Společnost
Létání concordem, devadesátky v New Yorku i Victoria’s Secret. Daniela Peštová nejen o začátcích kariéry
tým VOGUE19. 11. 2025
Vždy svá, okouzlující, odvážná i elegantní. Jednu z nejúspěšnějších českých modelek a cover star prosincového čísla Vogue CS Danielu Peštovou vyzpovídal její nejstarší syn Yanick.
Foto: Bohdan Bohdanov pro Vogue CS
Daniela Peštová pro Vogue CS
Kam až moje paměť sahá, ptám se mojí mámy na její kariéru. A i po všech těch letech jsem stále zvědavý a dychtivý nasávat její zkušenosti a znalosti. Děkuji ti, mami, že se od tebe pořád můžu učit.
Zažila jsi na začátku své kariéry specifický moment, kdy sis řekla – ok, fakt se to děje, můj život se teď kompletně změní?
Ne, nikdy. Ani když jsem fotila jednu titulku za druhou, ani když jsem ráno pracovala v Paříži, pak sedla na concord, odletěla do New Yorku a šla rovnou do studia. Zaprvé jsem si vždy myslela, že jsem tam omylem, a pak jsem si také dobře uvědomovala, jak vrtkavý modeling umí být, a tak jsem si nikdy úplně nedovolila říct: Jo, teď je to ono.
Byl nějaký umělec nebo třeba film, který inspiroval tvůj přístup k modelingu, když jsi začínala?
Moje kariéra se naplno rozjela v devadesátých letech v New Yorku, který byl v té době plný neskutečné energie a talentu. Měla jsem to štěstí pracovat jak s opravdovým špičkami v oboru od fotografů, stylistů a kreativních agentur až po hair and make-up artisty, ale i s hladovými mladými umělci z celého světa, kteří stejně jako já teprve začínali. Byli plní nadšení a přinášeli jiné perspektivy.
Můžeš tu atmosféru New Yorku nějak blíže popsat?
New York byla naprosto úžasný, ale nebyla to pro mě láska na první pohled. Moje první cesta tam byla na focení kampaně Lancel se Stevenem Meiselem. Crazy, že? Byla jsem v modelingu jen pár měsíců, neměla jsem tušení, kdo je kdo. Pamatuji si, že let mi utekl strašně rychle, tak moc jsem byla natěšená. Samotný New York byl pak takový mix emocí. Překvapil mě kontrast předměstí a samotného Manhattanu, chaos a ulice plné spěchajících lidí. Kontrast nablýskaných obchodů a žebráků, kteří i přes třeskutou zimu seděli hodiny na stejném místě se skloněnými hlavami a nataženou rukou. Hlavně bezdomovectví bylo něco, na co jsem nebyla z domova zvyklá. Takže jsem po focení odjela zpátky do Paříže a neměla v plánu se vracet. Jenže jsem zjistila, že se mi po tom bláznivém městě stýská. Takže když mi agentura navrhla druhý trip, tentokrat na go–see, tedy abych se šla ukázat dalším agenturám a fotografům, kývla jsem a už se do Evropy nevrátila. New York vás umí chytit a nepustit. Je to město, které buď nenávidíte, nebo milujete. A já v tom byla až po uši.
Foto: Daniela Peštová
Daniela Peštová (@daniela_pestova) a syn Yanick (@privatekasper)
Historky o fotografech a projektech, na kterých jsi pracovala, patřily mezi důvody, proč jsem se sám začal zajímat o svět módy a umění. Je nějaká konkrétní, která tě výrazně ovlivnila a vzpomínáš na ni dodnes?
Kreativní proces vždy fascinoval i mě, to jsi po mně asi podědil. Příběhů mám za tu dobu tolik, že by vydaly na pěkně tlustou knihu. Trochu mě mrzí, že jsem si v počátcích kariéry neuvědomovala, s jak velkými hvězdami mám tu čest: Horst P. Horst, Francesco Scavullo, Kevin Aucoin, abych vyjmenovala alespoň některé... Na druhou stranu jsem ale díky tomu neměla trému. Jak se říká, ignorance is bliss. Milovala jsem spolupráci s nimi, obdivovala jsem jejich talent, ale měla jsem je ráda i za to, jak se ke mně chovali a jací byli na lidské úrovni. Módní branže je plná extrémně tvůrčích, často neskutečně vtipných, citlivých lidi. Ale i těch, kteří dokážou být krutí, většinou kvůli vlastnímu nedostatku sebevědomí. Já jsem naštěstí potkala opravdu hodně těch milých. I v našem oboru platí, že čím větší hvězda, tím menší ego.
Která svá focení nebo kampaně z 90. či nultých let považuješ za nezapomenutelná?
