Seznamte se s Terezou Otáhalíkovou, výherkyní Ploom Design Competiton Curated by Vogue CS

Dříve ano, protože jsem se soustředila převážné na náušnice, ale dneska se snažím ke šperkům přistupovat jinak. Letošní rok cílím na brože, protože je to stylingově doplněk, se kterým se dá skvěle pracovat, funguje jako výborný komunikační nástroj. Zároveň jsem chtěla posouvat hranice stereotypů spojených s věkem nebo pohlavím.

Začalo to právě v Preciose, kde jsem pracovala jako designérka v segmentu šperk a brýle. Tvorbu oděvu miluju, fascinují mě ty objemy a proporce, ale šperk mě přitahuje, protože je kompaktnější a může existovat sám o sobě i jako artefakt.

Bylo pro mě hodně zlomové. Dříve bych si nedokázala představit, že pracuju s čímkoliv třpytivým nebo opulentním. Došlo mi ale, že chyba není v materiálu nebo komponentu samotném, ale spíše v tom, jak ho ve výsledku použijeme. To mě motivovalo hledat nové přístupy v tvorbě. Je skvělé začít přímo ve výrobě, kde vzniká ten křišťálový kamínek doslova z písku. Díky tomu jsem nejen měla lepší představu o jeho možnostech, ale i určitou úctu k tomu řemeslu samotnému.

Myslím a doufám, že tyhle věci můžou jít ruku v ruce. Nejen se kreativně a konceptuálně realizovat jako umělec, ale taky to dokázat přetavit v nositelnější kousky pro širší veřejnost. Takže i když chystám v nejbližší době artové projekty, kde můžu více komunikovat myšlenku nebo názor, vzniknou i drobnější nositelné věci. Tahle  rovnováha je pro mě dlouhodobě udržitelnější než se zaměřit pouze na jednu oblast. 

Na instalaci, kterou mám připravenou, se mi líbí, že na první pohled není jasné, že jde o brože, ale tvoří vlastně jakousi květinovou louku, kde si každý může „utrhnout“ svůj květ, který si pak dá do klopy, případně jím někoho obdaruje. Důležité pro mě ale také je, aby měl člověk chuť si to vyzkoušet, jak by takový kousek vypadal na něm samotném, a aby ho inspirovalo dívat se na pánské šperky z jiné perspektivy.

Díky téhle soutěži jsem objevila pro sebe takovou technologickou novinku lakovaného kovu, který mi dovoluje pracovat s barvami zase jiným způsobem. Proto mě často inspiruje právě samotné řemeslo. Pasířství, ručně mačkané skleněné kameny, a další tradiční odvětví, kterým se dnes už nevěnuje taková pozornost. Ale také to může být nějaká moje múza, člověk, který mě inspiruje svým životním stylem, vzhledem, charakterem.

Video: Viktoryia Vaitusionak
Supervize: Jan Boublík
Produkce: Monina Nevrlá