Sara Flores. Domorodá designérka z Amazonie, která navrhovala pro Dior

Když Sara Flores letos na jaře usedla v Limském muzeu umění (MALI) na zahájení své samostatné výstavy, byla okamžitě obklopena davy obdivovatelů. Ve své tradiční zavinovací sukni a blůze kmene Shipibo-Conibo působila v honosných sálech národní instituce jako zjevení. Bylo to ostatně poprvé v 64leté historii muzea, kdy byla celá výstava věnována současnému domorodému umělci z Amazonie. Ještě před deseti lety bylo přitom jméno Sary Flores mimo její komunitu u řeky Ucayali téměř neznámé.

Na obrazy Sary Flores narazil v roce 2011 italský umělec Matteo Norzi v malém obchodě se suvenýry v Peru. Barevné hypnotické vzorce jej okamžitě zaujaly, ale po jejich autorce musel pátrat v amazonské džungli celé roky. Sara žila v komunitě Tanbo Mayo a její plátna se v té době prodávala jako domorodé umění za pár dolarů, které měly pomoci uživit rodinu. Norzi jí pomohl zajistit první veřejnou prezentaci na skupinové mezinárodní výstavě v New Yorku v roce 2018. „Byl to opravdu důležitý okamžik, protože tento typ umění do té doby vlastně nikdo nevystavoval,“ řekl kurátor výstavy Brett Littman.

Od té doby však v Amazonce uplynulo mnoho vody a dílo umělkyně z kmene Shipibo-Conibo se stalo součástí nejprestižnějších světových sbírek, včetně Metropolitního muzea umění v New Yorku, Guggenheimova muzea a londýnské Tate.

„Tento vzestup nebyl náhodný,“ domnívá se Matteo Norzi. „To vše je součástí rozsáhlejšího kulturního posunu. Vyspělý svět čelí klimatické i společenské krizi a hledá alternativní, do nedávna zapovězené způsoby poznání. Domorodá moudrost a psychedelika již nejsou odmítány jako nevědecké šarlatánství, ale stávají se součástí západní medicíny a léčby depresí. Obrazy Sary Flores v tomto ohledu představují posvátný vizuální jazyk, který se Západ teprve učí číst.“

Abstraktní labyrinty, které Flores maluje na bavlněné plátno přírodními pigmenty, vycházejí z domorodé techniky kené. Tyto důmyslné dekorativní vzory nejsou pouze na ozdobu, ale obsahují komplexní „mapu poznání“, v níž je zakreslena spiritualita lidu Shipibo-Conibo. Kosmologickým zdrojem a „matkou vzorů“ všech kené je podle nich Kosmický had, Velká Anakonda, kterou nazývají Ronin. Vesmír podle mýtů Shipibo-Conibo vznikl skrze posvátnou píseň Anakondy, která vtiskla vibrační kód existence přímo do vzorů na své kůži.

Lid tohoto amazonského kmene vidí tyto vzory všude – ve snech, ve fraktální žilnatině rostliny Fittonia albivenis nebo na hlavě ryby ipo. Právě fitónie, v jazyce Shipibo nazývaná ipo kené, má pro Saru Flores hluboce osobní význam. Ve svých vzpomínkách uvedla, jak jí babička v dětství otírala listy této rostliny oční víčka, aby se jí posvátné mřížkované vzory symbolicky přenesly do duše. „Od té chvíle jsem se dívala nahoru na moskytiéru a viděla jsem ty vzory. V mysli jsem si říkala: Tohle je kené...“ 

Toto umělecké předurčení stvrdil o několik let později její tchán-šaman. „Pil ayahuascu,“ vzpomínala Flores. „A pak mi řekl: ‚Podívám se na tebe a dám ti korunu, korunu kené. Budeš mít tu korunu. Ta koruna ti bude sloužit po zbytek tvého života.‘“

