Co kdyby holubi... seděli doma?

„Před pár lety se na Facebook dostaly fotografie holubů v klecích. Lidé se je snažili zachránit a rozvinula se diskuze, ze které jsem pochopila, že města holuby odchytávají a poté plynují. Během čekání na smrt navíc deratizéři klece nekontrolují tak často, jak by měli, a holubi často umírají žízní a hlady. Byla jsem opravdu v šoku a velmi nešťastná,“ svěřuje se Michaela Klimšová. 

„Tam, kde se provádí pravidelně odchyty a následné usmrcování holubů, se nedostavují očekávané dlouhodobé výsledky. Tím, že se množství holubů nárazově vybije, se populace omladí a na jejich místo se dostanou další. Navíc se do klecí pochytají převážně slabší jedinci a ti silnější zůstávají, takže se venku množí opět ještě silnější holubi. Je to kolotoč, který města a také soukromníci praktikují každý rok, aniž by mohli říct, že jsou spokojeni s výsledkem. Holubi se domnoží do původního, ne-li většího počtu a stále posedávají na budovách a znečišťují je.“

„Nejlevnějším ani nejchytřejším způsobem není likvidace holubů. Hledala jsem na internetu více informací a dozvěděla jsem se, že v Německu fungují ve městech holubníky. Zaujala mě udržitelnost, humánnost a dlouhodobá efektivita projektu. Holubi bydlí v holubnících, ve kterých probíhá pravidelný úklid. Ošetřovatelé jim některá nakladená vejce vyměňují za atrapy, čímž se snižuje jejich populace. Holubi jsou pod kontrolou, dostávají vhodnou stravu a pitnou vodu, do které se jim přidává kapka dezinfekce. Minimalizuje se tím riziko, že by přenášeli nemoci. Připadalo mi to jako úžasné a cool řešení. Nerozuměla jsem, proč v ČR také nejdeme touto cestou. Plynování ptáků, kteří nám po staletí sloužili, mi připadá naprosto nehumánní.“

„V roce 2022 jsme si domluvili exkurzi v Augsburgu, mekce holubníků v Německu. Funguje tu 12 holubníků, ošetřovatelé nás provedli několika z nich. Dozvěděli jsme se, že například v roce 2020 vyměnili celkem 6300 vajec.“ Michaela se německým nápadem nadchla a po návratu začala obcházet úřady a navrhovat, že pro město holubníky kompletně zajistí – od návrhu přes samotné vybudování až po jejich pravidelnou údržbu. Přes počáteční problémy se posléze do problematiky opřela naplno. Vytvořila si databázi měst a začala rozesílat emaily s nabídkou holubníků. Zaujala média, začali se jí ozývat jednotlivci. Ti lobbují na radnicích svých měst, ať města lokální podobu projektu financují. Když si město rozumně spočítá, kolik dá za deratizaci a čištění památek, mělo by na její nápad přistoupit. „Někdy je těžké nacházet sílu a motivaci zas a znova. Každý den je přede mnou spousta práce a je třeba investovat hodně času a energie. Jako mladá podnikatelka jsem začínala úplně od nuly... Nyní prosazuji úplně nové a v Česku dosud neprokázané řešení, což je občas náročné. Je třeba neustále někoho přesvědčovat a obhajovat tuto metodu humánní regulace.“

„První holubník jsme v rámci projektu Městské holubníky otevřeli loni v květnu na Gymnáziu Mikuláše Koperníka v Bílovci. Od začátku jsem také přemýšlela o možnosti zapojení různých sociálních skupin do projektu. Na jaře se bude stavět holubník na magistrátu v Brně – tam ho postaví studenti ze Střední školy stavebních řemesel Brno-Bosonohy. Další vznikne v Brně-Bohunicích, a to přímo ve věznici. Dále bych ráda zapojila do péče o holubník aktivní důchodce nebo maminky na mateřské. Nyní připravujeme projekt pro Jevíčko a Plzeň, kde se letos také budou stavět holubníky. Další v pořadí je Ostrava-Jih, jednáme s Příbramí, oslovili nás z Jihlavy. Naše ambasadorka Aneta Šnýdrová rozjela úspěšně projekt v Mladé Boleslavi. Holubník, za kterým stojí organizace Holubi v nouzi, funguje v Praze. A organizace Českobudějovický holubník zprovoznila holubník v kasárnách v Českých Budějovicích.“