Láska z archivu: Marlon Brando & Tarita Teriipaia

Koncem roku 1960 vyrazil filmový štáb na Tahiti, aby tam natočil remake filmu o slavné lodi Bounty. Její příběh se začal psát v prosinci 1787, kdy se vydala na dlouhou plavbu z anglického přístavu Portsmouth. Kapitán William Bligh s ní měl odplout na Tahiti, tam naložit sazenice chlebovníku a převézt je do Karibiku, kde měly posloužit jako zdroj levné potravy pro černé otroky. Pokus zkrátit si cestu okolo Hornova mysu se nevydařil a po vysilující několikaměsíční plavbě loď dorazila na rajský ostrov Tahiti, aby se po naložení sazenic znovu vydala na dlouhou pouť. 28. dubna 1789 se část posádky pod vedením prvního důstojníka Fletchera Christiana vzbouřila a nenáviděného Bligha a jeho stoupence vysadila do člunu na otevřené moře. Bounty se pak obrátila směrem k Tahiti, kde naložila zásoby a domorodé ženy. Vzbouřencům bylo jasné, že se nemohou nikdy vrátit do Anglie. Při hledání vhodného útočiště pro život narazili na ostrov Pitcairn, který v té době nebyl zakreslen v mapách. Jejich potomci na ostrově žijí dodnes. 

Do role prvního důstojníka Fletchera Christiana obsadil režisér šestatřicetiletého Marlona Branda. Představitelku hlavní ženské úlohy štáb hledal. Devatenáctiletou Taritu Teriipaia objevili filmaři v jednom z hotelů, kde myla nádobí. Film byl nominován na sedm Oscarů. Žádnou sošku sice nezískal, ale romance hlavních představitelů se přelila z filmového plátna do jejich skutečných životů.  

„Sláva byla prokletím mého života a býval bych se bez ní obešel,“ prohlásil Marlon Brando, jeden z prvních herců, kteří do filmování vnesli realismus a zpopularizovali metodu Stanislavského, jež klade důraz na psychologické prožívání postav. Časopis Time ho označil, společně s Charliem Chaplinem a Marilyn Monroe, za jednu za stovky nejdůležitějších osobností 20. století. 

Americký herec, filmový režisér a politický aktivista se narodil 3. dubna 1924 v Omaze v Nebrasce. Jeho otec Marlon pracoval v továrně, matka Dorothy byla herečka. Měl dvě starší sestry, Jocelyn a Frances. Marlonovi bylo šest, když se celá rodina přestěhovala na farmu v Libertyville ve státě Illinois. Děti ale neprožívaly šťastné dětství. Marlon Brando v pamětech přiznal: „Už v pěti letech jsem byl nezvladatelným dítětem. Otec mi stále dokola opakoval, že ze mě nic nebude, že jsem se neměl narodit. Bil mě jako žito. Oba mí rodiče holdovali alkoholu, všechno jim bylo jedno. Když jsme se sestrami vyrůstali, museli jsme neustále čelit matčiným teatrálním výstupům. Raději bych skončil v sirotčinci než zažívat tohle.“ (Peter Manso: Marlon Brando; Hyperion 1995). Ze střední školy ho vyloučili. Důvod? Vsadil se, že se po chodbách školní budovy projede na motorce. Sázku vyhrál. Otec ho doma zbil, ale on mu tentokrát ránu vrátil. „Tolik jsem ho nenáviděl, že jsem si slíbil, že až budu mít svoje dítě, tenhle člověk se k němu ani nepřiblíží. Ani na kilometr. Tak moc mi ublížil.“ 

Za trest ho rodiče poslali na vojenskou akademii Shattuck St. Mary´s School. I z téhle školy ho nakonec vyloučili, a to kvůli rvačce s velícím důstojníkem. Zamířil proto do New Yorku, kde žily jeho sestry. Zapsal se do herecké školy Stelly Adler, která byla propagátorkou Stanislavského metody. Sestra Jocelyn vzpomínala: „Tady Marlon poprvé v životě slyšel, že o něm někdo mluví hezky.“ 

