Láska z archivu: Johnny Cash a June Carter

22. ledna 1968. Na pódiu stojí ve světle reflektorů žena a muž. Sehraně zpívají duet. Publikum se nadšeně pohupuje do rytmu a tleská. Muž se najednou v půlce písničky zarazí, zmlkne a stáhne ze strun kytary ruku s trsátkem. Žena trochu nejistě mrkne na zbytek kapely a snaží se situaci zachránit vtipkováním. „June, vezmeš si mě?“ zeptá se rozpačitě zpěvák Johnny Cash své stejně slavné kolegyně, kamarádky a lásky June Carter. Ta mu do mikrofonu doporučí, že by měli raději pokračovat ve zpěvu. Cash ale s vážnou tváří oznámí publiku, že nebude dál zpívat, dokud nedostane kladnou odpověď. Zaskočená brunetka ještě chvíli váhá. „Jo, vezmu si tě,“ usměje se konečně a před rozjásaným davem ho políbí. A nejen to, June se kvůli Johnnymu vzdá vlastní kariéry – a navzdory svému všestrannému talentu zůstane až po zbytek života ve stínu slavného manžela.

June Carter se narodila 23. června 1929 do slavné rodiny Carterů, kde každý ovládal hru na minimálně jeden hudební nástroj. Její matka vzala výchovu šikovné dcery pevně do rukou a poměrně brzy ji naučila hrát na autoharfu a kytaru. June poprvé vystupovala v deseti letech. Nejprve brnkala a zpívala v rádiích a na koncertech s celým rodinným klanem. Když se v roce 1943 rozpadl, vymyslela matka zbrusu nový projekt. Než aby nechala své tři ratolesti zahálet, obrážela s nimi pódia sama. Jejich hudební uskupení pojmenovala Mother Maybelle and the Carter Sisters (někdy jen Carter Sisters). Později začala June vystupovat ve své vlastní show Little Junie Carter, kde se objevovala její rodina, případně jiní hudebníci (například vzdálený bratranec – Elvis Presley). 

June všechny okouzlovala svou pohotovostí, vtipem a bezprostředností. Davy bavila svými glosami a trávila spoustu času v autobusech, když během turné objížděla celé Spojené státy. A stejně jako si nedělala hlavu se svým životním stylem, nijak ji netížily ani předsudky spojené s manželstvím. V tom prvním vydržela čtyři roky. Když jí zpěvák Carl Smith přestal jako manžel vyhovovat, dala mu rozvodové papíry, sbalila jejich společnou dceru a odstěhovala se s ní. 

Jedno její představení zhlédl i slavný režisér Elia Kazan a usoudil, že June oplývá nadějným talentem a že by z ní mohla být výborná herečka. Přesvědčil ji, aby odjela do New Yorku a studovala herectví. Chvíli tam vydržela. Zaskočila si do několika televizních pořadů a krátký čas pobyla i v náruči svého spolužáka Jamese Deana. Potom ale usoudila, že ji hudba přece jen baví o něco víc – a vrátila se k ní. 

Johnnyho Cashe poprvé potkala v Grand Ole Opry, kolébce country hudby. V červenci 1956 se čtyřiadvacetiletý nervózní sympaťák připravoval na jeden ze svých prvních koncertů. Za sebou měl kariéru u letectva, pobyt na základně v Německu i živobytí podomního obchodníka. Do svých písní přetavoval bolest svého života – starší bratr Jack zemřel při nehodě během řezání dřeva, když bylo Johnnymu dvanáct let, a taky měl Johnny špatný vztah s otcem. Jeho samotného dlouhodobě požíraly alkohol a amfetaminy. Drobná zpěvačka ho okamžitě zaujala, ale znal ji už z dřívějška. Poprvé ji spatřil na stejném místě v době, kdy byl v Nashvillu na školním výletě.

 „Večer jsme šli do Grand Ole Opry. Na pódiu vystupovala Carter Family. June zpívala se svou matkou a sestrami a byla tak nádherná, že jsem byl ohromen.“ Oslovit dívku o tři roky starší, než je on? „Na to jsem tehdy neměl odvahu,“ vzpomínal Johnny Cash. 

