Vogue Daily

VOGUE editorial: Věřit v magický motýlí efekt i dávat všanc vlastní kůži

Foto: Hana Knížová for Vogue CS
Čeho si ceníme, co ochraňujeme, o co nechceme přijít. Láska, zdraví, rodina a naše prostředí. Tomu se budeme v tomto čísle Vogue CS věnovat nejvíc. Přírodě i společnosti, o které přijít by znamenalo konec světa, tak jak ho známe a utváříme.
Jenže nemáte také v poslední době pocit, že apelů na udržitelnost, uvědomělost, inkluzivitu a podporu záchranných či charitativních projektů je na jednoho nějak moc? A čím větší tlak je na nás vytvářen, ať už si vychází z nás samých, nebo jde zvenčí, tím víc hrozí, že budeme paralyzováni a obrníme se negativitou?
Fenoménu únavy z udržitelnosti se dotýká esej Adély Šponerové na str. 106. Jak vysvětluje, zastavit se nedává smysl. Tím nezachráníme ani neovlivníme vůbec nic.
I proto v mnoha článcích i fotoeditorialech tohoto vydání Vogue CS nabízíme vícero pohledů na to, jaké reakce smysl mohou dávat a mít i nějaký dopad. A nemyslíme tím koupit si tričko z eko bavlny nebo podporu dobré věci kliknutím na srdíčko.
Spisovatelka Klára Vlasáková se na str. 70 zabývá tématem feministických utopií v literatuře, a dobře tak ilustruje, že promýšlení jiných možných světů je jedním z důležitých způsobů, jak neustrnout na místě. Publicistka Linda Bartošová na str. 110 shrnuje, jaké různé podoby může mít ekofeminismus a co si z něj lze odnést. O své osobní cestě k tradiční japonské metodě opravování rozbité keramiky zlatem kincugi píše ve velmi osobním textu designérka Silvie Luběnová na str. 80. A tím ani zdaleka nekončíme.
Jean Paul Sartre napsal: „Naše vědomí tedy může ‚být ve světě‘ dvěma různými způsoby. Svět se mu může jevit jako uspořádaný komplex prostředků, a chceme‐li dosáhnout určitého účinku, je třeba působit na určité prvky komplexu. V takovém případě každý prostředek odkazuje k jiným prostředkům a k celku prostředků. Nesetkáme se zde s absolutním činem ani s radikální změnou, kterou bychom mohli bezprostředně uvést do světa. Je třeba pozměnit jeden specifický prostředek, a to se děje prostřednictvím jiného prostředku, který zase odkazuje k jiným prostředkům a tak dále až donekonečna. Ale svět se může vědomí jevit též jinak než jako celek prostředků, může se odhalovat jako svět, který lze proměnit bezprostředně a ve velkém. V takovém případě budou jednotlivé typy jsoucen ve světě působit na vědomí bezprostředně, jsou mu přítomné bez jakéhokoli odstupu. A v souladu s tím se vědomí bez jakéhokoli odstupu a bez jakýchkoli prostředků snaží bojovat s těmito hrozbami i měnit tyto předměty absolutními a rozsáhlými změnami světa. Takové vzezření světa je naprosto koherentní. Je to svět magický.“
(Z překladu Jakuba Čapka a Miroslava Petříčka.)
Chtěla bych, aby se nám jevily naše možnosti, jak ovlivnit své prostředí a společnost, také těmito oběma způsoby. A abychom se jich všichni vědomě chopili. Bojovali jak přímo, dávali všanc vlastní kůži, riskovali a osobně se angažovali, ale pokoušeli se uvažovat i o prostředcích, které jsou vklíněné ve větším a pak ještě větším soukolí, a tím pádem se zdánlivě nacházejí mimo naši kontrolu a moc. Nesmíme ztrácet víru ani v magický motýlí efekt, ani v poctivou práci vedenou „odspodu“ – z občanské společnosti směrem k vysoké politice. A i když jsme třeba unavení, nikdy nerezignovat.
DANICA KOVÁŘOVÁ
Editor-in-Chief