Láska z archivu: Elvis Presley & Priscilla Presley

„Elvis byl ještě moc mladý, když se z něj stala hvězda, a nebyl schopen rozumně hospodařit s náhlou záplavou peněz a moci. V mnoha ohledech byl vlastně obětí své slávy a ničili ho právě ti lidé, kteří nejoddaněji plnili všechna jeho přání. Jeho největší vášní bylo bavit své přátele i fanoušky, jeho největší láskou bylo publikum. Moje a Elvisova vzájemná láska nás oba hluboce poznamenala. Byl a zůstane člověkem, který navždy ovlivnil můj život,“ vzpomínala Priscilla Presley (Priscilla Beaulieu Presleyová: Můj život s Elvisem; Československý spisovatel Praha, 1992).

Elvis Aaron Presley se narodil 8. ledna 1935 v Tupelu v Mississippi jako druhý chlapec z dvojčat (první dítě přišlo na svět mrtvé). Jeho otec Vernon se živil jako tesař a řidič kamionu, matka Gladys pracovala jako pomocná síla v nemocnici. Elvisův pěvecký talent objevila jeho učitelka v páté třídě základní školy, kdy přihlásila chlapce do soutěže Mississippi Alabama Fair. Získal v ní druhé místo, o rok později dostal svou první kytaru. V roce 1948 se Presleyovi přestěhovali do Memphisu, kde Elvis dokončil střední školu Humes High School a začal pracovat jako řidič u firmy Crown Electric Company. První desku nahrál ve veřejném studiu Memphis Recording Service v roce 1953. Tenhle výkon neušel Samu Phillipsovi, majiteli firmy Sun Records. Označil Elvise za „bělošského zpěváka s černošským hlasem“ a v roce 1954 stál u zrodu Elvisovy první profesionálně natočené desky (je na ní i písnička Harbor Lights). Záhy nato přišlo Elvisovo první vystoupení na country festivalu Louisiana Hayride a odstartovala jeho cesta ke slávě.

Priscilla Anna Wagner se narodila 25. května 1945 v New Yorku. Její biologický otec se zabil při letecké nehodě krátce po jejím narození. Matka Anna Lillian Iversen se v roce 1948 znovu provdala za kapitána letectva a na svět přivedla dalších pět dětí. Priscilla vzpomínala: „V roce 1956 jsme žili v Austinu ve státě Texas. Můj otec, kapitán Joseph Paul Beaulieu, důstojník z povolání, byl přidělen na leteckou základnu Bergstrom, a tam tehdy celá naše rodina bydlela. Jednou přišel táta hodně pozdě k večeři a donesl mi desku. ‚Já ani nevím, kdo to je, tenhle Elvis, ale bude asi extra třída, když ho brali všichni. Tak jsem si říkal, že ti to album taky koupím. Stál jsem ve frontě s půlkou leteckýho sboru.’ Hned jsem si desku pustila. Začínala rokenrolem Blue Suede Shoes. Album, bylo to jeho první, mělo název ELVIS PRESLEY. Samozřejmě že já jsem o Elvisovi už toho věděla víc než táta. Líbil se mi, ale rozhodně jsem po něm nešílela tak jako většina holek, spolužaček z Del Valley Junior High. Všechny měly trička s Elvisem, nosily klobouky, kšiltovky a ponožky s jeho jménem, kupovaly si jenom rtěnky-hitovky jako Hound Dog oranžová nebo Heart-break růžová. Elvis byl všude: na obalech od žvýkaček i na bermudách, na diářích, na peněženkách i na speciálních obrázcích, které ve tmě svítily. Kluci ze školy se snažili vypadat jako on, vyčesávali si vlasy nad čelem, nosili dlouhé kotlety a ohrnuté límce.“ (Priscilla Beaulieu Presleyová: Můj život s Elvisem; Československý spisovatel Praha, 1992).

V prosinci 1957 Elvis obdržel povolávací rozkaz. Kvůli natáčení filmu ale získal odklad. Na vojenskou prezenční službu nastoupil 24. března 1958, od 1. října byl převelen do Německa na americkou základnu ve Friedbergu. „Jednoho horkého letního odpoledne jsem seděla v klubu s bratrem Donem. Všimla jsem si, že mě pozoruje hezký, asi dvacetiletý muž. Koukal po mně už několikrát předtím, jenže tentokrát se zvedl a šel k nám. Představil se jako Currie Grant a chtěl vědět, jak se jmenuju já. ‚Priscilla Beaulierová,’ řekla jsem a začalo mi to být všechno podezřelé. Proč se vlastně o mě zajímá, když je o tolik starší než já? Ale on se začal vyptávat, odkud jsem, jak se mi líbí v Německu a jestli mám ráda Elvise Presleyho. ‚To se ví,’ usmála jsem se, ‚kdo by ho neměl rád!’‚Já jsem jeho kámoš a moc často k němu chodíme s mou ženou na návštěvu. Co kdybys šla někdy s náma?’ Tomu přece nemůžu věřit! Byl čím dál víc podezřelý. Řekla jsem, že se musím zeptat doma. Ale během příštích dvou týdnů k nám Currie opravdu několikrát přišel a otec si ho pěkně proťukal. Ukázalo se, že taky slouží v letectvu, a táta dokonce znal jeho velitele.“ (Priscilla Beaulieu Presleyová: Můj život s Elvisem; Československý spisovatel Praha, 1992).