Tentokrát ale nezaváhal. Vklouzl do zákulisí, aby se s June setkal. Řekl jí: „Vždycky jsem tě chtěl poznat.“ Odpověděla: „Mám pocit, že tě už znám.“ Johnny dodal: „ My dva se jednoho dne vezmeme.“ Stali se z nich kamarádi, ačkoli se Johnny opakovaně pokoušel June sbalit. Rozhořčená June ho však vždy rázně odmítla, protože v té době byla podruhé vdaná a on ženatý. S policistou Edwinem „Rip“ Nixem si pořídila druhou dceru. Když ale dostala na výběr, zda chce vystupovat ve varieté, ve kterém působil coby scenárista Woody Allen, anebo vyrazí na turné s Johnnym Cashem a jeho kumpány, vybrala si druhou možnost. 

Během koncertní šňůry ale pochopila, že její ctitel má vážné problémy s alkoholem a prášky, jenže se nemohla ubránit silnému citu, který v ní začal klíčit. „Nikdy jsem moc nemluvila o tom, jak jsem se do Johnnyho zamilovala. Jednou jsem řídila auto, bylo tak čtyři hodiny ráno. Cítila jsem se mizerně a v duchu si říkala: ‚Co tady dělám?‘ Věděla jsem, že se právě zamilovávám do někoho, na koho vůbec nemám právo. Děsil mě jeho způsob života. Opakovala jsem si: ‚Nemůžu se zamilovat do tohoto muže,‘ ale celé se to kolem mě uzavíralo jako ohnivý kruh.“ Právě tyhle pocity ji inspirovaly, když pro něj skládala píseň Ring of Fire (Kruh z ohně). Johnny z ní udělal hit. V roce 1963 se píseň držela na vrcholu žebříčku. 

Johnnyho žena Vivian na June už dlouho žárlila. Když si její manžel začal vylepovat fotky své kamarádky na zeď, došla jí trpělivost a opustila ho. Byla to právě June, kdo pomohl zpěvákovi z jeho závislostí. Trpělivě s ním trávila dny v jeho domě, statečně odháněla drogové dealery, seděla u jeho postele a dodávala mu sílu. Nabídky, aby si ho vzala, ale stále odmítala. Poté, co se konečně vyléčil, vznikl hit Jackson, který společně nazpívali a utržili za něj ocenění Grammy. 

Druhé Grammy následovalo o pár let později, kdy vdechla život duetu If I Were a Carpenter. Zamilovaný Cash se nevzdal a na koncertě v Ontariu ji během vystoupení konečně přemluvil, aby si ho vzala. Svatba se konala o pouhý týden později, 1. března 1968. Nevěsta v bleděmodrých krátkých šatech, s modrými květy ve vlasech a rudými růžemi v náruči vypadala nádherně a spokojeně. 

June se vykašlala na sólovou kariéru a vystupovala zásadně po boku manžela. Skládala pro něj, zpívala s ním, podporovala ho, prostě Cashe milovala. Zatímco jiné ženy si berou slavné muže, aby se vedle nich zviditelnily, ona neměla nic takového zapotřebí. Byla slavná stejně jako on, dokonce mnohem dřív, v dobách, kdy ho ještě nikdo neznal. „Nikdy jsem toho nelitovala. Nenadávala jsem si, proč jsem třeba nezkusila herectví. Vždycky jsem stála po jeho boku a on mě zase ve všem podporoval a nechal mě dělat, co chci. Přesně v takovém vztahu jsem se cítila šťastná.“ 

V roce 1970 se jim narodil syn John Carter Cash a společně vychovávali ještě šest dalších dětí. Nakonec June po sólové desce přece jen zatoužila: ve svých sedmdesáti vydala akustické album Press On. A putovalo k ní Grammy za nejlepší folkové album. K jejím 65. narozeninám jí Johnny napsal: „Čteme si myšlenky, myslíme stejným způsobem. Víme, co jeden od druhého chce, aniž bychom se ptali. Jsi silou, která mě tlačí, abych se sebe vydal to nejlepší. Ty jsi důvodem mojí existence na zemi.“ 

June zemřela 15. května 2003 na komplikace po operaci srdce. Bylo jí 73 let. „Bolest je tak silná, že se nedá popsat. Nemá smysl zůstávat sám na tomto světě,“ svěřil se Cash. Věrně ji následoval pár měsíců poté, 12. září 2003. Jsou pohřbeni vedle sebe v Hendersonville Memory Gardens v Tennessee. Jejich náhrobky zdobí názvy jejich písní: I Walk the Line a Wildwood Flower.