Olivier Rousteing exkluzivně o fashion art pro Kylie Jenner, pohádkách a proč je nutné krásu vnímat jinak

14. května 2020: Z Paříže přišla do redakce fotka z ateliérů Balmain. „Dělají speciální oblečení pro Kylie na naše focení,“ zahlásila Alba Melendo, senior fashion editor z Paříže. Moje reakce byla bleskurychlá: „Chci rozhovor s Olivierem, zařídíš mi to?“ Jak už to v československé Vogue bývá, nic není nemožné a sny se opravdu plní, jakmile nastane jejich čas. 

12. června 2020: Z tiskárny přišel první výtisk nového čísla, o kterém jsme věděli, že přinejmenším na sociálních sítích zlomí všechny dosavadní rekordy. Na obálce Kylie Jenner s dcerou Stormi. Pro Kylie druhý cover Vogue, pro Stormi první. Kaia Gerber si na ten svůj musela počkat do 14 let, Stormi ho má ve dvou letech. Pečlivě vydání uložím do neprůhledné tašky, aby ho nikdo mimo redakci neměl šanci zahlédnout, a spěchám domů udělat si make-up na kameru. Za hodinu mám Zoom call s autorem posledního modelu červencového vydání. Dvacet minut po šesté mi pípne SMS: „Olivier je ready, můžeme začít?“ Aby to nebylo tak moc jednoduché, technika mezi Prahou a Paříží začne stávkovat, ani jeden z nás se nemůže připojit. V největší panice mi zvoní telefon: „Dobrý večer, tady Olivier, omlouvám se, ale nejde se mi připojit na Zoom, nevadí, že si popovídáme po telefonu?“

První otázka samozřejmě směřuje na Kylie. „Poprvé jsme se potkali před šesti sedmi lety díky Kendall. To ještě byla dítě.“ Teenagerka vyrůstající pod pohledem televizních kamer a s houfem paparazzi neustále za zády ještě nepatřila mezi nejvlivnější osobnosti na sociálních sítích a o tom, že někdy bude mít vlastní beauty značku, zatím jen snila. Nicméně jeden z nejstarších módních domů si už cestu do jejího šatníku našel. Jak Kylie rostla, objevovala se v modelech od Oliviera stále častěji, až se stejně jako její starší sestry stala členkou elitního módního klubu #BalmainArmy. „Ona je tak milá, skromná a nohama na zemi,“ říká návrhář. Stejně jako další celebrity i ona ho výrazným způsobem inspiruje.

„Při navrhování vždycky myslím na ženu, kterou chci oblékat.“ Bez ohledu na to, zda se jedná jako v našem případě o unikátní kreaci na míru nebo celou kolekci. Snažila jsem se vypátrat první věc, kterou pro ni navrhl. „Ani já nemám tušení, udělal jsem po ni už tolik oblečení. Musel bych zapátrat v archivu, ale kdybyste se mě zeptala na nejpamátnější model, pak jsou to jednoznačně šaty na galavečer v Metropolitním muzeu v roce 2016. Pro Kylie to bylo vůbec první Met Gala a měla na sobě Balmain.“ 

Olivier se narodil v Bordeaux, v pouhých sedmi dnech se ocitl v sirotčinci, kde si ho vybral bezdětný bílý pár. Rodiče mu vyprávěli, jak svou volbou překvapili zaměstnance. „Ptali se jich, zda si jsou jistí, že mají spoustu jiných, bílých dětí. Vzpomínám si, jak mi maminka před spaním vedle pohádek říkala, že jsem anděl, který k ní sestoupil z nebe. Že naše první setkání bylo kouzlo, díky němuž vznikla naše rodina. Cítil jsem se jako princ, nepřemýšlel jsem o tom, že jsem adoptovaný, ale že mám štěstí, že jsem tak milovaný.“ Když mluví o rodičích, výrazně se mu zklidní hlas a v každé další větě se opakuje slovo láska. Za nejlepší vzpomínku považuje týden strávený v Disneylandu a nejlepší pohádku o Popelce. „To je přeci jasné, každý ji miluje. Ten příběh o střevíčku mohu slyšet pořád.“

Kromě módních kolekcí najdete v jeho portfoliu kostýmy pro Beyoncé i pařížskou operu. Pohádkový film ale stále chybí. O jakém scénáři by nejraději sáhl? „Aladin,“ odpovídá během zlomku vteřiny. „Nebo Lví král. To byla moje přezdívka, protože jsem jako malý měl spoustu vlasů. Ale opravdu si dovedu představit dělat kostýmy pro Aladina. Vidím se tak trochu jako on,“ dodává s úsměvem.

