že se musíš pořád bavit a vypadat u toho dokonale. Přijde mi, že na Detour je slyšet tvoje nově nabyté sebevědomí, odvaha dělat to, co opravdu chceš, ale i zranitelnost. Cítíš to tak?
Ano, došla jsem do bodu, kdy už mě nebavilo nebýt za kormidlem. Věřila jsem svým instinktům, a to i díky těm správným spolupracovníkům. Začala jsem pracovat se spoustou talentovaných mladých lidí, kteří neměli žádné velké hity. Museli jsme si opravdu věřit, abychom společně vytvořili skladby jako Brutalist. V té mluvím o svém dětství a přípravách na změnu pohlaví, kterou jsem podstoupila velmi brzy.
Jsem rád, že tuhle skladbu zmiňuješ. Je nádherná. Připomíná mi moje oblíbené songy od Robyn, ze kterých se ti chce tančit i brečet, což jsem dělal chvilku před tím, než jsme si zavolali.
Wow, díky, to pro mě moc znamená. Robyin koncert byla jedním z prvních koncertů, na které jsem šla v rodném Kolíně nad Rýnem. Taky jsem dost brečela.
Můžeš o téhle písni říct víc? Zejména proč ses rozhodla tohle téma otevřít právě teď...
Snažila jsem se vyjádřit frustraci nad tím, jak lidi stále komentují trans lidi a jejich těla, jako bychom si je ničili. Jako bychom si tranzicí ničili celý život. Vzpomněla jsem si na situaci s tátou, který je architekt. Jezdili jsme okolo jedné krásné brutalistické budovy, kterou zničili a nahradili obyčejnými moderními apartmány. My jsme z toho byli smutní, lidi v těch apartmánech byli asi spokojení. Nakonec má každý nějaký názor a pocit, že ví všechno nejlépe. Mě lidi pořád hejtují za to, že jsem se rozhodla změnit svoje tělo. Jednou z posledních kapek bylo, když se začala transfobně vyjadřovat Nicki Minaj, se kterou máme společnou písničku. Už jsem o tom prostě potřebovala promluvit. Já jsem udělala správnou věc pro sebe. Jsem krásná a takhle chci žít.
Foto: Arseny Jabiev
Foto: Arseny Jabiev
Sama víš nejlépe, jaká jsi budova.
Přesně!
Zdá se mi, že popu začíná vládnout nová vlna hudebnic z Evropy, jako jsi ty, Zara Larsson nebo Adéla. Reflektuješ v hudbě svůj německý původ?
V Německu jsem měla pocit, že musím vypadnout. Už během dospívání jsem byla v televizi a mluvila o tranzici a stala se pro celou zemi tak trochu vtipem. V devatenácti letech jsem si tedy našetřila peníze a odešla. Většinu času po svých dvacátých narozeninách jsem strávila snahou zapadnout v Americe. Naučit se o jejich kultuře, vypilovat přízvuk. Potom mi ale došlo, že i všechny tyhle věci mě dělají, kým jsem. Dělám hudbu pro outsidery, sama jsem se všude jako outsider cítila, a i to mě spojuje s fanoušky. Kultura tady v Americe je hypersexualizovaná, ale zároveň se nedá o sexu ani tranzicích normálně mluvit. Na albu Detour jsem se tedy určitě dívala na věci i optikou jiné kultury a přijala, že jsem jiná i v tomhle ohledu.
Musím se zeptat na alba Slut Pop a Slut Pop: Miami, které mi změnily život. Vzpomínám na jeden večer v New Yorku, když jsem si našel nové kamarády v gay baru a cestou taxíkem na after party jsme všichni z plných plic křičeli skladbu Whale Cock. Chudák řidič. Ale zpívat takové oplzlosti je neskutečně radostné a osvobozující. Bylo stejně tak zábavné je psát a nahrávat?
Ano! Byl to velmi svobodný pocit, začali jsme prostě říkat ty nejbláznivější věci, co nás napadly. Nemám ráda, když se k sexu váže přílišná vážnost. Musí to být legrace, jinak se sexuálně ani necítím. Hudebně mě inspirovaly moje oblíbené evropské party girls. Přijde mi vtipné, že tahle moje alba měla kulturní dopad v gay klubech a na módních večírcích, ale mainstream je odsoudil jako povrchní. I mně přináší radost je poslouchat a je to dokonalý patnáctiminutový workout.
Foto: Arseny Jabiev
Naprosto dokonalý! Jako drag queen mě taky zajímá aspekt persony a člověka za ní. Myslím, že většina z nás si nedovolí sexualitu takhle naplno vyjadřovat, sama jsi někde říkala, že v soukromí jsi docela stydlivá. Jak tedy Slut Pop persona ovlivnila tvůj osobní život?
Ano, o tomhle se moc nemluví, ale jako trans holka musíš i po operaci v tomhle být víc opatrná. Spousta lidí s tím má spojené nějaké fantazie. Byl to pro mě způsob, jak prožít svou vlastní sexualitu, bez ohledu na cizí fetiše. Potkala jsem spoustu heterosexuálních kluků, kteří Slut Pop milují a začali mi zničehonic vyprávět, jak se u poslechu opíjejí a sledují porno. Očividně si myslí, že taková doopravdy jsem, i když to pro mě byla jen postava. Randění to tedy trochu ztížilo. Ve skutečnosti jsem ale docela krotká, měla jsem v životě tři vážné vztahy. Občas lituji, že jsem v minulosti nebyla trochu odvázanější. Mí gay kamarádi si dělají, co chtějí, všechno jsem to viděla v darkroomech. Trans holky jsou z toho ale vyloučené, nezapadám úplně do heteronormativní ani gay kultury.
