Vogue Daily
Elizaveta Maximová přebírá štafetu po Cate Blanchett: Teď cítím absolutní svobodu
Cindy Kerberová8. 10. 2026
Vloni Cate Blanchett, letos ona. Elizaveta Maximová před cestou do Soulu, kde si převezme mezinárodní cenu za nejlepší herečku, pro Vogue mluví o intuici, výběru rolí, co jí přináší překračování vlastních hranic i vysněné práci.
Foto: Lena Knappova
Elizaveta Maximová
Elizaveta Maximová o mezinárodním úspěchu díky její roli Lilian ve filmu Máma, síle intuice a extrémních hereckých proměnách
Elizaveta Maximová nepatří k herečkám, které by svou kariéru stavěly na pečlivě vykalkulovaných krocích. Přesto – nebo možná právě proto – teď slaví mimořádný mezinárodní úspěch. V konkurenci více než tří stovek titulů z celého světa a po boku hvězd jako Carey Mulligan získala na Seoul International Drama Awards ocenění pro nejlepší herečku za televizní film Máma. Zařadila se tak mezi jména jako Cate Blanchett, která si z Jižní Koreje odnesla stejnou sošku vloni. O tom, jak ji vnitřně proměnilo půlroční dobrovolničení na psychiatrii, proč si pro cenu letí s maminkou i jak se vyrovnává s momenty, kdy dostane od života „mokrým hadrem přes čumák“, jsme si povídaly těsně před jejím odletem do Asie.
Letíte si pro cenu, kterou vloni dostala Cate Blanchett, v nominacích jste figurovala po boku Carey Mulligan. Jaký je to pocit, když výkon v českém filmu takhle silně zarezonuje až v Asii?
Cítím upřímnou vděčnost. Mám fakt obrovskou radost, že si mojí práce všimli i v zahraničí, ale nejvíc mě vlastně dostalo to, že ten náš komorní příběh o matce s intelektuálním postižením a její dceři dokázal zasáhnout lidi na druhé straně planety. Sice je to cena pro mě, ale beru to jako ocenění pro nás všechny. Bez celého tvůrčího týmu, bez obou fantastických filmových dcer – Sofinky a Valentýnky (Sophia Šporclová a Valentýna Bečková, pozn. red.) – by Máma nikdy nebyla. Byly jsme po celou dobu natáčení propojeny a podporovaly jsme se navzájem, cena rozhodně patří i jim. A Soul? Bude to asi pořádný kulturní šok, v Asii jsem nikdy nebyla a touto cestou se mi plní další sen.
Foto: © Česká televize / Radek Miča
Elizaveta Maximová ve filmu Máma, 2025
Na červený koberec vás prý doprovodí vaše maminka. Byl to váš nápad?
Vlastně ne! Když mi z České televize zavolali, že jsem cenu vyhrála, jako týmový hráč jsem hned volala režisérovi Jiřímu Strachovi a producentce Jiřině Budíkové, jestli by chtěli letět se mnou, je to přece naše společná práce. A Jiří mi na to řekl: „Víš co? Přemluv svojí maminku. Bude to pro vás nejlepší zážitek a dobrodružství, které bude jenom vaše.“ Maminka mojí nabídku nejprve odmítla. Nerada lítá, necítí se ve své kůži na společenských akcích. Ale díky postupnému jemnému tlaku okolí (díky bráško!) mi najednou zavolala, že jede. Nikdy neletěla tak daleko, nikdy nebyla v Asii a už je to opravdu dlouho, co jsme spolu byly někde jenom my dvě. Takže naše dobrodružství začíná a já letím převzít cenu za Mámu s mámou. To je prostě nejvíc.
Postava Lilian pro vás byla extrémně náročná, půl roku jste docházela jako dobrovolnice na psychiatrii. Jak vás taková zkušenost změní?
Celá příprava na roli Lilian mě posunula a obohatila nejenom profesně, ale zejména lidsky. A dobrovolničení na psychiatrii mi dalo obrovskou lekci životní pokory a přineslo nový pohled na svět kolem i uvnitř sebe. Začala jsem si víc uvědomovat lidskou křehkost i sílu. Mimo jiné mě naučilo vracet se k sobě, a hlavně do přítomného okamžiku. Lilian totiž nemá žádnou minulost ani budoucnost, existuje fakt jen teď a tady. Když si tohle uvědomíte a začnete se sebou pracovat zcela jinak, než jste byli zvyklí, zpočátku vám všechno připadá intenzivní, objevování má takový ten prvotní wow efekt. Po dotočení a časovém odstupu od role přichází ta tichá, neviditelná hodinářská práce s vlastním nitrem, abyste si tenhle čistý pohled udrželi i v realitě, zvlášť v tom zrychleném tempu.
Foto: Lena Knappova
Elizaveta Maximová
Foto: Lena Knappova
Elizaveta Maximová
Foto: Lena Knappova
Elizaveta Maximová
Na co se spoléháte, když si vybíráte další role? Vaše portfolio sahá od monodramatu ve Viole přes artové filmy, minisérie, seriály…
Jedině na intuici. Já si věci neumím a ani nechci vypočítat, nechci kalkulem řídit svoje rozhodnutí a brutální ostré lokty jsou mi cizí. Takže mi zbývá jedině intuice. Když ten pocit v břiše výjimečně neposlechnu a rozhodnu se jen hlavou, vždycky za to tvrdě zaplatím. Nejenom v práci, ale i v osobním životě. Když přeslechnu intuici a tělo (nesplácím na splátky, jdu rovnou do bankrotu), dostanu zkrátka mokrým hadrem přes čumák. Naopak když cítím ten silný vnitřní impuls, jdu do toho. Nevím, jestli to bude úspěch, nebo absolutní průšvih, jestli nebudu další roky pak bez práce, ale prostě to musím udělat. Následky rozhodnutí řeším až za pochodu… A překážky v tu chvíli absolutně nevnímám.