Budu se opakovat, ale jsou tři. Moje první focení pro Sports Illustrated, ze kterého jsem se dostala rovnou na titulku a spustilo to šílenství. Pak práce pro Victoria’s Secret. To, že jsem jeden z pěti původních andílků, mi už nikdo nevezme. A samozřejmě spolupráce s Patrickem Demarchelierem, který si mě vzal pod křídla a díky němuž měla moje kariéra opravdu raketový start.
Tvoje působení u Victoria’s Secret je ikonické.
Nejlepší léta mého života! Už nikdy to nebude tak velkolepé jako tenkrát. A autentické. Kdyby tehdy existovaly sociální sítě, nevím, jak by to vypadalo, protože i bez nich to bylo prostě mega. Nejde jen o velkolepé kampaně s těmi nejlepšími fotografy jako Herb Ritz, Peter Lindbergh nebo Dominque Issermann a autogramiády po celé Americe, kde lidé stáli v hodinových frontách, aby nás potkali, ale o to, s jakým respektem se k modelkám tento klient choval. To se v módním průmyslu často nevidí.
Foto: Bohdan Bohdanov pro Vogue CS
Daniela Peštová pro Vogue CS
Je něco, co v éře 90's a 00's o modelingu platilo, a dnes si to lidé neuvědomují?
To úplně nevím. Co si ale možná neuvědomují, je, že tenkrát měly supermodelky opravdu vliv. Jejich kariéra nebyla jepičí, jak je tomu dnes, a o honorářích, o jaké si mohly říct, si můžou dnešní modelky jen nechat zdát. Bylo to ale vykoupené velkou dřinou a obětováním osobního života. Inkluzivita byla neznámý pojem, takže tlak na to, být vždy perfektní, byl opravdu obrovský. Současný modeling je zkrátka úplně jiná disciplína než tenkrát, a to i kvůli sociálním sítím a influencerům. Dnes vám k titulu „modelka" a „exkluzivní spolupráce" často stačí velký počet sledujících nebo účast v reality show.
Když jsi jako modelka začínala, bylo něco, co tě překvapilo a postupem času sis to zamilovala?
Já jsem se na začátku hrozně styděla říct, že jsem modelka. Asi to bylo stigma z toho, jakou reputaci a úroveň tahle práce měla, když jsem vyrůstala. High fashion v bývalém Československu neexistovala, vlastně by se dalo říct, že neexistovala ani samotná fashion. Reklamní kampaně byly hlavně o nahotě, ať už prodávaly cokoliv, k tomu jsem jako malá holka mohla jen těžko tíhnout.
Jsem hrdá, že mohu být inspirací i dříve narozeným."
Můj postoj se změnil časem i díky tomu, že jsem se stala matkou, začala si víc vážit sama sebe, naučila se pochválit. Vlastně i díky modelingu jsem se naučila mít se ráda, za což jsem mu vděčná. Takže dnes si focení opravdu užívám, už nemusím nic předstírat. A ano, nikdy bych si na začátku netroufala říct, ze i v 55 letech budu stále modelka. A jsem hrdá na to, že mohu být inspirací i jiným, dříve narozeným ženám.
Ze všech koutů světa, kam tě tvoje práce zavedla, máš nějaký oblíbený?
Spoustu! Ale jako jeden příklad za všechny je třeba moje focení a druhá titulka pro Sports Illustrated. V osobním životě jsem tenkrát měla hodně těžké období. Focení bylo na Srí Lance, letěla jsem tam na otočku asi den a půl a hrozně moc jsem si tu titulku přála. Potřebovala jsem ji jako lék na své pohmožděné ego. A nejenže jsem ho dostala, ale dokázala jsem se znovu postavit na nohy, uvědomit si svoji sílu a vlastní hodnotu. Ráda vzpomínám i na všechny své cesty do Mexika, ke kterému jsem vždy cítila silné pouto, jako bych tam už někdy žila.
Foto: Bohdan Bohdanov pro Vogue CS
Daniela Peštová pro Vogue CS
Co je na práci modelky podle tebe nejtěžší?
Že pro to, abys ses dostal a udržel na vrcholu, musíš opravdu hodně obětovat. Být ochotný chodit do práce o víkendech, o svátcích. Že nemůžeš práci jen tak zrušit, protože ti není dobře nebo proto, že řešíš rodinné problémy. Někde na tebe čeká několikačlenný tým, takže musíš utřít slzy, nasadit úsměv a nějak to dát. Chce to hodně disciplíny. A i když budu cestování vždy považovat za kladnou stránku modelingu, ne vždy je úžasné trmácet se na druhý konec světa na pár hodin a z daného místa mít možnost vidět maximálně tak letiště.
Já osobně myslím, že jsi kloubení kariéry a roli mámy zvládla fantasticky. Navíc to ve tvém podání vypadá vlastně hrozně jednoduše!
