Mrazení, smích i hořkost. Srpnové filmové premiéry nabízejí Almodóvara i Ondrouše

Cindy Kerberová, beauty director & head of digital editorial content: Na srpen je můj seznam filmových premiér dost dlouhý, takže část své dovolené opravdu míním trávit v potemnělých kinosálech. Vedle nového Almódovara (Hořké svátky), Ridleyho Scotta (Vzhlížet ke hvězdám) a Honzy Ciny v Chica Ceca si určitě nenechám ujít historické drama maďarského režiséra László Nemese Budapešť 1957. 

Nemes, kterého filmový svět miluje od jeho oscarového Saulova syna, se vrací k tomu, co umí absolutně nejlépe – k intenzivnímu, až klaustrofobickému zážitku, který vás nepustí. Zahraniční média (včetně nadšených ohlasů ve Vanity Fair) už teď mluví o fascinující podívané. Film nás bere do temného, mrazivého období těsně po potlačené maďarské revoluci a brutální realitu rozvráceného města sleduje prizmatem osiřelého hrdiny. Čekám přesně to, čím je Nemesův rukopis tak výjimečný. Kameru, která dýchá postavám na krk, dlouhé nepřerušované záběry na 35mm film a tíživou atmosféru všudypřítomné paranoie, zrady a tajemství. Myslím, že půjde o těžší, ale o to uhrančivější podívanou. Bude to skvělý a hluboký kontrast ke všem těm prosluněným letním blockbusterům, u kterého vím, že ve mně bude rezonovat ještě dlouho po závěrečných titulcích.

Jana Patočková, fashion features editor: Pamatuju si naprosto přesně, že jsem Princeznu kosmolesbu viděla na loňském festivalu v Karlových Varech, kde se představila v rámci tzv. půlnočňáků, tedy v sekci Po zavíračce. Bylo 23:59, já seděla na nejnepohodlnějších židlích celého festivalu v Kongresovém sálu hotelu Thermal a bylo to hop, nebo trop: Buď bude film tak dobrý, že vás probere, nebo usnete. A nebo (nejhorší varianta) se budete celou dobu na nepohodlné sesli kroutit únavou, nudou a bolestí zad. Kosmolesba byla naštěstí první případ: zábavný animák, který vás zaručeně probere a hlavně pobaví. Příběh postavený na chytrém humoru tematizujícím aktuální queer a společenská témata formou hravé satiry, zabalené do téměř dětsky naivní animace, vypráví o vesmírné princezně Saiře, jednom bolestivém rozchodu a o cestě přes půlku vesmíru. Nechybí ani mluvící raketa a hlavní záporáci v podobě bílých heteromužšťanů, kteří to mají v celém širém vesmíru ze všech nejtěžší, bú-hú. Nenechte si tuhle zábavnou taškařici ujít, ať už jste queer, straight, nebo cokoli mezi tím. 

Kateřina Špičáková, executive editor: Slunné Lanzarote, příběh v příběhu a výrazné ženské hrdinky. Pedro Almodóvar terč prostě nikdy nemine a jeho nový film Hořké svátky (který měl mezinárodní premiéru na festivalu v Cannes a nyní se dostává do českých kin) to jen znovu potvrzuje. V tomto snímku sledujeme příběh Elsy, který jako scénář pro svůj další počin píše stárnoucí režisér Raúl. Postavy jeho díla se až nápadně podobají lidem z jeho nejbližšího okolí, přičemž se hranice mezi fiktivním vyprávěním a realitou stírá. Co je ještě inspirace a co už narušení soukromí? Pomalé tempo podbarvené skvělou hudbou Alberta Iglesiase atmosférou a barevností zapadá do Almodóvarova standardu, takže pokud ho máte rádi, tohle si rozhodně užijete.

Sabrina Karasová, online content editor: Na české filmy do kina obvykle nechodím, na plátně si je dám nanejvýš při festivalových projekcích. Uvedení snímku 6 gramů od režiséra Miroslava Ondruše jsem na KVIFFu bohužel propásla, i když zrovna ten bych moc ráda viděla v předstihu. Nejen proto, že vypadá vtipně a hrají v něm moji milí oblíbení Ondřej Vetchý, Jiří Mádl, David Novotný či Klára Issová, ale také z toho důvodu, že o existenci tohoto režiséra jsem se dozvěděla velmi exkluzivně před šestnácti lety z úst své nyní téměř osmnáctileté dcery, když s filmy ještě spíše začínal. Do jeho rodiny totiž byla brána občas na hlídání a při vyprávění o průběhu dne se jednou zmínila o přítomnosti tohoto mladého muže. „A jak se jmenuje?" ptala jsem se batolete. Prcek krátce pohlédl do stropu, zamyslel se a prohlásil: „Jmenuje se... Prckule." Přezdívka, o které pan režisér nejspíš ani neví, mu v našem rodinném kruhu zůstala a na jeho film se všichni těšíme.