Design
Život je nádherný a nekončí ve čtyřiceti, je přesvědčená Lucie Koldová
Natálie Debnárová25. 5. 2022
Ačkoli aktuálně platí za jednu z neujuznávanějších designérek a její dílo je vystavováno v galeriích po celém světě, jako místo k životu volí stále Čechy a její značka Brokis přitahuje čím dál větší pozornost. Na čem Lucie momentálně pracuje, kde čerpá inspiraci a jaká značka ji v poslední době nadchla?
Foto: Archiv Lucie Koldová
Kde čerpáte v dnešní době inspiraci pro svoji práci?
V přírodě. Na výstavách. Mám ráda místa i lidi, kteří mě nabíjí. Cestování je pro inspiraci ten nejlepší recept. Dlouho jsem kvůli celosvětové situaci, ostatně jako všichni, měla stížené podmínky, a proto si teď vše vynahrazuji.
Co vás v současnosti uklidňuje, kde hledáte harmonii?
Zase v přírodě. Tam se ještě zdá být — navzdory světové situaci — všechno v pořádku a míru.
Jaké projekty chystáte?
Vyvíjíme nové kolekce svítidel i nové sedací kousky na milánský veletrh Salone del Mobile i pařížský Maison Object, doufám, že se vše ve světě zase rozjede, i když spirit nebude jako dřív. A pro značku Mooyyy jsem navrhla další kolekci šperků jménem Frozen.
Jak jste se ke spolupráci na špercích dostala?
Mooyyy má silnou vazbu na mou oblíbenou Svatou Kateřinu, kam jezdím už dlouho. Resort je na Vysočině, kousek od sklárny Janštejn, se kterou již léta úzce spolupracuji. Máme mezi sebou přátelské vazby. Líbí se mi uvažování firmy, kdy šperk přibližuje aktivním ženám, které mají vkus a určitý životní názor. Šperky jsou taková krásná práce, kterou si mohu užít i já sama. Vytvářím návrh, na který nahlížím vlastní optikou (návrhářky i klientky). Je to pro mě obohacující spolupráce.
Jaké československé designéry máte ráda, koho sledujete?
Obecně sleduji spíše architekty nebo módu a mezi designéry samozřejmě své přátele. Moji favoriti jsou: Yrnche, Alexmonhart, Hana Zárubová, Chatty, Rony Plesl a Jakub Pollág.
Foto: Archiv Lucie Koldová
Jakou materiální radost jste si v poslední době udělala?
Poslední dvě zakoupené radosti byly bomber HZ a dílo od Renaty Machýčkové, obě záležitosti ale přispívaly na podporu Ukrajiny.
Kdybyste si mohla vybrat jediné místo na světe, kde byste chtela žít i pracovat, byly by to Čechy?
To není lehká otázka. Nemám jedno vyhrazené místo... Já své sny a vize zhmotňuji, věřím v sílu myšlenky. Ale pokud bych toužila žít jinde než v Čechách, asi to udělám. Možná by to byla milovaná Paříž, city of lights, které mi dalo moc zkušeností. Umím si představit, že ve Francii budu mít studio. A letní sídlo u Provence.
Kdybyste mohla vyjmenovat alespoň tři osobnosti, které vás inspirují nebo je obdivujete, kdo by to byl?
Zuzana Čaputová. Její šarm, erudovanost, vystupování. Je pro mě velkou inspirací. Ráda ji poslouchám při jejích projevech.
Obrovskou inspirací pro mě vždy bude i Madeleine Albright. Šlo o silnou ženu, která se uměla pohybovat v mužském prostředí, v prostředí moci. Byla mocná, ale také srdečná, odvážná a statečná, byla obdařená odvahou i citlivostí a empatií. Měla skvělý odhad na politiku i lidi. To díky ní jsme v NATO — a za to jsem jí dnes vděčná.
Obdivuji také architekta Josefa Pleskota. Vždycky si ráda přečtu rozhovor s ním, mám ráda jeho práci. Inspiruje mě jeho schopnost vidět architekturu v širších souvislostech. Duchovní přístup k tvorbě vnímám jako vyspělou fázi tvůrčího člověka.
Příroda, nebo město?
V téhle fázi života volím město. Jsem stále v akci a do přírody, mimo Prahu, si vyjíždím s rodinou. Je to vlastně dobrodružné. Jsem však připravená, že se to může proměňovat a začnu čím dál tím více tíhnout k životu v přírodě, nasávat rovnováhu, energii a klid.
Kdybyste mohla dat jednu radu svému mladšímu já, jak by zněla?
Není kam spěchat. Život je nádherný a nekončí ve čtyřiceti.