Umění kené se předává z matky na dceru a Sara nebyla výjimkou. Její praxe je založena na dvou konceptech: menin, což je řemeslná stránka. Zručnost a přesnost malování, která se zdokonaluje dlouhými léty praxe. A shinan, což je kreativní součást, vnitřní vize či duchovní vhled. Sama Flores popsala rozdíl takto: „Menin je dovednost dělat dobrou malbu bez chyb nebo skvrn. Je to řemeslná stránka věci.“ Shinan, kreativní součást této umělecké techniky, naopak vzniká bez přípravy, v náhlém přívalu inspirace. „Kené je náš zvyk, náš design,” upřesňuje Flores. „Když uvidíš, jak dělat kené, prostě maluješ. Obkreslíš už jen to, co máš v hlavě.”

Etnoložka Angelika Gebhart-Sayer, která toto umění studovala, upozorňuje na to, že se nejedná „jen“ o nějaké vize či halucinace. Kené podle ní představuje „složité a propojené sítě života v amazonském deštném pralese“ a hluboký „synestetický zážitek“, který indiánům umožňuje doslova „poslouchat“ design nebo naopak „malovat“ píseň. Tuto vlastnost mají i šamanské písně icaros, které jsou vnímány jako geometrické vzory harmonie, projevující se ve formě zvuku.

V kosmologii Shipibo-Conibo jsou nemoci považovány za „škodlivé designy“ v těle a duši, které musí být šamany magicky „rozpleteny a nahrazeny uspořádanými“. A kené je v tomto smyslu skutečná „designová medicína“.

Dva „nespojitelné světy” – posvátná amazonská praxe a pařížská haute couture – se protnuly v rámci 9. ročníku prestižního projektu Dior Lady Art 2025. Módní dům Dior, ještě pod vedením kreativní ředitelky Marii Grazie Chiuri, dal při této příležitosti carte blanche mezinárodním umělcům k přetvoření ikonické kabelky, spojené s princeznou Dianou. 

V roce 2024  byla mezi vybrané tvůrce, jako je Jeffrey Gibson nebo Faith Ringgold, přizvána i Sara Flores. Peruánská umělkyně vytvořila pro Dior dvě verze kabelky v limitované edici medium a mini. Klasický grafický vzor Dioru, cannage, nahradila vlastními černobílými vzory kené. Obligátní hadí motivy, které odkazují ke kosmické anakondě Ronin, se uplatnily i na rukojeti jedné z kabelek, která byla ozdobena hadem z černých korálků. Kabelky byly vyrobeny z veganské ananasové kůže, ručně malované bavlny tocuyo a za použití rostlinných barev. Módní dům ve své komunikaci zdůraznil, že „zvolené materiály nezpůsobily žádnou škodu životnímu prostředí” a výsledný artefakt tak může zprostředkovat „léčivou sílu kené“.

Slovo kené (design) je příbuzné slovesu kéenti, které znamená „milovat nebo pečovat“.  Dior se jimi inspiroval a v této mezikulturní spolupráci ukázal, jak může vypadat etický luxus v 21. století. Již to není jen exkluzivita, drahé materiály a řemeslo, ale také ekologie, spiritualita a vzájemná péče.

Domorodá umělkyně Sara Flores (75) z komunity Shipibo-Conibo byla v létě 2025 vybrána, aby reprezentovala Peru na nadcházejícím Benátském bienále, které se uskuteční v květnu 2026. Její nedávný vzestup a životní příběh zaznamenává dokumentární film s názvem Kolibřík maluje voňavé písně (The Hummingbird Paints Fragrant Songs), který natáčí její agent Matteo Norzi a filmařka Èlia Gasull Balada. Film, jehož uvedení je plánováno na rok 2026, se zaměřuje na její „pozdní rozkvět“ a psychologické dopady jejího úspěchu. Výtěžek z prodeje jejích děl podporuje nejen zachování tradičních znalostí, umění a medicíny, ale i domorodé kmeny či sbor strážců, kteří chrání území pralesa před nelegální těžbou dřeva. 

 Podívejte se, jak vznikaly kabelky s motivy Sary Flores pro Dior: