Deset filmů s úžasně inspirativním interiérovým designem

Ta okna, stropy, nábytek, souhra slunce se stínem. A co teprve ta dokonalá kombinace květin se zbytkem interiéru? Je to skutečné, anebo jen povedená práce filmového architekta? Také jste se už několikrát při sledování filmů či seriálů přistihli u myšlenky, že byste onen dům či byt, kde se děj odehrává, chtěli navštívit? Nebo v něm dokonce bydlet? Vybrali jsme pro vás deset filmů, u kterých budete sledovat více než kdy jindy všechny detaily — od barvy a tvaru koberce přes závěsy, prostírání, dekor na nádobí až po vzorek na povlečení. 

„I must be a real artist, because I’m fucking terrible as a businessman.“ Z minisérie o vzestupu a pádu módního návrháře, kterou natočil režisér Daniel Minahan s Evanem McGregorem v hlavní roli, se vám pod kůži zaryje zejména sytě červený interiér mrakodrapu. Ten ve snímku kopíroval skutečné místo, které bylo vyzdobené dle vkusu ikonického návrháře. Květiny, sofa ve stejné barvě, ale i nekonečná plejáda mrakodrapů za vámi. Tak přesně vypadala rezidence, kde samotný designér Roy Halston bydlel. Věhlasný architekt Paul Rudolph z klasického domu na Upper East Side přitom vykouzlil vskutku ultra moderní sídlo. Bílé zdi, nízký nábytek, vysoké stropy. Dokonce se v kuloárech šuškalo, že majitel interiérů obracel knihy hřbetem ke zdi — aby viděl jen čisté stránky knih a nerušil ho jejich přebal. Nechtěl zkrátka kompromis. Od módy, ikonického parfému až po interiéry, Halston se stal maximalistickým minimalistou své doby.

Když přijde na požadavek na elegantní a útulný interiérový design ve filmu, nikdo se nevyrovná Nancy Meyers. Dům v Hamptons z komedie Lepší pozdě nežli později je prototypem nenápadného luxusu a stal se poznávacím znamením filmových domů této umělkyně. Režisérka a scenáristka zopakovala úspěch ve filmech Prázdniny a Nějak se to komplikuje, nicméně právě obydlí Eriky Barry v podání Diane Keaton představuje vrchol, co se vytvoření bohatého a neodolatelného vizuálního světa pomocí interiérového designu týče.

Jak nás přesvědčil filmem A Single Man z roku 2009, Tom Ford všech okolností zatraceně dobře ví, co dělá. Od obsazení, dějové linky až po prostor, jímž jsou herci obklopeni. I v případě psychothrilleru Noční zvířata (Nocturnal Animals) jsou interiéry opět naprosto perfektní. Kancelář Amy Adams (zaujme vás tu červená v kombinaci s bílou barvou) a dům hlavních hrdinů, který působí sice chladně, ale přesto si budete přát se do něj  podívat. Shane Valentino, Production Designer snímku, vybral interiéry skutečně do nejmenšího detailu. Bystří diváci mohou v tomto temném dramatu spatřit designérské kusy zvučných jmen, jako je Jeff Koons nebo Alexander Calder.

Wes Anderson má tak snadno rozpoznatelný rukopis a oko pro design, že dokonce vznikl filtr na fotky, kterým je můžete proměnit ve fantastický svět tohoto amerického režiséra. Ale kdybychom měli vybrat jen jeden film, který svým interiérem (a vlastně i exteriérem) zaujal nejvíce, pak by to určitě byl Grandhotel Budapešť. Vedle unikátní pastelové růžové, kterou film povýšil na barvu pětiletky, nelze jinak než obdivovat lobby hotelu — a zejména jeho sál. Ten je tak zvláštně přenádherný, že by v něm chtěl večeřet každý. Není divu, že production designer Adam Stockhausen za svůj počin získal Oscara. 

