Proč si lidstvo začalo barvit, kroutit, tupírovat a česat vlasy. A kdo s tím začal

Ozdoba hlavy i nástroj svádění. Barvě a délce vlasů připisuje lidstvo význam už od nepaměti. Dlouhé husté vlasy podtrhují sexualitu a vysílají signály o údajné sebedůvěře brunet, prostopášnosti rusovlásek a poddajnosti blondýn. Nejnáročnější úpravu vyžaduje účes gejši, tam jde o pečlivý a zdlouhavý obřad. Nápad začít si vlasy upravovat přitom ukradly ženy mužům. Zatímco lovci si vlasy spínali, aby jim nepřekážely v akci, ženy nosily prameny rozpuštěné na důkaz své plodnosti. Pak ale objevily kouzlo spon i ony. Hřebeny staré pět tisíc let svědčí, že ke kadeřníkovi chodily už ženy ve starém Egyptě. Při slavnostech si nasazovaly paruky vyrobené z vlasů otrokyň. Ve starém Řecku zase nosily dámy vlasy rozpuštěné, kadeře si barvily henou a pudrovaly je zlatým prachem, aby se třpytily. 

Římanky ke kroucení vlasů používaly želízko zahřáté na slunci, jakousi prakulmu. Ve středověku za pannami vlasy vlály, zatímco vdané ženy je schovávaly pod závoj. „Když sestry ráno vstaly, poslaly sobě pro bradýře a vonnými vodami sobě hlavy kázaly zmýti a kadeřů nadělati,“ zaznamenal v patnáctém století Ctibor Tovačovský z Cimburka. 

Upjatá zrzavá kštice britské královny Alžběty udávala trend celé Evropě a hnala ženy k lazebníkům. Autor knihy Epicoena aneb Mlčenlivá žena radil, že dámy mají o ozdobu hlavy dbát víc než o vlastní bezpečnost. Vlasová posedlost ale vypukla naplno, až když se u francouzského dvora v sedmnáctém století prosadily obří paruky z vláken z buvolích ocasů – čím větší, tím lepší! Prášil se na ně bílý pudr a zdobily je mašlemi a peřím. Aby paruky držely tvar, napouštěly se roztokem z medu, hlíny a vápna. 

Jednoho letního dne roku 1680 si sedmnáctiletá milenka Ludvíka XIV. Marie-Angélique de Scoraille svázala vlasy stuhou tak, že jí padaly kadeře do čela. Služebnictvo totiž nenašlo její oblíbenou paruku, jenže král jí hned nařídil, aby se nové úpravy držela. Na světě byl nový účes, takzvaný fontange, který parukám úspěšně konkuroval. Okázalost zkrotily až viktoriánské časy, které správným ladies diktovaly nenápadné drdoly, jež budou působit čistě a lesknout se.

Rok 1917, revoluční Rusko. Už od začátku války tu jako zdravotní sestra pomáhá hraběnka Nora Kinská. Jednoho večera se u zrcadla chirurgickými nůžkami zbavuje kadeří. „Je únavné mořit se každý večer s dlouhými vlasy a smývat z nich prach,“ píše do deníku. Po válce totéž učinil celý svět. Ženy už nechtějí péčí o lokny ztrácet čas a svou nezávislost projevily krátkým mikádem. Platinový trend odstartovala herečka Jean Harlow, pro niž se vlasy staly obchodní značkou. Barvit se dámy chodily i navzdory hospodářské krizi a raději zaplatily kadeřníkovi než za jídlo. Šedesátá léta objevila culík, sedmdesátá zase fandila rozpuštěným vlasům. Zájem o blond kudrny oživila v osmdesátých letech Madonna ódou na vlasové kreace Express Yourself. Nové trendy udávají hlavně celebrity a s milenci střídají i sestřihy. Asi se řídí heslem psycholožky Marion Woodman, že „změna účesu znamená změnu myšlení“. 

A jaký je letošní účesový trend? Italské mikádo. Špičkoví světoví kadeřníci se shodují, že sluší každému. Tenhle nadčasový a objemný střih inspirovaný šedesátými lety miluje i Selena Gomez. Jeho tajemství spočívá v perfektním retro objemu a nenucené textuře, kterých s přehledem dosáhnete i s minimem námahy. Jde o nadčasový střih, který jemně sahá po krk a konečky zaplaví plným objemem. Vlasy jsou dlouhé tak akorát na to, abyste je mohli svázat, ale zároveň dostatečně krátké, aby i rozpuštěné přitahovaly pohledy díky své výrazné siluetě.