Láska z archivu: Brigitte Bardot & Roger Vadim 

Milostný příběh Rogera Vadima a Brigitte Bardot se začal psát v roce 1950. Dívka z vlivné francouzské rodiny už od čtrnácti dělala modelku. Bylo jí teprve patnáct, když její fotka ozdobila cover časopisu Elle. Ta zaujala režiséra Marka Allégreta, a tak se mladou Brigitte rozhodl pozvat na kamerové zkoušky svého filmu Les Lauriers sont coupés. Právě tam se poprvé setkala s dvaadvacetiletým Rogerem Vadimem, asistentem režie. Roli sice nezískala, avšak okamžitě upoutala Vadimovu pozornost. Syn ruských emigrantů byl ohromen její krásou a přirozeným hereckým talentem. Požádal ji proto o schůzku. Netrvalo dlouho a zamilovali se do sebe. Vadim viděl v Brigitte obrovský potenciál a byl odhodlaný udělat z ní hvězdu. Brigitte na něm zase přitahovala jeho kreativita a nadšení pro film. 

Brigittini rodiče ale s jejich vztahem nesouhlasili. Vadima jí zakázali. Brigitte však byla odhodlaná dostat, co chtěla. A to všemi prostředky. A tak ji rodiče našli v bezvědomí na podlaze před plynovou troubou. Pokusila se o sebevraždu. Když se vzpamatovala, trvala si na svém. Buď Vadim, nebo nic.

Rodiče to nakonec vzdali. Vadim souhlasil, že počká, až bude jejich dceři osmnáct. Vzali se v prosinci 1952, tři měsíce po jejích osmnáctinách. Nejprve proběhl civilní obřad, a to 19. prosince 1952 na radnici 16. pařížského obvodu, 21. prosince 1952 pak následoval obřad v kostele Notre-Dame de Grâce de Passy. Brigitte na sobě měla ručně šité bílé šaty se stojacím límečkem a závojem od Madame Ogive, švadleny z pařížské rue de Passy. Ptáte se na svatební noc? Tu trávili v domě Brigittiných rodičů – každý v jiné posteli. Vadim vzpomínal: „Brigitte byla v noční košili na své posteli a já ji držel za ruku. Náhle vešel do ložnice její otec a řekl: „Nechám vás o samotě na deset minut. Pak, Vadime, půjdete do jídelny, kde jsem vám rozestlal provizorní lůžko. Brigitte se rozkřikla: To já budu rozhodovat, kde bude můj manžel spát! Její otec na to řekl: Jaký manžel? Tvým zákonným manželem bude až po obřadu v kostele.“ (Roger Vadim: Memois of the Devil; Harcourt Brace Jovanovich,1977).

V roce 1953 šel do kin hollywoodský film Čin lásky (Act of Love). V hlavní roli se představil Kirk Douglas, Brigitte si tam střihla pouze menší roli dívky jménem Mimi. V devatenácti se zúčastnila filmového festivalu v Cannes. Fotografové se tam mačkali kolem Kirka Douglase, když tu náhle jejich pozornost upoutala smyslně vyhlížející dívka v mini šatech, která ve filmu také hrála. Začali ji fotit jako zběsilí. Její opravdová hvězdná chvíle ale přišla až v roce 1956. Do kin šel film ...a Bůh stvořil ženu (Et Dieu...créa la femme). Snímek se stal mezníkem v Brigittině kariéře. Producenty stál 14 milionů franků a vydělal přes dvě miliardy. Roger Vadim o filmu řekl: „Brigitte hraje postavu Julietty, současné dívky, pro niž chuť rozkoše neomezuje morálka ani společenská tabu.“ Film začínal záběrem na ni, jak se nahá opaluje, a končil jejím vášnivým milováním s hercem Jeanem Louisem Trintignantem. V každém záběru Vadim oslavoval krásu své manželky. Zrodila se BB, francouzský ekvivalent MM – americké herečky Marilyn Monroe.

