Vogue Daily

Zákon – Desatero – Zákaz – Tabu

Upozornění: v následujícím textu, stejně jako v celém vydání zimní Vogue CS, se objevují témata, která jsou tabu. 
Foto: Lucian Bor

POTRESTANÁ NEPOSLUŠNOST

Žil jednou jeden chudý nádeník, který každé ráno štípal lidem dříví do kamen. Jeho žena mu pomáhala, ale práce bylo málo. Jednou si je najal bohatý a šlechetný měšťan. Nádeník si jako vždy při práci se svou ženou povídal a nevšimli si, že je pán poslouchá. Žena vyprávěla muži o nedělním kázání v kostele.
„Ta Eva v ráji byla neposlušné a nevděčné stvoření. Představ si, směla trhat ovoce ze všech stromů, jen z jednoho zapovězeného ne, a přesto nebyla spokojená. Mlsný jazyk a zvědavost ji doběhly.“
Muž se zasmál a povídá: „Nesuď, ženo moje. Bůhví, jak by ses zachovala ty.“
„Já? Kdybych nemusela dřít od rána do večera a měla dostatek jídla a pití, nadosmrti bych Pánubohu byla vděčná a zbytečně si nevymýšlela.“
Bohatý měšťan si jejich rozhovor vyslechl a manželskému páru nabídl zkoušku.
„Od zítřejšího dne nemusíte pracovat, a přesto budete mít ode mě zaopatření. Dám vám byt i stravu a zachováte‐li, o co vás žádám, povede se vám dobře až do smrti. Sluha vám každý den přinese snídani, oběd a večeři. K obědu budete mít na výběr ze čtyř jídel a sníst je můžete dle libosti všechna, nebo jen vybraná. Sluha vám však přinese také pátý pokrm, schovaný pod pokličkou, toho se ale nesmíte ani dotknout, dokonce se nesmíte ani pod pokličku podívat. Pracovat můžete, ale nemusíte, zvednete‐li ale jedinkrát pokličku, o všechno přijdete.“
U malých dětí máte jednu velkou jistotu. Chcete‐li, aby něco udělaly, zakažte jim to. Nejsilněji fascinované jsou tím, co nesmějí. Nemusíte je to učit, máme to zakódované v DNA stejně jako sací reflex nebo schopnost chodit. Zákazy a tabu jsou jedněmi z nejstarších společníků lidského pokolení. Jedná se o systém nařízení stanovených vyšší mocí, která mají ochránit naše těla i duše. Každé společenství si vytváří svoje vlastní a každá společnost trestá jejich porušení po svém. Díky zákazům a tabu se většina z nás nemusí spálit, aby pochopila, že trouba je horká. Jenže co když se pod pokličkou skrývá něco důležitějšího, než je byt a pravidelná strava? Na horkou troubu dobrovolně sáhne jen hlupák, ale nejsou pravidla náhodou od toho, aby se porušovala? Velká výzva v hlavách nejen malých dětí.
V módě je momentálně jedním z největších tabu nahota. Odvětví, které se bez ní ještě před pár lety téměř neobešlo a kde slovo sexy bylo synonymem výrazu módní, se zahalilo do úboru abatyše. Muselo. V rouše beránčím byly napáchány vlčí hříchy a před těmi nyní musíme ochránit zbytek stáda. Co na tom, že se špinavou vodou se vylévá i dítě, nejdůležitější je, aby ruce i vanička zůstaly čisté.
Když jsme vymýšleli vydání, se kterým vkročíme do roku 2021, nemohli jsme tuto zásadní změnu ignorovat. První celovečerní snímek zobrazující sex a ženský orgasmus byl natočený v roce 1933 a, světe, div se, českým režisérem Gustavem Machatým. V hlavní roli Extase se ukázala (doslova) Hedy Lamarr a film způsobil pozdvižení jak ve Vatikánu, tak ve třetí říši. Za tu dobu jsme si prošli sexuální revolucí, modelky i herečky se svlékaly jak na běžícím páse a tržby Victoria’s Secret rostly, kam až křídla jejich andílků dolétla. Pokličky se přestaly vyrábět, protože nebylo co schovávat. A pak spadla klec. Na andílky i čerty. Říká se, že naše minulost se píše teprve v budoucnosti.
