Kate Winslet: Lee Miller vypadala jako neuklizená postel, lidé ji milovali pro její pravdivost a sílu jít proti proudu

Občas lidé míní, a život mění. Stejně tak to bylo s příběhem Lee Miller, který se právě dostává do kin, a to díky Kate Winslet. Přitom se k němu dostala náhodou: „Tehdy mi zavolal opravdu dobrý přítel, který žije v Cornwallu a pracuje pro aukční síň, a řekl mi: ‚Kate, na nadcházející aukci je úžasný stůl a ty na něj prostě musíš přihodit, příběh za ním je neuvěřitelný!‘ Věděl, jak moc miluju vaření a pořádání velkých večeří, a také věděl o mojí lásce ke starým stolům. Tak jsem stůl koupila. Je nádherný. Je starý a drsný s hrubým nerovným povrchem. Vejde se k němu asi osm lidí!” Popisovaný stůl patřil Anně Penrose, švagrové Rolanda Penrose, který se později s Lee Miller oženil. Stůl se stal středobodem kuchyně v domě v Cornwallu, kde Lee Miller prožila mnohé radostné letní prázdniny ve společnosti hostů jako Roland, Max Ernst, Noel Coward, Paul Éluard. Tito umělci společně připravovali jídla, jedli, diskutovali a tvořili. U onoho stolu. Ten po mnoha letech nasměroval i Winslet.

Lee Miller se narodila se v roce 1907 v New Yorku — a jak o ní Winslet říká, už od mládí byla „nezastavitelným živlem s ohromnou vášní pro život”. Pro modelingový svět Lee objevil Condé Nast, časem platila za jednu z nejobsazovanějších manekýnek své doby, tedy až do chvíle, než se rozhodla místo pózování před objektivem stát tou, která snímky pořizuje. Její cit pro fotografii ocenil i samotný Man Ray, se kterým se podílela na vzniku techniky zvané solarizace, a velmi brzy začala Lee přijímat vlastní zakázky. S vypuknutím druhé světové války se rozhodla nečekat doma (ve Velké Británii, kam se s manželem nastěhovala). Díky své píli, odhodlanosti a bezpochyby i štěstí se dostala jako první žena k reportáži z první válečné linie. Lee Miller dokázala přinést světu svědectví o hrůzách války i děsivé fotografie o realitě v koncentračním táboře Dachau.

Jak sama Kate Winslet říká v rozhovoru, který vznikl ku příležitosti uvedení filmu, velmi brzy si po zjišťování detailů o tom, jaká Lee byla, uvědomila, že tuto ženu nikdo v historických knihách nezachytil natolik důvěryhodně, aby tomu sama uvěřila. „Proč ještě o Lee nikdo nenatočil film?“ položila si otázku. Winslet byla rozhodnuta zjistit víc, a tak kontaktovala Antonyho Penrose, samotného syna Lee Miller, a ten jí řekl: „Mnoho mužů se pokusilo natočit o Lee film, máme na půdě celou krabici scénářů, které ale nikdy nebyly realizovány.“ Když se ho Winslet zeptala, proč tomu tak je, odpověděl: „Jednoduše ji nedokázali pochopit.“ Během následujících let Winslet tak velmi úzce spolupracovala s Antonym Penrosem, aby našla cestu do neobyčejného života Lee Miller. Teprvé poté, co směla prostudovat archivu Lee Miller, objevila Winslet složitost této ženy. „Lee je často vnímaná jako model a múza, ale její veřejná tvář stála v obrovském kontrastu s realitou této odhodlané, silné ženy, která měla odvahu riskovat a vydat se na frontu úplně sama,” doplňuje herečka a producentka.