Brigitte se ale během natáčení zamilovala do svého hereckého partnera Trintignanta. Jakmile natáčení skončilo, odmítla se vrátit k Vadimovi. „Věděl jsem, co se děje, a docela jsem to očekával,“ přiznal Roger Vadim později listu Sydney Morning Herald. „Vždycky bych raději měl takovou ženu, i když vím, že mi je nevěrná, než abych vlastnil ženu, která milovala jen mě, nikoho jiného... Chtěl jsem ženu s duchem, s radostí ze života. Ženu s dobrodružstvím a sexuální zvědavostí.“ Brigitte Bardot a Roger Vadim se rozvedli v roce 1957. Brigitte prohlásila: „Vadim je pořád můj nejlepší přítel. Vlastně ho mám teď ještě radši, než když byl mým manželem.“

Roger Vadim se oženil s Annette Stroyberg, s níž měl dceru Nathalii. Brigitte se podruhé provdala za herce Jacquese Charriera, jemuž v roce 1960 porodila syna Nicholase. Výchovu dítěte mu ale přenechala. „Nevychovala jsem Nicholase, protože jsem potřebovala oporu, kořeny. Nemohla jsem být jeho kořeny, protože jsem sama byla úplně vykořeněná, nevyvážená, ztracená v tom bláznivém světě.“ Krátce poté, co opustila Charriera i Nicholase, spolykala nadměrnou dávku prášků na spaní. Sebevražda byla naštěstí neúspěšná.

Vadim mezitím odešel od Annette Stroyberg a navázal poměr s Catherine Deneuve, s níž zplodil syna Christiana. Nakonec se oženil s Jane Fonda, s níž měl dceru Vanessu. Brigitte nezůstala pozadu a provdala se za německého průmyslníka Guntera Sachse. Sňatek ale nebyl šťastný hned od začátku. Sachs trval na tom, že s sebou na líbánky vezme deset lidí – včetně kameramana, který měl natáčet i ty nejintimnější okamžiky. Rozvedli se po třech letech.

„Toužila jsem se za Vadima provdat. Prožili jsme tříleté namlouvání. Dost dlouho na to, abychom se poznali.“ Své další dva manžely se Brigitte před svatbou vůbec nenamáhala poznat. Ačkoli měli s Vadimem spory před manželstvím, během něj i po něm, nikdy ho nepřestala milovat. Nadále hrála v jeho filmech, mezi které patří třeba Otěže na krku (La Bride sur le cou, 1961), Láska na polštáři (Le Repos du guerrier, 1962) a Don Juan 73 (Si Don Juan était une femme, 1973). Později uvedla: „Vadim byl jediný muž, který si byl jistý, že mám na plátně co nabídnout. Svěřila jsem se mu do rukou. Vrátili jsme se na začátek a on mě učil, jak mluvit, jak si pamatovat text, snažil se mi ukázat, jak vystupovat.“ (Brigitte Bardot: Initiales B.B: Mémoires; Grasset, 1996).

Byl to právě Vadim, kdo byl strůjcem mýtu BB. Naučil Brigitte jak mluvit, jak hrát a jak vypadat. Stvořil ženu snů. Brigittinou chybou bylo, že tomu mýtu sama uvěřila. Když si uvědomila, že je žena a ne sex symbol, bylo už pozdě. Měla za sebou příliš mnoho milenců, večírků a pokusů o sebevraždu. Vadim, velká láska jejího života, se počtvrté oženil, tentokrát s Catherine Schneider.

V roce 1973, po dokončení svého posledního filmu Sukničkář Colinot (L´Histoire très bonne et très joyeuse de Colinot Trousse-Chemise), se Brigitte rozhodla skončit. Bylo jí teprve 39 let, ale byla vyčerpaná fanoušky, tiskem, neustálou pozorností. Našla si smysl života jako vášnivá aktivistka za práva zvířat. Založila nadaci Brigitte Bardot na záchranu a péči o zanedbaná zvířata. Žila obklopena kozami, psy, kočkami, osly a koni. „Soucítím se zvířaty, protože sama vím, jaké to je, když je někdo pronásledovaný. Jednoduše vycítím, kdykoli mě někdo fotografuje. Proto taky chápu, jaké je být divoké zvíře, které zahlédne v hledáčku lovec. Fotografové mě nechtěli zabít, ale zabili něco ve mně. Zamíří na vás zdálky a vezmou vám něco z vaší duše.“ (Brigitte Bardot: Initiales B.B: Mémoires; Grasset, 1996).

Roger Vadim zemřel 11. února 2000 na rakovinu. Bylo mu 72 let. Brigitte Bardot nechyběla na jeho pohřbu v Saint-Tropez. „Byl to on, kdo mi dal z lásky slávu, bohatství a na čas i štěstí,“ prozradila v pamětech (Brigitte Bardot: Initiales B.B: Mémoires; Grasset, 1996). Přežila ho o 25 let. Zemřela v jednadevadesáti, 28. prosince 2025.