Idylické dětství skončilo ve chvíli, kdy malý Olivier nastoupil do školy. Ve velmi konzervativním městě ho jako dítě s odlišnou barvou kůže ostatní titulovali všemožnými nadávkami. „Nebylo to jednoduché, ale naštěstí opět zapracovali rodiče, vštípili mi důležité hodnoty, dávali mi najevo svou lásku a všemožně mě podporovali. Také na mě tlačili, abych se víc začlenil do kolektivu, protože mám tendenci být sám. Navíc jsem jedináček. Tak jsem v jedenácti začal hrát fotbal, chodit na hodiny kreslení, umění a astronomie.“ Narážky na barvu kůže ho paradoxně posílily, a jak říká, nic horšího se mu stát nemůže a špatná recenze na kolekci je v porovnáním se šikanou a projevy rasismu daleko méně bolestná.

Olivier patří mezi nejvýraznější návrháře současnosti, přitom o této kariéře nesnil. „Jako dítě jsem toužil být astronomem, s babičkou jsme často chodili do observatoře v Bordeaux. Také jsem chtěl být prezidentem,“ dodává s úsměvem. Zlom přišel v sedmnácti letech. Vystudoval pařížskou Ecole Supérieure des Arts et Techniques de la Mode a hned poté nastoupil do značky Roberto Cavalli, kde jeho hvězda rychle stoupala, až se stal hlavním designérem dámských kolekcí. Taky si ho vyhlídlo vedení francouzského módního domu a v pouhých 25 letech se stal kreativním ředitelem Balmain. Předběhl ho jen v 50. letech Yves Saint Laurent, ten převzal nejvyšší post u Diora v jednadvaceti. Raketový vzestup připisuje své povaze: „Jsem velmi netrpělivé povahy, nechci na nic čekat.“

Mladý designér proměnil módní dům založený roku 1945 v cool značku 21. století. Rychle pochopil sílu sociálních médií, stal se průkopníkem instagramového marketingu a obklopil se dalšími influencery, z nichž zformoval již zmiňovanou #BalmainArmy. V loňském roce se značka stala jednou z prvních, co začala využívat prodej přes Instagram, tento týden představil virtuální showroom. Svůj věk však bere i jako nevýhodu.

„Cítím se trochu starý. Většina návrhářů je mnohem starší, ale já už mám za sebou v těchto letech zkušenosti jako padesátník. Ani nevím, do jaké škatulky patřím.“ Co třeba mezi nejlepší módní návrháře světa, navrhuji. „Jo, to zní moc dobře. Děkuji, to jsem potřeboval slyšet,“ dodává se smíchem. 

„Hodně přemýšlím, jak reflektovat současnou situaci ve všem, co dělám. Je to těžké, nejdřív přišel covid-19 a teď Black Lives Matter. Musíme si vybudovat pocit sounáležitosti a jednoty, přinášet ještě více rozmanitosti. O tom je Balmain Army. Její součástí jsou lidé různých barev, rozdílných věkových skupin i různých typů postav. Když chcete změnit myšlení druhých, nesmíte se bát, musíte si stát za svými názory a sami jít příkladem.“ Sám dobře ví, že nejvýznamnější móda vždycky byla o politice.

Coco Chanel uvolnila ženské tělo ze sevření korzetů a dala jim svobodu. Yves Saint Laurent oblékl ženy do smokingu, aby zdůraznil fakt, jak jsou silné a schopné a také mohou nosit kalhoty. Jean Paul Gaultier dal mužům sukně. Politika a móda se v posledních letech promíchávají ještě víc. Ať už jde o trička s aktivistickými nápisy, černé šaty na Zlatých glóbech v době vrcholící aféry #MeToo, nebo přehlídky Vivienne Westwood, Dior a každou novou kampaň v režii Oliviera. 

Pokud jde o téma diverzity a debat kolem ní, má Olivier zcela jasno. „Módní průmysl dlouho zavíral oči. Díky bohu se to mění, pozdě, ale lepší než nikdy. Změny se dějí, i když pomalu. Tuto debatu bychom měli mít dávno vyřešenou. V tomto směru je móda opravdu zastaralá. Rozmanitost by měla být naprosto normální.“

Zároveň upozorňuje na fakt, že móda je o snech a tak to má i zůstat. Nová generace ale sní o něčem jiném, než tomu bylo před dvaceti nebo čtyřiceti lety. „To si musíme uvědomit a být opatrní. Zákazníci nechtějí vidět sami sebe na molu, ani já se tam nechci vidět. Musíme se přizpůsobit novým touhám a hledat krásu, ke které chceme vzhlížet. Ideál krásy se změnil, ale pořád to je ideál krásy. Není to otázka věku, barvy kůže nebo typu postavy.“

Na rozdíl od svých kolegů se Olivier nechystá zpomalit. „Nebudu dělat jen dvě kolekce za rok, chci dělat víc. Dvě pro mě nejsou dost.“ Povinnou karanténu využil k navrhování nové kolekce, kterou představil tento týden na sociálních sítích. Součástí prezentace je i jeho vlastní avatar. „Byly to náročné týdny, ale také dobré v tom, že jsem se mohl zastavit a se svým týmem v klidu diskutovat, co můžeme dělat dál. Hodně jsem přemýšlel o chybách, kterých jsem se dopustil osobně i v rámci firmy, abychom se z nich mohli všichni poučit a v budoucnu je neopakovat. Naučil jsem se být ještě víc pozitivní.“