Odvážná studentka, komplikovaná žena i spisovatelka Milena Jesenská. Herecký rejstřík Jenovéfy Bokové ohromuje

Jenovéfa se narodila do rodiny disidenta, lidskoprávního aktivisty Johna Boka a sochařky a malířky Jitky Bokové. Její starší sestra, tanečnice Kristýna, je také herečka. Před kamerou se dokonce potkaly, a to hned v Jenůfině debutu Občanský průkaz od Ondřeje Trojana.

Vystudovala hudební gymnázium Jana Nerudy, po němž pokračovala bakalářským studiem hry na housle na Akademii múzických umění. Na housle hraje ostatně dodnes. Kromě filmů si zahrála i v českých seriálech, do širokého povědomí a s patřičnou dávkou skvělých kritických ohlasů se objevila třeba ve vynikající televizní minisérii v produkci HBO Hořící keř či v Herci (2020) – seriálu Petra Bebjaka pro Českou televizi, který ohledává složitost padesátých let v Československu skrze příběh jednoho mladého, nadějného herce.

Vybrali jsme pro vás z filmografie Jenovéfy Bokové hned čtrnáct zajímavých titulů. Samozřejmě nechybí ty, za něž získala nominace na Českého lva, z nichž jednu už zvládla proměnit. 

Hořká komedie Ondřeje Trojana sleduje dospívání čtveřice kamarádů v době normalizace, které začíná převzetím občanského průkazu a vrcholí snahou uniknout vojně. Jenovéfa si zde zahrála Hanku, přítelkyni jednoho z hlavních hrdinů, a to teprve ve svých osmnácti. Její sestra tu pak ztvárnila roli učitelky Pivoňkové.

Hořká komedie vypráví o comebacku rockové legendy Smoke neboli českých Rolling Stones, kapely, která se za nejasných okolností rozpadla v roce 1972. Čtyři bývalí muzikanti se po letech setkávají a rozhodují se, že zase začnou vystupovat. Jenže jejich pohnutky se různí a návrat na pódia přináší řadu komických situací včetně odhalení dávného tajemství, které jejich kapelu kdysi rozdělilo... Boková tu ztvárnila postavu Miriam, dcery jednoho z hudebníků, a za roli získala nominaci na Českého lva v kategorii ženský herecký výkon ve vedlejší roli.

Tento silný příběh o počátcích normalizace v posrpnové ČSSR mapuje tragické následky oběti Jana Palacha. Hlavní osou děje je skutečný soudní spor, v němž advokátka Dagmar Burešová (Tatiana Pauhofová) zastupuje Palachovu matku a bratra proti poslanci Vilému Novému, který Palachův čin veřejně znevažoval lživou teorií o „studeném ohni“ a o spiknutí, kvůli čemuž se pozůstalí rozhodli bránit jeho čest v této zdánlivě beznadějné kauze. V minisérii Hořící keř si Jenovéfa Boková zahrála studentku Vlaďku Charouzovou.

Každá správná česká herečka snad musí mít ve své filmografii aspoň jednu pohádku a ani Jenůfa Boková není výjimkou. V zábavné pohádce Jana Prušinovského si zahrála princeznu Lidunku. 

Debutový celovečerák režiséra Tomáše Pavlíčka (který v tandemu s Janem Vejnarem stojí za aktuální druhou řadou Metody Markovič) je taková česká, řádně divná indie komedie, která zachycuje šest měsíců v životě 25letého Štěpána Procházky. Opět vyhozen ze školy, opět opuštěn přítelkyní a jako vždy bez práce opouští Prahu. Nevěda coby odjíždí bezcílně s přáteli na chatu a shodou zamotaných okolností se ocitá v malém městě Sedmihoří, kde začíná pracovat jako operátor v call-centru. Vše se změní ve chvíli, kdy se v záplavě fádních telefonátů ozve hlas tajemné slečny Marie...

Rodinný film, celovečerní prvotina slovinského režiséra Olma Omerzu, který sleduje, co se stane, když rodiče dvou dospívajících odjedou na exotickou dovolenou. Co odloučení s perfektně fungující rodinou udělá? „Rodinný film je podle mě existenciální dobrodružný příběh. To pravé dobrodružství přitom paradoxně nezažívají rodiče při plavbě po moři, ale jejich děti mezi čtyřmi stěnami pražského bytu. Myslím si, že k tomu, abyste zažili něco výjimečného nebo vyřešili své problémy, není potřeba cestovat nikam daleko,“ řekl o svém filmu režisér Omerzu, který právě Jenovéfu Bokovou obsadil do role jednoho z dětí. 

Anežka v podání Bokové je mladá žena, která si přeje harmonický vztah s rodinou i s partnery, a to i za cenu, že kdykoli ustoupí a sporům se bude za každou cenu vyhýbat. Bohužel je to jen pomyslný klid před bouří, která musí zákonitě dřív nebo později přijít. Chvilky vyprávějí o základních situacích, vztazích a emocích, které potkávají každého člověka, jsou mu důvěrně blízké a známé. Vyprávějí o lásce, bolesti, oddanosti, ale také o naději, že člověk dokáže svá zranění přeměnit v sílu. Za roli Anežky Jenovéfa získala jak cenu Český lev, tak Cenu české filmové kritiky za ženský herecký výkon v hlavní roli.