Mysteriózní thriller Olivie Wilde s Florence Pugh a Harrym Stylesem v hlavních rolích sice nezaujal všechny kritiky, ale rozhodně si zaslouží naši pochvalu za svoji věrnost estetice poloviny 20. století. K autenticitě a celkovému dojmu ostatně přispělo i natáčení v kalifornském Palm Springs, kde se dokonce točily scény v ikonickém Kaufmann House — s bazénem a horskou scenérií, které jsou světu známy z fotografií Slima Aaronse.

Kdo by nemiloval art deco? A když je natolik poutavě udělané a zabalené do třpytu slavných tváří, jako jsou Leonardo Dicaprio nebo Carrey Mulligan, je film Great Gatsby napěchován do poslední sekundy tím nejlepším, co jste mohli v době Jazz Age zažít. I zde platí, že někteří režiséři jsou skutečně pečliví a nároční, co se týče postavení interiéru, a tak ani Baz Luhrmann zde není výjimkou. Geometrie, souměrnost, vysoké stropy, dostatek denního světla a vlastně všeho, co světlo odráží — od šperků po skleničky na šampaňské. Dokonale postavený kulatý bazén je ve filmu už jen třešničkou na dortu. Film právem dostal Oscara a jiná významná ocenění za nejlepší výpravu a kostýmy. Nás nadchl i podmanivý soundtrack!

Ačkoliv kancelář fiktivní šéfredaktorky Mirandy Priestly by z hlediska designu mohla sama o sobě vyprávět příběhy, je to právě její obří městský dům na Upper East Side s několika stolečky plnými květin, pravý skvost z hlediska interiérového designu v jinak spíše na módu zaměřeném filmu. Dům je nádherně zařízený a letos by se v realitě prodal za 26,5 milionu dolarů, přičemž by jeho interiér od dob natáčení filmu mohl zůstal víceméně nedotčený.

Tenhle snímek situovaný do New Yorku 80. let je skutečně lahůdkou nejen pro všechny, kteří trpí obsedantně kompulzivní poruchou mít vše srovnané a v naprosté čistotě. I sériový vrah (Christian Bale) má ve svém bytě vše pod kontrolou (což byla jistě úžasná záležitost pro všechny set dekoratéry na place). Nábytek od Ludwiga Mies van der Roheho nebo od Charlese Rennieho Mackintoshe a až vražedně čistá estetika skla vaše smysly potěší k zbláznění. Kolik asi slavných designérských studií se inspirovalo zrovna tímto interiérem?

„Let them eat cake”. Divoké a nespoutané večírkové období ve Versailes, které sice mělo brzký a pro samotnou Antoinettu brzký a definitivní konec, ale s o to větší opulencí se do té doby žilo. Sofia Coppola v tomto snímku opět ukazuje svůj smysl pro detail — třeba interiéry, které svojí nadýchaností připomínají dorty, co si poslední francouzská královna nechává servírovat. Aby ne, když samotné cukrovinky, které vidíte na plátně, dělal pro film na zakázku ten nejlepší cukrářský dům Ladurée. Ačkoliv se většina záběrů skutečně natáčela ve Francii (ve Versailles, Chantilly nebo v pařížské Opéra Garnier), na detailní záběry šatníků nebo obuvi, které pro film navrhl sám Manolo Blahnik (mimochodem, všimli jste si mezi střevíci královniných klasických conversek?), se stavěly ateliéry ve Velké Británii. 

Nebyl by to kompletní článek o filmových interiérech, ve kterých by se chtěl ztratit každý fashionista, kdyby zde nezazněla Coco. Nebo spíše film o ní. Kostýmy přeskočíme (i když zde byla neproměněná nominace na Oscara), zaměřme se na to, proč tento článek vůbec čtete. Interiér pařížského bytu tého návrhářky byl perfektně zrcadlově vyobrazen do nejmenšího detailu — a stejně tak se tomu tvůrci snažili dostát ve všech místech včetně salonu návrhářky. Až pohled na pracovny a staré knihovny inspiroval mnoho ostatních návrhářů své butiky situovat stejně. Ovšem, Coco byla a bude jen jedna. Tleskáme!