Režisér Elia Kazan si ho vybral v roce 1947 do role Stanleyho Kowalskiho ve hře Tramvaj do stanice Touha. Na Broadwayi v téhle roli zářil natolik, že se lidé prali o lístky, aby mohli představení vidět. „Pokoutní prodejci klidně jeden lístek navýšili na několikanásobek původní ceny. A prodali všechno, protože to, co tam Brando předváděl, bylo úchvatné. On nehrál, on se prostě stal Kowalskim.“ (Kanfer Stefan: Somebody The Reckless Life and Remarkable Career of Marlon Brando; Faber & Faber, 2011). Hra měla 855 vyprodaných repríz. 

Filmovou kariéru zahájil talentovaný herec dramatem The Men z roku 1950, následovala filmová verze Tramvaje do stanice Touha. Byl nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli. Cennou sošku mu vynesla ale až role Terryho Malloye ve filmu V přístavu z roku 1954. V novinách psali: „Marlon Brando je jedním jeden z nejcharismatičtějších a nejtalentovanějších herců, jaké kdy snímala filmová kamera. Bourá konvence expresivním, až do morku kostí prožitým herectvím...“ 

Herec byl na vrcholu a slávu si užíval. Jeho postelí prošly slavné hvězdy – Marilyn Monroe, Grace Kelly nebo Marlene Dietrich. V roce 1955 se ve studiích společnosti Paramount seznámil s herečkou Annou Kashfi, která byla o deset let mladší. Zamilovali se a 11. října 1957 se vzali. Syn Christian se jim narodil 11. května 1958. Jejich vztah byl jako na houpačce, rozvedli se v dubnu 1959. Druhé manželství uzavřel Marlon Brando 4. června 1960 s herečkou Movitou Castaneda. Měli spolu syna Mika a dceru Rebeccu.

Tarita Teriipaia přišla na svět 30. prosince 1941 v tradičním polynéském bambusovém domku šest kilometrů od Vaitape, tehdy jediné vesnice na ostrově Bora Bora. Pocházela z prostých poměrů a kvůli práci odcestovala do letoviska poblíž Papeete na Tahiti, kde pracovala jako myčka nádobí. Když ji americký filmový štáb oslovil pro hlavní ženskou roli, souhlasila. Vládla francouzštinou a tahitštinou, ale anglicky neuměla. S americkými filmaři se proto dorozumívala přes tlumočníka. Marlon Brando se svěřil: „Když nebyl poblíž nikdo, kdo by nám překládal, snažili jsme se dorozumět pomocí gest a citů. To náš vztah ozvláštnilo.“ Tarita v pamětech napsala: „Zpočátku jsem byla zmatená z Marlonových milostných pokusů. Jeho svodům jsem podlehla, až když se natáčení přesunulo do studií v Los Angeles.“ (Tarita Teriipaia: Marlon Brando, mon amour, ma déchirure; Pocket, 2006). 

Za roli princezny Maimiti byla nominována na Zlatý glóbus. Filmové časopisy jí přezdívaly „krásná Polynésanka“. Kritika psala: „Tarita Teriipaia má přirozený talent. Do filmu vnesla autenticitu.“ Pokračovat v slibně se rozvíjející herecké kariéře ale mladou ženu nelákalo. Když se do ní zamiloval Marlon Brando, byl ženatý s Movitou Castaneda. Požádal ji proto o rozvod. Zjistilo se ale, že Movita Castaneda nebyla v době, kdy se provdala za Branda, rozvedená se svým prvním manželem, irským boxerem Jackem Doylem. Její manželství s Marlonem Brandem bylo tudíž anulováno. Marlon Brando a Tarita Teriipaia se vzali 10. srpna 1962 na Tahiti. Pobyt v teplém klimatu, tradiční polynéský životní styl a panenská příroda, to vše Branda uchvátilo. Svěřil se: „Tarita mi dala klid ve světě, který nikdy nepřestal mluvit.“ Syn Simon Teihotu se jim narodil v roce 1963, o sedm let později přišla na svět dcera Cheyenne.  