Do větru je podle tvůrčího týmu „první česká boat movie“, příběh tří mladých lidí se odehrává během letní plavby kolem řeckých ostrovů. Jenovéfa Boková se objevuje v roli Natálie, která se spolu se svým bratrem Matyášem (Matyáš Řezníček) plaví coby posádka plachetnice, na jejíž palubu přistoupí syn majitele lodi, dokumentarista Honza (Vladimír Polívka). Když se Natálie začne s Honzou sbližovat, vztah sourozenců začne dostávat praskliny a na povrch vyplavou skutečnosti, které jejich bezstarostnou plavbu ukáží v docela jiném světle. Debutující režisérka Sofie Šustková natočila s mladým štábem svou generační výpověď na omezeném prostoru plachetnice na širém moři a na malebných ostrůvcích Severních Sporád.

Tento film byl svého času na české filmové scéně úkaz. Nenápadný indie film, který definuje škatulka mumblecore. Jde o žánr, který staví na civilnosti, neokázalosti a naprosté upřímnosti. Film, který nekřičí, ale šeptá, ale o to silněji může rezonovat. Mileniálská vztahovka, kde se Jenovéfa objevuje v hlavní roli Saši, třicátnice, která má pocit, že její manželství jí už nemá mnoho co nabídnout...

Pozoruhodný krátký film Tomasze Wińského, který dokáže připomenout hrdinky Chytilových Sedmikrásek. Ostatně, hlavní duo kamarádek v podání Elišky Křenkové a Jenovéfy Bokové, dokáže být stejně rozpustilé, jako i kruté, podobně jako je krutý svět kolem a jak kruté dokážou být mezilidské vztahy. O čem že film s hypnoticky podivným názvem tedy je? O Aničce a Elišce, které žijí s Jiřím (Petr Vančura), který si myslí, že je pes. Jiří obě sponzoruje a dělá vše proto, aby byly spokojené, a přistoupí na jejich drsná pravidla: doma pes smí chodit jen po čtyřech, nesmí mluvit a nesmí zlobit. Jí a spí na podlaze a bez povolení nesmí ani na záchod. Jenže své moci začínají dvě dívky využívat stále více, až se Jiřího duše vzbouří a probudí se v něm člověk toužící po svobodě a pomstě.

Dramatický příběh z Československa počátku 50. let sleduje mladého herce Standu (Jan Cina), který čelí morálnímu dilematu na pozadí upevňujícího se totalitního režimu. Jeho rozhodování mezi odporem, přizpůsobením se či kolaborací komplikuje osobní tajemství, které se pro něj stává nečekanou cestou ke kariéře. Minisérie Herec slouží jako psychologická sonda do lidského charakteru v mezních situacích, kde hranice morálky není jednoznačná. Jenovéfa Boková se zde objevuje v role Standovy sestry Anežky Láníkové.

Slovo Beáty Parkanové je příběh manželů Václava a Věry, kteří si dali slovo, že budou stát vždy při sobě a nikdy nepřekročí své morální hranice. Jenže doba kolem roku 1968 vstavuje jejich slib skutečně těžkým zkouškám. Jenovéfa se zda objevuje v roli Zuzany, Věřiny mladší sestry.

V Mimořádné události Jiřího Havelky se sešel herecký ansámbl samých hvězd – kromě Jenovéfy Bokové v roli cestující Kamily tu najdeme třeba také Janu Plodkovou, Václava Koptu nebo Aloise Švehlíka. Jako základ pro svůj druhý celovečerák si herec a dramatiky Havelka vybral bizarní, celkem čtrnáct minut trvající příhodu, k níž došlo v roce 2019 na železniční trati na Vysočině. Strojvůdce tehdy vystoupil z motoráku, aby odstranil drobnou závadu, vlak se však dal samospádem do pohybu a po necelé čtvrthodince se v pořádku vrátil i s cestujícími do původní stanice. V satirické komedii Mimořádná událost Havelka využil stejně jako v předchozím oceňovaném snímku Vlastníci (2019) uzavřený prostor k portrétování nesourodých charakterů a zkoumání chování lidí ve vypjaté situaci.

V loňském snímku Franz se Boková objevila v roli Kafkovy důvěrné přítelkyně, novinářky, spisovatelky a překladatelky Mileny Jesenské. Působivý film inspirovaný životem a dílem Franze Kafky od polské režisérky Agnieszky Holland se snaží rozkrýt podstatu umělce, který se tu prolíná jak se svým historickým obrazem, karikaturou sebe sama, tak se svými postavami. Ale nakonec je tu jen on: Franz, skutečný člověk, který především hledá sám sebe a díky tomu se dokázal dotknout něčeho podstatného v nás všech.