13. září 1959 se Elvis a Priscilla poprvé setkali v jeho pronajaté vile v Bad Nauheimu. Jí bylo čtrnáct, jemu čtyřiadvacet. Bylo to osudové setkání, ze kterého se vyvinul hluboký citový vztah. „Lidé si mysleli, že byl se mnou kvůli sexu. Ale my jsme spolu tehdy ani jednou nespali. Respektoval, že je mi teprve čtrnáct. Spíš jsme si opravdu porozuměli,“ vzpomínala později Priscilla, které Elvis přezdíval Satnin. 2. března 1960 se Elvis vrátil do USA. Po návratu vystoupil 25. března 1961 na benefičním koncertu, ale pak nastala osmiletá koncertní odmlka a Elvis se fanouškům rozdával jen ve svých filmech, televizních pořadech a na deskách. Priscilla zůstala s rodiči v Německu až do března 1963. Po celou dobu si s Elvisem telefonovala a dopisovala. 

Bylo jí sedmnáct, když si od rodiny vydupala povolení přestěhovat se za Elvisem do jeho sídla Graceland. Společné bydlení ale museli podmínit slibem, že Priscilla dokončí školu a oba budou dodržovat přísná pravidla. „Teprve tady, v naprostém soukromí našeho apartmá, mi Elvis odhalil ty rysy své povahy, které málokdo znal. Bez všech těch filmových scénářů, natáčení a vystupování, bez plukovníka Parkera za zády, bez jakýchkoli starostí o problémy lidí ze svého okolí se mohl z Elvise stát znovu malý chlapec, který už ale nemusel být závislý na své rodině, přátelích, fanoušcích, tisku, na nikom a ničem na světě. Tady se mnou to byl jenom bezbranný, zranitelný a hravý kluk, který si chodil v pyžamu třeba několik dní za sebou.“ (Priscilla Beaulieu Presleyová: Můj život s Elvisem; Československý spisovatel Praha, 1992).

„Jednou pozdě večer, krátce před Vánocemi roku 1966, zaťukal Elvis jemně na dveře mého pokoje v Gracelandu a ještě za dveřmi se ozval: ‚Sattninko, musím s tebou mluvit.’ ‚Heslo!’ zavolala jsem z legrace, měli jsme takovou hru. Heslo znělo: ‚Horká hlava.’ Byla to přezdívka, kterou jsem pro něj vymyslela, když se rozčiloval. Zasmál se, řekl heslo a já otevřela. Vešel se svým milým chlapeckým výrazem a držel ruce za zády. ‚Sedni si, Sattninko, a zavři oči.’ Stalo se. Když jsem oči otevřela, uviděla jsem Elvise klečet u svých nohou a svírat v ruce černou sametovou krabičku. ‚Na, Sattninko,’ dával mi ji. Byl v ní ten nejnádhernější diamantový prstýnek, jaký jsem kdy viděla. Tříapůlkarátový, ozdobený ještě zlatým kroužkem a řadou menších diamantů – a tenhle druhý prstýnek se dal oddělit a nosit samostatně. ‚Budeme mít svatbu,’ oznámil mi, ‚on si tě vezme, víš? Vždycky jsem ti přece sliboval, že poznám, až přijde ta správná doba. Ta doba přišla právě teď.’ Navlékl mi prstýnek. Byla jsem tak ohromená, že jsem se nezmohla na slovo: to byl nejkrásnější a nejromantičtější okamžik mého života.“ (Priscilla Beaulieu Presleyová: Můj život s Elvisem; Československý spisovatel Praha, 1992). Vzali se 1. května 1967 v hotelu Aladdin v Las Vegas. Po obřadu odletěli na líbánky do Palm Springs.