Atol Tetiaroa leží 53 km severně od Tahiti a tvoří ho dvanáct menších ostrovů, tzv. motu. Býval letním sídlem tahitské královské rodiny. Marlon Brando vzpomínal: „O takovém místě jsem snil už jako dítě. Rád jsem si četl časopis National Geographic a nechal se unášet do vzdálených míst, kde jsem nikdy nebyl a o kterých jsem ani nikdy neslyšel. Nejvíc mě přitahovala a fascinovala polynéská kultura. Život tu plynul pomalu, lidé stále usměvaví a s květinou za uchem. To nádherné místo bylo na stránkách časopisu a já si pomyslel: ,Jednou tam pojedu!'“ Odlehlý ráj, který mu Tarita pomohla objevit, mu nabídl ze všech stran panoramatické výhledy na neuvěřitelně modrou lagunu, oslnivě bílé písečné pláže, nedaleké motu porostlé palmami a rozlehlý Tichý oceán, který vše obklopuje. Marlon tomuto místu propadl natolik, že ho v roce 1967 koupil za 200 000 dolarů. Chtěl, aby zůstala zachována jeho přírodní krása a biodiverzita. Utíkal se sem před hollywoodským shonem a ostrov nazval svým „duchovním domovem". Vztah s Taritou mu vydržel deset let, ale i po rozchodu zůstali přátelé. Dál se společně starali o děti. Tarita v pamětech napsala: „S Marlonem jsme trávili vánoční svátky na Tahiti i dlouho po rozvodu.“

Marlon Brando nebyl jen herec, ale i politický aktivista. Účastnil se mírových manifestací, veřejně hájil práva Židů a Afroameričanů, podepsal petici za práva homosexuálů a proti trestu smrti. Vystupoval na obranu původních obyvatel Ameriky. Stal se vyslancem Dětského fondu OSN. Pozdvižení vyvolal v roce 1973, kdy byl za roli Vita Corleona ve filmu Kmotr nominován na Oscara. Na slavnostní předávání poslal místo sebe Marii Louise Cruz, známou jako Sacheen Littlefeather. Herečka z kmene Apačů a aktivistka za práva Indiánů přišla na pódium v tradičním indiánském oděvu a Brandonovým jménem odmítla nejvýznamnější filmovou cenu. Pak přečetla jeho prohlášení, v němž upozorňoval na nespravedlivé zacházení s původními obyvateli Ameriky.

16. května 1990 došlo k tragédii. Prvorozený Brandonův syn Christian zastřelil v záchvatu vzteku šestadvacetiletého Daga Drolleta, přítele dcery Cheyenne, která v té době byla v osmém měsíci těhotenství. Christian skončil ve vězení. O pět let později spáchala Cheyenne sebevraždu. Jejího syna Tukiho vychovala Tarita na Tahiti. 

Marlon Brando zemřel 1. července 2004 v Los Angeles na respirační selhání. Bylo mu 80. Jeho popel byl rozptýlen do moře u jeho milovaného atolu. Jen několik měsíců po jeho smrti vydala Tarita paměti ve francouzštině s názvem Marlon Brando, mon amour, ma déchirure. Časopisu Paris Match řekla: „Chtěla jsem se psaním vyrovnat s traumaty z minulosti.“ Dnes čtyřiaosmdesátiletá Tarita Teriipaia žije na Tahiti v domě, který si s Marlonem postavili. Příležitostně se objevuje v dokumentech věnovaných životu slavného herce, například Listen to Me Marlon. „Náš vztah bych nazvala nemožnou láskou. Dal mi všechno a ukázal mi všechny podoby lásky. Byl to temperamentní muž, který dokázal být krutý i něžně milující.“