Sukně do metra a další vynálezy od návrhářky Jeanne Paquin

Červenec 1900. V Paříži probíhá už třetí měsíc slavná Světová výstava. Speciálně pro tuto příležitost vzniká Velký a Malý palác a je slavnostně otevřeno metro. Moderní dopravní vynález ovlivní i jednatřicetiletou designérku a předsedkyni pavilonu francouzské módy Jeanne Paquin. Ta navrhne modrý kostým se zkrácenou a rozšířenou skládanou sukní. „Moderní žena vyžaduje svobodu pohybu. Když jsem sukni navrhovala, myslela jsem na to , že v dlouhé a pohyb omezující sukni se žena těžko dostane do podzemky,“ vysvětlovala módní návrhářka. Rázem se stane miláčkem Pařížanek a noviny o ní za pár let píší: „Nikdo se neuměl pořádně oblékat, dokud nepřišla madame Paquin se svými modely. Nikdo jiný neovlivnil módní svět tak zásadně jako ona.“

Hvězda módního světa se narodila jako Jeanne Marie Charlotte Beckers 23. června 1869 v Saint-Denis u Paříže do rodiny lékaře. „Jako malá jsem milovala, když si maminka přinesla šaty od své švadleny. Vždycky byl v balíčku ještě kousek látky, který švadleně zbyl. Maminka mi ho dala a já s ním okamžitě běžela do svého pokoje. Pak jsem zapomínala na čas a tvořila módní kreace pro svou panenku.“ (Brenda Polan, Roger Tredre: The Great Fashion Designers; Bloomsbury Publishing PLC, 2026). 

Jeanne začala kariéru jako švadlena v krejčovském salonu Maison Rouff, kde tiše nasávala inspiraci, studovala střihy a práci s materiálem. Jednoho dne ale vyrazila na dostihy a život se jí změnil od základů. „Pozorovala jsem, jak koně ladně běží, když vtom jsem uslyšela: ,Máte krásné šaty, z jakého jsou salonu?' Otočila jsem se, tomu muži se podívala zpříma do očí a odvětila: ,Ty jsem si navrhla a ušila sama!“ Tak se seznámila s bankéřem Isidorem-Reném Jacobem, přezdívaným Paquin (v roce 1899 si příjmení nechal úředně legalizovat). „V únoru 1891 jsme se rozhodli vytvořit nový model podnikání, ve kterém bych byla hlavní návrhářkou a Isidore se staral o obchodní záležitosti. Měsíc po otevření našeho ateliéru jsme se vzali.“

Jejich salon zakotvil na prestižní pařížské adrese rue de la Paix v čísle 3. Madame Paquin vsázela na precizní střihy a na rozdíl od ostatních návrhářů i na barevnost. Odstíny jejích šatů z konce 19. století – zvláště jasná malinová a námořnická modř – ostře kontrastovaly se světlými pastelovými tóny. Časopis Gazette de Bon Ton napsal: „Přetvořila smutečně černý vzhled minulého století a ženy oblékla do rudého hedvábí, krajek a odvážných náhrdelníků!“ 

V době, kdy prorazila, měla Paříž už dva významné krejčovské salony. Jeanne Paquin navíc soupeřila se dvěma zvučnými návrháři, totiž s Charlesem Frederickem Worthem, zakladatelem haute couture, a Jacquesem Doucetem. Jeanne ale najela na chytřejší strategii. „Na rozdíl od Worthova a Doucetova modelového domu se náš ateliér nesoustředil jen na vysokou módu a nebyla v něm ani stopa po nějaké výlučnosti a uzavřenosti.“ Mladistvý design jejích kousků přitahoval ženy, které zbožňovaly módu a které už nebavily usedlé a nepraktické věci. „V mých modelech se může žena pohybovat od rána až do večera.“

