O času mezisvátečním bez obalu

„Víš, v čem je problém?“

„Povídej!“

„Že já už se ani o nic nesnažím, sedím tam, jsem zticha, a i tak se to nějak zvrtne.“

„A ty si to vyčítáš!“

„Samozřejmě, naučil jsem, že je to moje chyba.“

Bavím se o Vánocích a času mezi svátky se svým terapeutem Jiřím. Ale ne proto, že bych potřeboval pomoci, chtěl jsem od něj jen radu do tohoto textu. On mi ale zhruba před dvěma týdny do telefonu pozdrav oplatil vřelým: „Jak ti mohu pomoci,“ a tak se to znovu zvrhlo v sezení, jen po telefonu. Oba se však dostáváme k překvapivým radám, jak zvládnout rodinná setkání v polarizovaná společnosti, kde si hádky o očkování podávají ruce s polemikou nad budoucností státního pokladny.

„Vzdej se kontroly Honzo.“

„Upřímně, mám pocit, že teď mi říkáš to, co se od terapeuta čeká.“

„To možná jo, ale uvědomil sis někdy, že touha kontroly ostatních tě vlastně uvězňuje, a nakonec kontrolují ostatní tebe? Matka, otec… O tom už jsme spolu jednou mluvili a ty mi teď stejně řekneš, že je to předvídatelné. Proč sis to tedy ještě nevzal k srdci?“

„Nepřijde ti ale, že jsou lidé obecně nepoučitelní? A že je tvá práce tak trochu bez výsledku, že jsme jen nevděční spratci, co k tobě lezou zas a znovu s těmi samými problémy? A ty by ses mohl umluvit k smrti a my ti stejně zas a znovu dáme vydělat za tu samou radu?“ 

„To bych se musel zbláznit, takhle nad tím přemýšlet, to už mi nikdy neříkej.“

„Chceš říct, že jsem narazil na achilovku všech lidí, kteří pracují s lidskou psychikou?“

„Teď ti zas řeknu něco, co bys čekal od redaktora Vogue, jo?“

„Na to jsem zvědav!“

„Já si vlastně myslím, že kritika konzumní životního stylu je trochu přeceňovaná. Myslím, že radost z hmotných dárků a hodně jídla je prostě nejlepším analgetikem doby. Já vím, je tu s námi ještě planeta, ale já třeba letos koupil k Vánocům sestře krásné šaty Valentino z druhé ruky. Jsme už v takovém stadiu, že můžeme konzumovat, aniž bychom kupovali nové, a přesto být naprosto uspokojeni. Duchovní přesah je fajn, ale v době, kdy se nám výrazně posouvá smyslové vnímání, je třeba tenhle termín trochu oživit a rozšířit.“

„Honzo, tady se trochu pouštíš na tenký led, víš o tom, že ano?“

„Já myslím, že víš, o čem mluvím. Kritici dnešní společnosti někdy zapomínají, že i předměty můžou mít spirituální rovinu a že láska k nim může být skutečně povznášející. Možná se to jen někdy bojíme říct nahlas? Protože bychom vypadali jako neohrabaní tupci? Ale já jsem zažil show Rafa Simonse, která mě dojala. Soudil bys mě za to, kdybych se pak radoval z jedněch šatů, co bych si z té kolekce koupil a viděl v tom i třeba jen milimetr Boha?“  

„Ne nadarmo se říká talent od Boha.“

„Takže se nerouhám? Rád bych, aby si každý uvědomil, že prostě všechny ty dárky a hostiny, co s odlehlými částmi našich rodů absolvujeme mezi svátky, nejsou jen dalším hloupým obžerstvím.“     

„Mně se taky párkrát na udržení ideální mezisváteční atmosféry a aspoň částečné řešení rodinných sporů oplatilo nastrčit děti jako štít. Trochu se za to stydím, jsem odborník, měl bych si s těmihle věcmi umět poradit, ale i já jsem někdy unavený, chápeš?“

„Naprosto!“

„Moje žena pochází z relativně klidné rodiny, já naopak. Někdy se přesto naše skupinka zvládáme dorvat, jak psi. Pokud nemáš v rodině psychopaty, kterým nezáleží ani na psychickém zdraví dětí v rodině, nastrč nejmenší tam, kde je potřeba.“

„Víš… nevím, jestli by zrovna tohle u nás pomohlo.“

„Jak říkám, když nemáš v rodině psychopaty, tak to zkus.“

„Taky ti něco poradím, Jiří, je to vlastně rada, kterou jsem zachytil na Oprahshow.“

„To nemůže být relevantní.“

„Je! Je to hra, Queen of the Day. Tahle malá hra je založena na staré televizní show, ve které čtyři ženy soutěžily o to, kdo má nejubožejší život. Soutěžící, která byla posouzena jako nejžalostnější, dostala mimo jiné pračku, ve které si mohla vyprat roztrhané oblečení. Oprah to tehdy celé přepracovala. Před rodinným setkáním si podle ní máš domluvit schůzku s přáteli a vyprávět si navzájem příběhy svých rodinných setkání a poté hlasujte o tom, čí zkušenost byla nejstrašnější. Ten, koho v kruhu vyhodnotíte jako nejubožejšího, pak dostane od ostatních oběd.“

„V takovém případě bych tedy bral raději drink. Tohle je ale odvěká terapeutická metoda. Na podobném principu fungují i terapie Rodinné konstelace od Bert Hellinger. Tam účastníci navzájem sdílí a přehrávají situace z jejich rodinného života a navzájem si tak pomáhají vidět dosud neviděné souvislosti.“

„Víš, Jiří, já jsem měl letos před Vánoci vážně hodně stresu. Nehořely jen termíny, málem mi shořelo pár set tisíc na účte, protože mi z jednoho focení zmizela taška s looky za částku, na kterou bych si asi musel půjčit.“

„Co tím chceš říct?“

„Že nevíme, co je stres. A že furt jenom fňukáme. Já jsem kvůli pár takovým situacím letos před svátky prodělal nejednu bezesnou noc.“

„Bezesná noc, to je jak termín ze synopse devadesátkového filmu.“

„Počkej, nech mě to dopovědět. A mimochodem, to byly divoké noci, co kanci jako Michael Douglas prožívali v legendárních thrillerech, které jsem si ještě půjčovali na VHSkách. Chci říct, že stres ti vyresetuje mozek. Zažil jsem stav, který bych skoro nazval jakýmsi black outem, pak mi bylo hodně věcí jedno, ani bys nevěřil.“

„Takže naopak víc stresu před Vánoci, během nich i po nich?“

„Přesně! Být v pohodě je vlastně hrozně nudný!“

„Dokonalý Vánoce, to je vlastně kampaň na Coca-Colu.“

„To je nesmysl Honzo, doufám, že to víš.“

„Proč? Já znám ty, kteří mají vánoční setkání u stromečku, jak z kampaně lékořicové limonády, která ještě na počátku minulého století obsahovala kokain. Myslíš, že právě příměs toho stimulantu dělala z Vánoc to pravé potěšení?“

„Já si myslím, že dokonalé prožití těch svátků neexistuje a že bychom se tím měli rozloučit, a naopak počítat jen se samým průšvihy.“

„Ale není to trochu kapitulace?“

„Když to celé bereš optikou svého psychického zdraví, tak je to naopak výhra.“

„Tohle je věc, kterou bys měl lidem ve své pracovně opakovat častěji. Takže důležité je být hlavně spolu?“

„Ne, důležité je to všechno hlavně přežít.“

„Amen!“