Vogue získala výjimečný přístup do módního archivu Davida Bowieho. A víme, jak se do něj můžete dostat taky

Na první pohled to byl jen obyčejný srpnový den. V londýnském Olympic Parku se v roli turistů pohybují unavení rodiče a neposedné děti. Jenže o pár kroků dál, v hangáru původně postaveném pro olympijské vysílací centrum v roce 2012, dostala britská redakce Vogue tajný úkol. Mise zní jasně: nahlédnout do archivu Davida Bowieho dříve, než se 13. září 2025 otevře veřejnosti. Atmosféra by se dala krájet. 

Na rukou máme bílé rukavice a pracujeme v pološeru, zatímco technici horečně dokončují osvětlení klimatizovaného prostoru, který působí jako zvláštní kříženec skladové haly IKEA, vědecké laboratoře a až bolestně minimalistické galerie. Člověku okamžitě vytane na mysli Pharmacy Damiena Hirsta. Na stole leží sako poseté diamantovými kamínky od Freddieho Burretiho z počátku sedmdesátých let, kdy měl David Bowie slavnou éru Ziggyho Stardusta. Háček je v tom, že kostým zůstává nedokončený. Látka lamé už nikdy nebyla použita. Náhoda, nebo vědomé rozhodnutí?

„Génius se nerodí přes noc. Vzniká skrze pokusy a omyly,“ vysvětluje kurátorka Madeleine Haddon. „V muzeích většinou vidíte jen hotový produkt. Tady můžete nahlédnout do zákulisí a uvidíte, že i chyby jsou součástí výsledku.“

David Bowie Centre bude průběžně vystavovat dvě stě vybraných objektů z více než devadesátitisícového archivu Davida Bowieho, které během života shromáždil. Nejde však jen o slavný asymetrický overal Kansai Yamamota z turné Ziggy Stardust z roku 1973. Cílem je představit Bowieho metodu – způsob, jak pracoval, zkoušel a riskoval, a umožnit mladé generaci, aby se inspirovala jeho odvahou. „Byl průkopníkem myšlenky, že kreativita je sama o sobě disciplínou,“ vysvětluje Haddon.

Dřív než se stihneme pustit do spekulací, jak by se onen leskle modrý kabát vyjímal na pódiu třeba v éře Aladdin Sane (Burretti je ostatně autorem i červeného saka s bleskem, které se vrylo do kolektivní paměti), jsme přizváni k dalším artefaktům, jež kurátorský tým V&A vyvolal z trezorů prostřednictvím služby Order an Object. Zatímco odborníci (klobouk dolů před erudicí Harriet Reed) vyhledali pro Vogue mimořádně vzácné kusy, návštěvníci si budou moci zdarma zvolit až pět trojrozměrných předmětů, například kostýmy, nástroje a rekvizity, a prohlédnout si je v určených studovnách. Archiválie na papíře – rukopisy textů, dopisy, skici, fotografie – jsou rovněž k nahlédnutí po předchozím objednání, opět zdarma.

Jedním z těchto pokladů je kombinéza od návrhářky Diany Moseley, v níž Bowie vystupoval během Glass Spider Tour v roce 1987 v západním Berlíně. Koncert, při němž se na druhé straně zdi shromažďovali východní Němci toužící slyšet hudbu, vedl ke střetu s policií a se stal součástí atmosféry, která o dva roky později vedla k pádu zdi v roce 1989. Moment o to zásadnější, uvědomíme-li si, že slavná skladba Heroes z roku 1977 vznikla v Berlíně a vypráví o milencích rozdělených betonovou bariérou.

Diagonální pruhy na kombinéze propojují vizuální jazyk Bowieho kostýmů od sedmdesátých let až po jeho poslední videoklip Lazarus z roku 2015. Výrazné linie se často vykládají jako odkaz k „astrálnímu cestování“, během něhož pomyslné lano kotví tělo v realitě, ale zároveň dovoluje vědomí prozkoumávat jiné dimenze. A co je pro módní nerdy možná nejzajímavější, kostým pro videoklip Lazarus nevznikl v ateliéru žádného z jeho dříve jmenovaných dvorních designerů. Pocházel z AllSaints (ano, jsou to ty legendární ultrapřiléhavé džíny) a od ASOS (jeden z proslulých pletených svetrů s kulatým výstřihem). Jak ukazuje David Bowie Centre, umění vždy vítězilo nad předsudky vůči značkám.

„Nebál se experimentovat a dával příležitost novým lidem,“ říká kurátorka Harriet Reed. Připomíná například zelený oblek od Kennyho Ho, který Bowie oblékl na turné Earthling v roce 1997. Ho byl tehdy ještě studentem, později ale oblékal Spice Girls nebo Westlife. Stejně tak Bowie v New Yorku objevil značku Deth Killers of Bushwick – motorkářský label, který vtiskl jeho stylu punkovější nádech. „Rozsah jeho stylu byl obrovský,“ konstatuje Reed. „Kromě posedlosti detailem a skrytými významy nebylo nic konzistentní.“

Návštěva centra tak nabídne možnost poznat Bowieho z různých úhlů. Očima kurátorů V&A, hostujících osobností jako Nile Rodgers nebo skupiny The Last Dinner Party, a především očima každého návštěvníka, který si sám vybere, co chce objevit. Jak ukázala naše návštěva, tyhle stopy minulosti vám snadno připomenou, že Bowie kráčel stejně sebejistě ve futuristickém „plazím“ obleku, který navrhla filmařka Floria Sigismondi, jako v úplně obyčejném svetru od ASOS.