Možná si při čtení tohoto úvodníku vyťukáváte do vyhledávače jméno Hedy Lamarr, možná jste připojeni na některou z bezdrátových sítí. Kromě toho, že byla Hedy krásná a talentovaná herečka, byla také velmi chytrá a jeden z jejích objevů je považován za základ dnešní wi‐fi. Naše cover story, inspirovaná nejen postavou obdivuhodné vynálezkyně, ale i dílem Františka Drtikola a vyfocená v listopadu 2020 v Paříži Lucianem Borem s ruskou modelkou Sashou Luss před objektivem, nechá Vatikán pravděpodobně chladným. Už teď se ale všichni modlíme, aby nezpůsobila poprask ve Svaté říši instagramové.
Vybrat nejlepší fotografii na obálku byla vždycky výzva. Aby reprezentovala to, co chceme čtenářům sdělit. Aby byla výrazná, nepřehlédnutelná. Aby dobře prodávala. Dneska je jedním z nejrelevantnějších aspektů při jejím výběru to, jakou emoci vyvolá na Instagramu. Ten je totiž typický svojí povrchností, zkratkovitostí a vytrháváním myšlenek z kontextu. Je dost dobře možné, že až se objeví obálka nového vydání na našem profilu, bude Lucian Bor, a s ním i československá edice, nařčen z pornografie. Někteří uvidí krásnou ženu a ikonické sako ikonické módní značky, jiní lascivnost, zapovězenou nahotu a nebezpečí.
Ukazovat nahé ženské nebo mužské tělo nemusí ale nutně znamenat, že jste prase. Ani predátor. Dokonce to ani neznačí, že prasatům a predátorům fandíte. Já osobně a všichni v týmu Vogue CS chováme hluboký respekt a obdiv ke všem obětem sexuálního obtěžování, které v rámci #MeToo dokázaly vystoupit a zvednout hlas. Samozřejmě že nikdo z nás nechce, aby se něco podobného stalo našim dcerám, synům, komukoli. Stačilo! Štítíme se jakékoli myšlenky, která by nás mohla svést na cestu zpět. Ale přestaneme kvůli tomu obdivovat fotografie Helmuta Newtona nebo Juergena Tellera? Kde končí umělecké vyjádření a kde začíná porušování pravidel?
Eva Herzigová, která stála před objektivy obou mistrů, druhého jmenovaného v aktuálním vydání Vogue CS zpovídá. „Art is not a crime“ jsou zase slova Julie Cvětkovové, ruské aktivistky a umělkyně, která byla za svoje kresby státem, ve kterém žije, zapovězena a je držena v domácím vězení. Za kresby, které neznázorňují nic obyčejnějšího než nahé ženské tělo. Článek Petry Procházkové najdete na straně 22.
O nařčení z pornografie věděla své i Theda Bara, první žena‐vamp. Ve dvacátých letech okouzlila Hollywood, ale její kostýmy byly natolik sexy, že většina jejích snímků byla o deset let později zcenzurována. Právě v době, kdy Machatý točil svoji Extasi. Komu jinému než Thedě jsme mohli věnovali druhou obálku vydání o tabu. Dánskou modelku Juliane Grüner pro naši edici zachytilo fotografické duo Kapturing. Jestli se někdy Theda a Hedy potkaly, nevím, ve Vogue CS se tak stalo právě nyní.
A jak to dopadlo s manželským párem a pátým, zapovězeným pokrmem? Muž byl zásadně proti, žena si nemohla pomoct. Kvůli malé myšce, která vyběhla zpod poklopu, přišla ona i její manžel o všechno a vrátili se ke štípání dříví. Jak říkám, na horkou troubu sáhne jen hlupák. Nám ostatním snad zůstal zdravý rozum.