Vogue editorial: Jak dnes muži komunikují své příběhy

Ty, během nichž si lidé, kteří se dobře znají, pinkají otázky a odpovědi v kadenci techna, anebo ty, kdy se tázající se zpovídanou osobou nikdy předtím nesetkal, není tedy ovlivněn dojmy, ale pouze pojmy (rozuměj rešeršní přípravou a přístupem bez předsudků), a tok interview připomíná spíš půlnoční jazzovou session? 

Pročítám si interview s návrhářem Tomášem Němcem, designérem Christianem Mohadedem (na který jsem měla jen dvacet minut, a přesto jsme si toho řekli tolik jako za hodinu s někým jiným) či text u fotoeditorialu s Karlem Rodenem, jenž místo klasické konverzace s redaktorem zvolil formu povídání se sebou samým, jako by se odehrávalo v jeho vlastní hlavě. To vše jsou příklady patřící k první skupině – a hlasovala bych pro ni. 

Pak si ale vzpomenu na hlavní hvězdu Vogue Leaders Evu Herzigovou a na to, jak jsem s ní poprvé telefonovala a zapisovala si její poznámky a odpovědi k rozhovoru, který nám poprvé v historii Vogue CS sama poskytla. Na to, jak pečlivě volila slova a některá se mnou konzultovala, aby zněla co nejsprávněji česky, protože jí na jejím češství velmi záleží a je na něj náležitě hrdá. Jak raději některé připravené otázky vynechala, než aby odpovídala vágně, neosobně, bez hloubky. Jak zvažovala smysl každého slova a místo zobecňujících výroků o stavu světa požadovala jejich nahrazení formulacemi typu „podle mého názoru“, „v mém životě“ apod., protože soudit svět zrovna ona nemá v povaze. A jak jsem díky tomu pocítila, že jsem se na ni na chvíli uměla napojit, pochopila alespoň střípek z toho, jaká skutečně je. A pochopila jsem to právě v těch rozvážných pauzách. Vlastně téměř souběžně s vámi, kteří rozhovor za chvilku budete číst. 

Nakonec tedy dospívám k názoru, že s těmi rozhovory je to nejednoznačné, fifty fifty, každý má své. Ty ostražité, zdrženlivé, ale i ty živelné. Jako je i povídání o mladé generaci s hercem Joem Lockem na úplném konci tohoto vydání. Současně i s Yemim A. D., který na Měsíc bohužel nakonec nebude vyslán, ale díky tomu měl čas přijmout nabídku stát se spíkrem na červnové konferenci Vogue FutureMadeCZ Summit. 

A vlastně to docela dobře vystihuje i celé toto číslo Vogue. Je věnované mužům – těm, kteří něco tvoří, mění, posouvají věci kupředu, ať už v módě, v kultuře, nebo ve společnosti vůbec. Někdy jsou zdrženliví, jindy výbušní, někdy rozvážní, jindy spontánní. Ale v každém případě ve svém projevu nesou sílu vlastní generace i osobní zkušenosti. Poznejte muže. Pochopte muže. Oceňte muže.