Zanedlouho očekávali narození potomka. „Když jsem poprvé ucítila pohyb dítěte, uvědomila jsem si, jak moc se na něj těším. Šťastně jsem se na Elvise usmála, když položil jemně ruku na mé malinké vzduté břicho a řekl: ‚Jak může takhle droboučký stvoření nosit v sobě dalšího mrňouska?’ Mé těhotenství nás sbližovalo. Denně mi volal ze studia, jen aby mě pozdravil a ujistil se, že mi je dobře. V té době jsme se rozhodli, že kvůli dítěti si v Los Angeles koupíme vlastní dům, že už nebudeme žít v pronajatém. A tak zatímco on natáčel nový film, já jsem prozkoumávala oblast Bel Air v Beverly Hills a hledala vhodný dům, který by se nám líbil.“ Dcera Lisa Marie se jim narodila 1. února 1968. „Porodní asistentka ji pak přinesla do mého pokoje, dala mi ji do náruče a já nemohla věřit tomu zázraku, že je opravdu moje, že jsem tohle nádherné stvoření porodila. Byla tak líbezná! Přišel Elvis a políbil mě, radostí bez sebe, jaké máme krásné a zdravé dítě. Hned se do ní zamiloval. Seděl tam, tiše mě pozoroval, jak miminko hýčkám, a leskly se mu oči. Pak nás obě schoval v náručí.“ (Priscilla Beaulieu Presleyová: Můj život s Elvisem; Československý spisovatel Praha, 1992).

Zamilovaný pár spolu prožil nádherné chvíle v Německu, Memphisu, Los Angeles, Las Vegas, Palm Springs, nebo na Havaji. Bláznivé zábavy, které Elvis rád pořádal ve svém sídle v Gracelandu, úspěchy s novými nahrávkami i nezapomenutelné show v televizi a na koncertech – tyto dny úspěchů a štěstí se však pravidelně střídaly s depresemi, výbuchy vzteku a konflikty, s úniky k drogám a s vyčerpáním, které přinášela obrovská sláva krále rokenrolu i nezbytnost žít v uměle vytvářeném, téměř pohádkovém světě, ale často bez vlastní vůle a podle cizích představ. 

„Elvis byl moje životní láska. Ale na můj vkus měl trochu náročný způsob života,“ svěřila se Priscilla v roce 2023. Přiznala, že se často cítila osamělá. Také se na ni ze všech stran hrnuly nevěry jejího muže. „Nebyla bych upřímná, kdybych nepřiznala, že život s Elvisem, tak lákavý a vytoužený, mi přinesl hodně trápení. Mnohokrát jsem chtěla od všeho utéct a vzdát to, protože bojovat o lásku není vůbec jednoduché.“

Rozvedli se 9. října 1973. „S Elvisem jsme zůstali přátelé i po rozvodu,“ řekla Priscilla novinářům. „Vždyť jsme byli milujícími rodiči naší nádherné dcery.“ Elvis přibral na váze, přeháněl to s léky, nicméně dál vystupoval na koncertech a nahrával písně. Byl prvním umělcem, který ve čtyřech vystoupeních za sebou vyprodal Madison Square Garden v New Yorku. Absolvoval 1 439 koncertů – od prvního účinkování před publikem v roce 1954 až po svou poslední show 26. června 1977. Jeho repertoár tvořilo 916 písniček, z nichž mnohé byly nahrány v několika úpravách. Z nich vzniklo (kromě singlů) 56 EP alb, 240 LP alb, 40 CD desek. Byl spoluautorem 9 písniček, nejznámější je Love Me Tender. Hlavní roli si zahrál v 32 filmech. Vystoupil ve 23 televizních show. Poslední snímek Elvis: Aloha from Hawaii z 14. ledna 1973 sledovali v přímém přenosu diváci ze 40 zemí. 16. srpna 1977 našla Elvise Presleyho jeho snoubenka Ginger Alden mrtvého na podlaze v jeho domě Graceland v Memphisu. Příčinou smrti byl srdeční infarkt. Po jeho smrti se Graceland proměnil v muzeum. Ten je po Bílém domě je nejnavštěvovanějším americkým domem.

Po rozvodu s Elvisem rozjela Priscilla hereckou kariéru. Zahrála si v seriálech Dallas a Melrose Place, nebo ve filmové sérii Bláznivá střela. Do roku 1976 vlastnila Bisand Beau´s Boutique, luxusní obchod v Los Angeles. Mezi lety 1985–2006 žila s podnikatelem Markem Garibaldim. Z tohoto vztahu se jí 1. března 1987 narodil syn Navarone. Dnes osmdesátiletá umělkyně je stále aktivní. V září 2025 jí vyšla kniha Softly, As I Leave You. Stará se o Graceland, je aktivní v oblasti mentoringu i charitativní činnosti.