Sportování se svým vyvoleným? Není nic žhavějšího

Ležím rozpláclá na trávě. Nedávno jsem porodila, proto rychle oddychuju. Můj partner leží na zemi vedle mě, ale i on těžce oddychuje. Obrátíme obličeje k sobě a čekáme, až se nám zklidní dech. Naše těla jsou zpocená, oblečení máme zválené a vlasy nám trčí na všechny strany. Můj partner se postaví, natáhne ke mně ruku a pomůže mi vstát. Koketně se na něj usměju... a pak zvednu ruku a zakřičím: „Faul!" Přímým kopem posílám míč do branky. V duchu se pochválím a pod vousy si zamrmlám: „To máš za tu nedávnou hádku.“

Když si zasportujete s objektem své touhy, je to prostě sexy. Nedávno ovládl plátna světových kin film Rivalové (Challengers), ve kterém se děj točí kolem milostného trojúhelníku mezi Tashi, Artem a Patrickem –  dvěma bývalými nerozlučnými přáteli, nyní sportovními soupeři, a jednou ženou. V roce 2002 tu zase byli Jess a Joe (nebo Jess a Jules, záleží, za který tým hrajete) ve filmu Blafuj jako Beckham (Bend It Like Beckham). O čtyři roky později si diváci zamilovali Violu a Duka ve snímku Super náhradník (She's The Man). Vezměte si třeba takový tenis (nebo dokonce badminton, kolem kterého se točí děj bollywoodského filmu Dhal Gaya Din Ho Gayi Sham). Jde o sport, jehož provozování doplňují sugestivní a rytmické vzdechy. Při každém úderu do míče se nabízí srovnání s milostnou předehrou. Hlasitý vzdech: Spoutals mi ruce nad hlavou. Hlasitý vzdech: Naklonil ses ke mně blíž. Hlasitý vzdech: Přejíždíš mi prstem po krku. A což teprve kontaktní sporty (například americký fotbal)! U nich je každý pohyb přesně navržen tak, že to rovnou vypadá jako milostná předehra: Zpocená těla, která se o sebe třou, stahujete ze sebe dresy…

 Už na vysoké škole mi došlo, že sport má afrodiziakální účinky. S mou tehdejší přítelkyní jsme hrály fotbal na univerzitní úrovni. Trávily jsme spolu hodně času nejen na tréninku, ale i diskusemi o nejlepší strategii. Během zápasů jsem se často přistihla, že jsem roztržitá. Stávalo se to tehdy, když jsem sledovala, jak moje milovaná dribluje kolem soupeřek, které se hemžily kolem ní. A pak se to celé znásobilo: Prudký nádech a střela na branku –  lýtkové svaly se napínaly, vlasy poletovaly ve větru... Naše těla poháněly endorfiny.

Není divu, že společné sportování se doporučuje i v párové terapii. Tanya Percy Vasunia, psycholožka a výzkumná pracovnice, vysvětluje: „Během sportování si užíváme spoustu zábavy. Zaplavuje nás příval endorfinů. Nedochází nám, že sportováním zároveň navazujeme vztah se svým partnerem. Tahle společná aktivita upevňuje náš vztah, dává mu lehkost a dynamiku.“ Psycholožka také upozorňuje, že problémy ve vztahu se dají řešit a překonávat pomocí sportu.„Pokud je problém konkrétní dvojice banální, doporučuji, aby se z nich stali protihráči. Prostě, aby se v nějakém sportu postavili proti sobě. Pokud se ale nemůžou dohodnout na zásadních věcech, radím tohle: Zahrajte si ve stejném týmu."

Sport může být často i bitevním polem. Potkáváme se zde se záští, někdy i smutkem. Šest let po rozchodu jsem se střetla s bývalým přítelem u pingpongového stolu. Začali jsme hrát, ale on se mi ani jednou nepodíval do očí. Místo toho neustále směřoval své odpaly směrem k mému obličeji. Bylo jasné, že chce, aby hra co nejrychleji skončila a on mohl vzít do zaječích. Možná to v něm vyvolalo smutné vzpomínky na dobu, kdy nám bylo dvacet a u stolního tenisu jsme trávili téměř každé rande.   

Muskan Kaur Sukarchakia, která pracuje jako asistentka kurátora, se s námi podělila o svůj příběh se šťastným koncem. K ragby ji přivedl její partner, „Společné sportování vám dává šanci předvést partnerovi své dovednosti, nebo naopak nedostatky. Určitě se tím pro něj stáváte atraktivnější.“  Muskan i její partner se věnují závodně stejnému sportu. A nikdy se nehádají. „Na hřišti zaujímáme různé pozice, takže nám to umožňuje mít od sebe určitý odstup. On se vrhá do situací, které vyžadují velkou sílu a dobrou fyzičku, zatímco já uplatním spíš lehkost, zručnost a rychlost. Hraji na jiném postu, a přináším proto do hry jiné dovednosti.“ Těm, kteří mají sklon k přílišné soutěživosti, psycholožka Vasunia doporučuje: „Zamyslete se sami nad sebou. Pracujte při sportu víc na vzájemné intimitě. Zjistíte, že váš vztah to posílí.“

Moje první setkání s (dnes už) manželem proběhlo v kanceláři sportovní rady naší vysoké školy. To, co říká Vasunia, můžu na místě podepsat. Těší mě vidět svého muže, jak má radost z dobře odehrané hry, když po zápase společně odpočíváme v šatně. Cestou domů nikdy nezapomeneme stavit se na mražený jogurt nebo jinou dobrotu. A během mlsání si spolu dlouho povídáme.  

Bohužel si teď dáváme neplánovanou pauzu v našich sexy fotbalových dostaveníčkách. Důvod? Manžel musel nedávno na operaci ramene, které si zranil během tenisového utkání. Takže se bude muset nějakou dobu dívat na zápasy jen z postranní čáry. Nemám o nás ale strach. Dokud se mu rameno neuzdraví, budeme se setkávat a potit ve virtuálním světě počítačové hry Mortal Kombat.