Děkuju, miláčku, to pro mě znamená hrozně moc! Už proto, že najít právě tenhle balanc pro mě bylo asi nejnáročnější. Když jsme byli jen my dva, bylo to o něco snazší, protože jsi všude létal se mnou. I když zas taková idylka to nebyla. Obzvlášť focení exotických končinách bylo náročné, začínalo se ve čtyři nebo pět hodin ráno, dopoledne se fotilo, v pauze jsem byla s tebou, odpoledne zase do práce, a když zapadlo slunce, začínala mi druhá směna maminky. Ještěže jsem byla mladá, dnes už bych to asi nedala (smích). Když vás dětí pak bylo víc, a hlavně když jste začaly povinnou školní docházku, už to tak jednoduché nebylo. Babi s dědou byli daleko, Palo pendloval a často s námi nebyl. Vadilo mi nechávat vás s chůvou, ale neměla jsem na výběr a vždy jsem po práci hned pospíchala domů, i když to znamenalo letět s několika přestupy, abych dorazila ještě v noci a byla u toho, až se ráno probudíte. Nebo oželet dobrou práci proto, abych nepropásla vaši vánoční besídku. Ale to je myslím úděl mnoha žen. Nemůžeme mít všechno. Skloubit kariéru a rodinu je herkulovský výkon. Ne vždy bude všechno stoprocentní a čím dříve se kvůli tomu přestanete bičovat, tím líp.
Co tě při náročných pracovních dnech udržuje v dobré náladě?
Peníze? (smích) Ne, ale vážně, určitě všichni ti neskutečně talentovaní lidé, které jsem mela možnost potkat. Někteří jsou v mém životě dodnes a považuji je za své přátele. A ty peníze nakonec taky nejsou špatné.
Foto: Bohdan Bohdanov pro Vogue CS
Daniela Peštová pro Vogue CS
Už jsem zmínil, že jsi jednou z mých největší inspirací a že i díky tobě jsem se sám vydal cestou módního designu. Je nějaká spolupráce s konkrétním návrhářem nebo značkou, která v tobě zanechala dlouhodobý dojem?
Nikdy, nikdy jsem snadno nepodléhala dojmům. Stejně tak jako se mi nepodlamují kolena, když někdo umí zpívat nebo je dobrý herec, nebudu ohromena jen tím, že někdo umí ušít krásné věci. Na to bych toho člověka musela dobře znát, dlouhodobý dojem ve mně může zanechat jen někdo, kdo je dobrý, laskavý. Ano, dokážu ocenit talent, je krásné, když ve vás píseň, film, kresba nebo kus oděvu něco nechá, ale pro mě je mnohem důležitější lidský rozměr. Kdo umí být spravedlivý, empatický, férový, má můj obdiv.
Kdybys mohla znovu prožít jakýkoliv svůj pracovní den, jen tak pro zábavu, který by to byl?
Já jsem si tedy neskutečně užila focení pro prosincové číslo Vogue CS. Sice jsem si na něj musela trochu počkat, ale stálo za to. Bohdan je jeden z fotografů, se kterým jsem si moc přála pracovat, a navíc jsem zjistila, že je neskutečně fajn člověk, jemuž nechybí nadhled ani pokora. A i zbytek týmu byl splněný sen. Miluju focení, kdy se mohu stát někým jiným. Pokaždé jiné vlasy, jiný make-up, úžasné oblečení. Bála jsem se, že to bude hektické, na všechno jsme měli jen jeden den, ale už dlouho jsem nezažila tak pohodové a kreativně uspokojivé focení.
Foto: Bohdan Bohdanov pro Vogue CS
Daniela Peštová pro Vogue CS
Máš nějaký rituál, který ti před focením pomůže vyčistit si hlavu, aby ses mohla plně soustředit?
Většinou žádný nepotřebuju, ale pokud náhodou, vždycky pomůže hudba. Čím hlasitější, tím lepší.
Se kterými módními návrháři, kteří už nejsou mezi námi, bys ráda pracovala?
Z těch, kde by to bylo reálně možné, třeba Azedine Alaia. Ale jinak pan Dior nebo Elsa Schiaparelli.
Kdybys svému mladšímu já mohla dát nějakou radu, jak by zněla?
Přestaň si házet klacky pod nohy. A taky že sklenice je skutečně poloplná.
Foto: Bohdan Bohdanov pro Vogue CS
Daniela Peštová pro Vogue CS
Vogue
Doporučuje
Vogue Daily
Breaking the Patterns jako téma prosincového vydání Vogue CS s Danielou Peštovou na obálce
Danica Kovářová18. 11. 2025
Celebrity
Hvězdné momenty Daniely Peštové, která se nebojí být vidět i slyšet
Natálie Debnárová14. 10. 2022
Vůně