Předpokládám, že určitá úroveň slávy tohle ještě umocňuje. Nedávno jsi hrála v Berghainu. Vyhledáváš místa, kde můžeš mít stále trochu anonymity?
Rozhodně. Hhrát v Berghainu bylo vždycky mým snem, co je v Německu víc cool? A zákaz focení je skvělý. Nakonec chci ale mít s klukem vážný vztah a všechny tyhle věci to ztěžují. Když si vygoogluješ moje jméno, hned na tebe vyskočí „trans zpěvačka“. Vstupuji do každé situace s tím, že to lidé vědí a možná je to vyděsí.
Četl jsem tvůj rozhovor s úžasnou komičkou Meg Stalter, ve kterém přirovnáváš vztah pop star s fanoušky k submisivně dominantní dynamice. To musí být vyčerpávající. Kde uprostřed toho všeho nacházíš klid a mír?
Popravdě, když dělám hudbu ve studiu. To, že o tom píšu, opravdu pomáhá. A taky samozřejmě mít normální život a kamarády, kterým na mně záleží. Rodinné vztahy jsem měla vždycky těžké, takže rodinou jsou pro mě můj tým a přátelé, což byl odjakživa můj cíl. Ale nebudu lhát, je to náročné. Poslední dobou mě zasáhly problémy s labelem a média, která stále omílají věci z minulosti. Jako bych se měla omlouvat za „hloupý“ Slut Pop a tak dále.
Internetová kultura je posedlá řešením flopů, jako by nebylo normální a lidské experimentovat a chybovat.
Přesně tak, zejména v umění a hudbě. Slut Pop splnil to, co měl, tedy být šílenou, vtipnou, sexy jízdou. Album Detour je úspěšné, protože je to soudržná nahrávka, kde jsem vyjádřila, co jsem chtěla. Na songu DTLA zpívám o večeru v klubu, na jehož konci brečím na vrcholku budovy, protože mi nikdo nerozumí. Uměleckým úspěchem pro mě tedy je, že jsem to všechno adekvátně vyjádřila a mí fanoušci se na to mohou napojit. Když se něco stane hitem číslo jedna, je to spíše vtipná náhoda. Měla jsem takový hit a naplno mě to neuspokojilo, není to cesta ke štěstí.
Když vyhraješ Grammy, tak si rozhodně zasloužíš malou detour!
Díky, souhlasím! I vydat tuhle novou hudbu byl pro mě úspěch, protože to byla dlouhá cesta. Album rok sedělo v šuplíku a byla jsem z toho zdevastovaná. Jsem na sebe hrdá.
V této nové éře jsi taky sama sobě stylistkou, co to pro tebe znamená?
Móda pro mě byla vždycky důležitá, hodně pro mě znamenala například spolupráce s Marcem Jacobsem. Do videoklipu I Like Ur Look jsem si vybrala spoustu věcí od Louis Vuitton právě od Marca, z přehlídek, které miluji už od dětství. Móda je, stejně jako hudba, skvělou cestou k vybudování nového světa a persony. Myslím, že má láska k ní pramení z toho, že jsem jako malá nemohla nosit to, co chci. Princeznou jsem mohla být jen ve své ložnici, do školy jsem se musela oblékat jako princ, jinak mě učitelé vyhazovali. Chci být inspirací pro děti, co jsou jako já.
Co je tedy na módním moodboardu pro léto ve stylu Detour?
Hodně polo triček a pruhů, bílé sluneční brýle, kšiltovky na stranu, extra krátké sukně a šortky. Hlavně eurotrash attitude.
Právě mám na sobě extra krátké flitrované šortky a růžovou košili s kachničkami, je to Detour?
I’m obsessed! Detour je všechno, co od toho chceš.
Naučila ses něco o životě na začátku své třicítky?
Teď mi bylo třicet a pořád čekám na epifanii dospělosti, všechno je chaos. Ale možná to je jen světem, ve kterém žijeme.
Myslíš vůbec na věk?
Myslím, že hlavním trikem je na věk vůbec nemyslet. Odjakživa mě inspirovaly Goldie Hawn ve filmu Klub odložených žen, Amanda Lepore nebo Madonna. Pořád je nám předkládáno, že na nic není čas a ve třiceti život končí, pokud jsi něčeho nedosáhla nebo nemáš vztah, zejména pokud jsi žena. Budu se ale vždy oblékat, jak chci, bez ohledu na věk. A mám pocit, že jsem svůj potenciál stále zcela nenaplnila. Právě Madonna je toho důkazem. Sami jsme svým uměleckým dílem. Ve svých osmdesáti letech chci být jako Cher ve flitrovaném body ve Vegas.
Foto: Arseny Jabiev
Kim, bylo mi obrovskou ctí. Nějaká slova na rozloučenou?
Do whatever the fuck you want, bitch!
Srpnové vydání Vogue CS je v prodeji od 15. července 2026.
Vogue
Doporučuje
Trendy
Retro, které působí svěže. Červenobílé puntíky jsou zpět
Anežka Lišková27. 7. 2026
Celebrity
Emma Roberts se o víkendu vdala. Romantické svatební šaty vyměnila na after party za róbu s nečekanou barvou
Shelby Wax27. 7. 2026
Filmy