Ve 4:36 nešlo jen o televizi a rozhlas, ale taky o to, jak se v Česku bude rozhodovat o všem ostatním

To všechno určitě platí, a proto si hlasování koalice naplánovala na 4:36 v sobotu ráno.

Proto naprosto bezprecedentně omezila parlamentní rozpravu a nedovolila vystoupit desítkám přihlášených poslanců a poslankyň. Proto nedokázala přesvědčivě vysvětlit, proč je tak zásadní změnu potřeba prosadit právě tímto způsobem – v zemi, kde jsou poplatky placeny příkladně a kde se média veřejné služby těší veřejné důvěře. Proto Andrej Babiš od soboty manicky postuje videa, v nichž svůj krok znovu a znovu obhajuje. Proto navrhuje navázat financování na státní rozpočet a nikoli třeba na paušální daň, aby navrhovanou částku šlo jednoduše dále snižovat novelami. Proto v návrhu nejsou žádné garance nezávislosti. 

Českou televizi a Český rozhlas tak čekají časy, které budou naplněné velkou tendencí šetřit. Skutečně zvážit každého jednoho člověka, každý jeden pořad. Ale o nic v zásadě nejde. Rozpočtová zodpovědnost se tomu přece říká. Šetřit se musí všude. Česká televize a Český rozhlas tedy budou tak šetřivě spořit, až se prošetří prakticky do likvidace.

Podle návrhu vládní novely by obě média měla ze státního rozpočtu dostávat přibližně o patnáct procent méně, než kolik mají k dispozici po loňském zvýšení poplatků. A pokud od roku 2028 skončí současná úprava odpočtu DPH, budou výpadky ještě vyšší.

A tak co, něco škrtnout se určitě dá. Co celé stanice? Nebo regionální vysílání? Beztak se to nejdůležitější děje v Praze a do regionů můžeme jen občas ze zvědavosti nahlédnout. Nebo co původní hranou tvorbu? Tvorbu pro děti? Však ona se děcka zabaví u Youtube a algoritmy jim vyberou tak pěkný AI slop, až jim z toho očička vytečou. Dokumenty by šly škrtnout jistě – beztak se tam tahají jen samé nepříjemnosti, neřkuli politické nesrovnalosti a přešlapy. A zpravodajství a publicistika jsou zase moc zvědavé a rýpavé. 

Budou to hezké časy. Budou to časy, ze kterých se možná už nikdy nevyhrabeme.

Fungování České televize a Českého rozhlasu přitom za naprostou prioritu vlády označilo v průzkumu STEM jen 11 % lidí. Jde tedy o demonstraci síly, zvlášť po žalostných výsledcích v komunálních a senátních volbách. Pokud se tolik pozornosti upne na média, možná tak ještě nějako dobu projde bez povšimnutí, že kvalita zdravotní péče, dostupnost bydlení nebo výše státního dluhu zůstávají neřešené. 

Média veřejné služby samozřejmě nejsou perfektní. Ale jisté je, že s navrhovanou změnou spadnou do stavu, kdy se na lepší úroveň rozhodně nedostanou. 

Urputnost, rychlost a snaha vyhnout se jakékoli diskuzi ukazuje, že vládní koalice chce nejen vykuchat média veřejné služby, ale že zároveň může podobnou taktiku uplatnit prakticky na cokoli, kohokoli. Pokud mluvíme o tom, že nás média veřejné služby propojují v dobách krize, že během covidu, povodní nebo jiných mimořádných událostí zprostředkovávají informace a pomáhají nám orientovat se v tom, co se děje, pak je dobré říct, že nás propojují i v této době, kdy se krize týká samotné televize a rozhlasu.

Protože dnes se rozhoduje o budoucnosti televize a rozhlasu, ale brzy se může podobným silovým způsobem rozhodovat o zdravotnictví, školství, kultuře, sociálních službách nebo vědě. O oborech, ve kterých pracujete. O institucích, na které spoléháte v každodenním životě. O službách, které jsou pro vás tak samozřejmé, že nepřemýšlíte nad tím, jak moc by se vás život změnil, pokud by najednou nebyly dostupné. 

Jisté je, že nikdo z politiků vládní koalice změny nepocítí. Ať už se sesype systém médií veřejné služby, nebo jiný, pro ně to problém není. Politici mají zpravidla mnohem víc možností, jak si jejich případnou nedostupnost vynahradit. A to, že někteří z nich nebudou v dalším období zvoleni? Takoví Motoristé jedou už jen na mstu vůči kulturní obci a vědomí, že jim po neúspěšném politickém angažmá jistě nabídnou místa nějaké konzervativní think tanky. SPD se přisaje na další třaskavé téma a nějaké voliče jim to možná přihraje. A ANO je stranou muže, který chce být obdivovaný a oceňovaný, ale který médiím nikdy neodpustil, když dělala to, co mají, tedy zkoumala jeho podnikání, střety zájmů, nakládání s veřejnými penězi i způsob, jakým vykonává politickou moc. Místo obdivu a kývání příliš otázek. 

V následujících dnech a týdnech jde o rozhlas a televizi. Lze psát volených zástupcům, zapojovat se do protestů (dnes od 16 hodin je demonstrace na Staroměstském náměstí a na 3. listopadu chystají ČT a ČRo celodenní stávku) či projevovat oběma médiím podporu. 

Lze nedělat nic z toho. Všechno je to pochopitelné. Zároveň se může stát, že za tři roky budeme žít v zemi, jejíž instituce budou natolik podfinancované, oslabené a vyčerpané, že už nebude stačit jen znovu nahodit jejich financování. V mezidobí totiž odejdou schopní, rozpadnou se týmy, přeruší se kontinuita. 

Rozložit instituci může být překvapivě snadné. Složit ji zase zpátky se ale už nikdy podařit nemusí. 

Ve 4:36 nešlo jen o televizi a rozhlas, ale taky o to, jak se v Česku bude rozhodovat o všem ostatním.