Jeanne záhy pochopila sílu reklamy. Ženy k ní táhla nejen luxusní adresa jejího pařížského butiku a osobní přístup, ale i útulný interiér plný zrcadel. „Spousta zákaznic mi nosí květiny. Někdy mám tolik růží, že omamně provoní celý obchod.“ (Brenda Polan, Roger Tredre: The Great Fashion Designers; Bloomsbury Publishing PLC, 2026). Své manekýnky posílala do Opery, divadla, na dostihy a další prestižní akce, aby promovaly její dílo. Nezřídka dokonce vyrážely všechny oděné do stejného modelu. Její originální tvorbu nadšeně oblékaly tehdejší herecké hvězdy, jako byla Cécile Sorel, Rejane nebo Sarah Bernhardt. Strategii, kterou Jeannina značka používala, začali kopírovat i ostatní.

Po pěti letech podnikání v Paříži se Paquinovi přestěhovali do Londýna a na adrese Dover Street 39 otevřeli pobočku své firmy. Pařížskou centrálu na prestižní adrese si však stále drželi. Skvěle se návrhářce dařilo i za oceánem – další salon vyrostl v roce 1912 v New Yorku na Páté avenue. Ve stejném roce spatřil světlo světa salon v Buenos Aires a posléze v Madridu. Slavná návrhářka představila empírové šaty a brzy překvapila kolekcí s japonskými náměty, včetně vějířů s východní tematikou, dominovala jí pelerína v kimonovém stylu. V roce 1912 vymyslela úzkou sukni, jejíž dolní část zúžila pruhem kožešiny, a ženy nadchly také večerní šaty, které překrývala ručně šitá krajka. Kromě tvorby samotných návrhů talentovaná designérka a podnikatelka také barvitě psala o módě, a to do časopisu Gazette du Bon Ton. Zpěvák Léo Lelièvre se jí inspiroval a nazpíval šanson La biaiseuse (Švadlenka), ve kterém pěje: „Je suis biaiseuse chez Paquin…“ Další skvělý tah? V roce 1914 poslala dvanáct manekýnek s celou svou jarní kolekcí na americké turné. „Moje modelky se promenovaly po amerických ulicích ve fialových a růžových parukách a koketně lákaly kolemjdoucí na přehlídku.“

„Když mi však v roce 1907 manžel náhle zemřel, zůstala jsem na vedení impéria sama,“ vzpomínala Jeanne, která nabídla partnerství nevlastnímu bratrovi Henri Joiremu a jeho manželce Suzanne. Paquinino jméno bylo čím dál zvučnější. Přispěl k tomu i fakt, že se její sestřenice Jeanne Millerand stala v roce 1920 francouzskou první dámou a návrhářku pasovala zároveň do role své stylistky. „Sice jsem byla potěšena, že si u mě Jeanne jako manželka francouzského prezidenta zamluvila nějaké slavnostní róby, ale má tak staromódní vkus. Bože, kdo dnes ještě nosí korzet?“ 

Návrhářce a úspěšné podnikatelce bylo jednapadesát, když se rozhodla odejít na odpočinek. Kreativní ředitelkou jmenovala svou bývalou asistentku Madeleine Wallis, která návrhářčiny původní vize rozvíjela dál. Noviny psaly: „Paquin – to je skutečný výkřik současné módy!“ Rentiérka Jeanne se ve dvaašedesáti letech podruhé vdala, tentokrát za diplomata Jeana-Baptista Noulense. Zemřela 28. června 1936 v Paříži, pouhých pět let od svatby. Bylo jí 67.

Salon fungoval ještě dvacet let po smrti zakladatelky. Světu představil například parfémy s názvem 9 x 9 nebo Ever After. V roce 1954 však dochází k fúzi s Worthovým podnikem a dva roky poté značka končí. Během pětašedesátileté existence vzniklo v Paquinině salonu celkem 9 700 modelů. Jeanne svým myšlením ovlivnila trendy dvacátého století a její odkaz sledují i současní návrháři. Paquininu nejslavnější tvorbu můžete obdivovat v pařížském Musée de la mode et du textile.