„Lee prožila mnoho životů a rozhodnutí, které období jejího života je to nejvýznamnější, bylo největší výzvou, které jsme čelili,“ uvádí Winslet. „Stále jsme si opakovali, že nesmíme spadnout do pasti biografie. O takové vyprávění jsme prostě neměli zájem. Navíc by bylo nemožné vyprávět příběh Lee Miller od jejího narození do smrti jako celovečerní film.“ Jak říká producentka Kate Solomon: „Nejde o drama Leeina života, ale spíše o její vnitřní život, jak se cítila a co ji pohánělo vpřed. Je to příběh o ženě, o lidské bytosti srdcem a duší, a o tom, jak ji hrůzy války ovlivnily. Šlo o nalezení etapy v jejím životě, která vystihuje podstatu toho, co představuje, a pro Lee je tímto obdobím deset let, které ji vedly od předválečných slunečných dnů na jihu Francie, kde trávila čas se svými uměleckými přáteli, až do samotného srdce temnoty Dachau.“

A právě obrázky pořízené v Dachau jsou svědectvím o Leeině vytrvalosti v roli válečné zpravodajky, ale také o jejím odhodlání říkat pravdu. „Místo aby fotografovala zdálky, Lee vylezla do vlaku plného mrtvol, stála mezi nimi a fotografovala tváře zdravotníků z americké armády, kteří se dívali dovnitř. Chtěla ukázat hrůzu toho, co se skutečně stalo, a dopad na lidi na obou stranách války,“ vysvětluje Winslet. Miller se také stala úžasnou spisovatelkou: „Vyzývala lidi, aby uvěřili. Lidé nevěřili, opravdu nevěřili. Je pozoruhodné, jak dlouho byly obrovské části holocaustu utajovány; když pomyslíme na norimberské procesy, zdá se, že se odehrály teprve před chvílí. Utajování bylo ohromující, ale Lee odmítla takto žít. Úplně ji to zničilo. Přesto neustále pokračovala bez ohledu na cokoliv.“ Její svoboda ducha a vyjadřování jí umožnila proniknout za frontové linie války a zachytit ji způsobem, který dosud nebyl viděn.

Kate Winslet byla nekompromisní jak v samotném výběru filmového osazentva, tak i v tom, že snímek musí být zasazen do světa, do kterého se diváci ponoří. „To se neděje jen prostřednictvím slov a výkonu, ale také skrze oblečení, světlo, hudbu, jak to v těch prostorech, kterými postavy procházejí, vypadá a jak se tam cítí. Je naší povinností to všechno oživit a vzít diváky na Leeinu cestu, o které jsme doposud jen četli,“ vysvětluje Winslet. Díky tomu se můžeme těšit nejen na skvělé filmové hvězdy, ale i na odvážnou kameru a dechberoucí lokace.

Tvrdá byla Kate Winslet i sama na sebe, co se týče objevování Lee. Během předprodukční fáze, kdy Penrose trávil hodně času trávil s Winslet, totiž zjistil, že mezi Kate a jeho zesnulou matkou Lee existuje mnoho podobností: „Když jsem mluvil s Kate, občas se do našeho hovoru dostávaly drobnosti, které byly až děsivě podobné tomu, co by řekla Lee. Kate kladla stejné otázky, jaké by kladla Lee, vždy se snažila proniknout pod povrch a chtěla vědět proč a jak. V Kate je něco pohlcujícího, co bylo také velmi přítomné u Lee. Pokud by Lee chtěla zjistit, jak uvařit nové jídlo, šla by do neuvěřitelných detailů, aby se to naučila. A na konci by věděla téměř tolik, co jakýkoliv šéfkuchař. To je přesně ten druh přístupu, který má Kate k Lee a k filmu samotnému „Byla to životní síla, s níž bylo třeba počítat, mnohem víc než jen objekt pozornosti slavných mužů, s nimiž je často spojována. Tato žena byla fotografkou, spisovatelkou a reportérkou. Vše dělala s láskou, vášní a odvahou. Je inspirací pro to, co můžete dosáhnout, co můžete snést a co udělat, pokud se odvážíte vzít život do rukou a žít naplno,” uzavírá Kate Winslet.