Z role matky s těžkým postižením jste ale skočila do žánrově úplně odlišných věcí. Hrajete manipulativní čarodějnici, kriminalistku, atletku. Jdete ráda do fyzických extrémů?
Baví mě hledat naprosto odlišné polohy. Nedávno jsme dotočili výpravnou pohádku Líné království, kde hraju čarodějnici Drahomíru. Za svojí schopnost čarovat a ovládat lidi platí svým mládím a krásou. Maska vyžadovala šest fází stárnutí – při té největší fázi to znamená čtyři hodiny v maskérně, umělecká maskérka Jana Dopitová mi přeměnila nejenom tvář, ale i celý krk, dekolt a ruce, kůže nedýchá, pijete i jíte jen brčkem. Je to drsné. Ale zároveň fascinující a věřím, že za ten výsledek to stojí. Z úplně jiného soudku je zase kriminálka Spálená Hora, kterou jsme právě dotočili a kde hrajeme s Petrem Čtvrtníčkem vyšetřovatelské duo a já jsem za tu svědomitou kapitánku Horskou. No a atletka Lída Sychrová v minisérii Rekordwoman? To byla další výzva. Trénovala jsem s Janem Pernicou, který trénuje reprezentaci, a i když jsem běhání celý život nesnášela, ten pohyb mi díky němu najednou začal dávat smysl a běhám dodnes. Díky této roli jsem na chvíli nakoukla do uvažování profesionálních atletů: jak vnímají své tělo, co pro ně znamená překračovat práh bolesti. Mám k nim velký respekt.
Filmový svět a červené koberce bývají plné pozlátka. Jak v tom všem dokážete fungovat přirozeně a s odstupem?
Beru to jako hru. Říkám si, že venčím vlastní vnitřní dítě a sleduju, co mu projde. Co se týče stylingu do Soulu, s mojí stylistkou a kamarádkou Josefínou Joštovou jsme oslovily výbornou návrhářku Barboru Kotěšovcovou, která pro mě navrhla a ušila šaty na míru. Miluju ten proces zkoušení, hledání, pozorování návrháře při práci. Mým jediným požadavkem bylo, že se chci cítit co nejvíc přirozeně, sebevědomě, lehce a elegantně. Samozřejmě není přirozené stát před stovkami cizích lidí, usmívat se a mávat. Ale když to vezmete jako hru, můžete tím nejen projít, ale i užít si ten vzácný okamžik.
Foto: Lena Knappova
Elizaveta Maximová
Foto: Lena Knappova
Elizaveta Maximová
Kdybyste si mohla vybrat kohokoliv na světě, s kým byste chtěla pracovat? Máte nějaká vysněná jména?
Mám! A je jich tolik! Z hereček absolutně miluju právě Cate Blanchett. Sleduju tvorbu desítek herců a hereček, byli bychom tu ještě týden, než bych všechny vyjmenovala. Strašně by mě zajímala jejich příprava, hledání, ráda bych je při práci pozorovala a byla zároveň součástí tvůrčího procesu. A je tolik evropských režiséru, se kterými bych si přála spolupracovat. Teď zejména ostře cítím, že je mým snem setkat se při práci s ruskými nebo ukrajinskými tvůrci, kteří se veřejně vymezili proti válce a teď tvoří v zahraničí. Ať už je to Andrej Zvjagincev, Kantemir Balagov, Alexandr Molochnikov, nebo ukrajinský režisér Sergej Loznica. Ale ve finále je to u mě o něčem jiném. Nejvíc si přeju pracovat se stejně zapálenými lidmi. S někým, kdo svoji práci a film upřímně miluje.
Znamená pro vás úspěch na Seoul International Drama Awards pomyslné dveře do zahraničních produkcí?
Cesta ven je vždycky otevřená. Jde jen o to, kdy se jí otevřeme my ve vlastní hlavě. Nebudu koketa a řeknu to upřímně, Evropský film mě skutečně láká. Teď vnímám, že mám chuť a zápal být světu co nejvíc otevřená a zkoušet to. I kdybych si u toho měla takzvaně vymlátit zuby. Nechci mít jednou pocit, že jsem se o něco ani nepokusila jen proto, že jsem měla strach z neúspěchu nebo kvůli názorům cizích lidí. Teď cítím absolutní svobodu do toho jít.
Kdo je Elizaveta Maximová
Foto: Profimedia
Elizaveta Maximová na červeném koberci během udílení cen Seoul International Drama Awards v Soulu v Jižní Koreji, 8. října 2026
Elizaveta Maximová (*1992) je absolventkou pražské DAMU a trojnásobnou kandidátkou na Českého lva. Pro svou schopnost absolutního převtělení do různorodých postav si na české scéně vysloužila přezdívku „herecký chameleon“. Zářila v oceňovaných sériích Spravedlnost, Herec či Vlastně se nic nestalo. Její dosavadní životní rolí se stala mentálně hendikepovaná Lilian v televizním filmu Máma, za niž získala prestižní hereckou cenu Seoul International Drama Awards 2026 v jihokorejském Soulu. Vedle natáčení filmových a seriálových novinek pravidelně hostuje v Dejvickém divadle či Divadle Viola.
Vogue
Doporučuje
Hudba
Příběh Nikolaje Medveděva: Pianista přiveze do Prahy album Fusions
tým VOGUE8. 10. 2026
Hudba
Kim Petras v exkluzivním rozhovoru o albu Detour Rare N'Deluxe, vintage módě a touze být svá
Alberto Calabrese6. 10. 2026
Knihy