Claire McCardell. Návrhářka, která vynalezla americkou módu i balerínky

Rok 1938. Třiatřicetiletá Claire si užívá dovolenou na ranči ve Wyomingu. Když na každém kroku sleduje manželky kovbojů, které se celý den promenádují zásadně v zástěrách, bleskne mladé tvůrkyni hlavou nápad. Hned po návratu do New Yorku se zabarikáduje ve své krejčovské dílně a už druhý den jí pod rukama vzniká nejnovější módní hit – volné, splývavé, zástěrové šaty s rozšířenými rukávy a hlavně spoustou kapes. Jsou z bavlny, s plochými švy a s gumou všitou přímo do živůtku. Claire je pojmenuje Monastic a těmihle „klášterními“ šaty nadchne slavnou návrhářku Hattie Carnegie natolik, že ta jí okamžitě nabídne místo ve svém salonu.

„Pohodlí, praktičnost a pocit elegance by se neměly nikdy oddělovat!“ tvrdila Claire McCardell, která v módním světě provedla revoluci – místo předražených modelů na zakázku nabídla svým zákaznicím konfekci. Navrhovala sportovní, jednoduché a pohodlné šaty z bavlny, košile se „záplatovými“ vzory, sukně z denimu a manšestru nebo i dámská pyžama. 

Narodila se 24. května 1905 ve Fredericku, v americkém Marylandu. Dětství prožila budoucí návrhářka ve společnosti tří mladších bratrů. Při každé příležitosti brala matce módní časopisy a z jejich listů vyráběla papírové panenky, které podle nálady oblékala. V šestnácti zatoužila vyrazit na uměleckou školu do New Yorku, ale rodičům se zdála ještě moc mladá na život ve velkoměstě. Dovolili jí aspoň zapsat se na Hood College v rodném Fredericku. Do velkoměsta zamířila až ve dvaceti, v roce 1925. Nastoupila tam na prestižní Parsons School of Design a hned další rok dostala možnost vycestovat na roční praxi do Paříže, rovnou do salonu věhlasné Madeleine Vionnet. Po ukončení školy na Claire čekalo prestižní místo asistentky návrháře Roberta Turka, který ale brzy za tragických okolností zemřel, a tak mladá umělkyně přechází ke značce Townley Frocks.

V devětadvaceti návrhářka představila systém pěti vzájemně kombinovatelných kusů oblečení, které splňují následující podmínky: jednoduše se sbalí do kufru, jsou odolné a můžete je nosit různými způsoby. Používala špagetová ramínka a šerpy, jež se daly snadno upravit podle typu konkrétní postavy a velikosti. A přitom se řídila pravidlem: Nikdy nedávat patentky na zadní díl šatů! S oblibou navíc sahala po rafinovaném střihu s odhalenými rameny nebo širokým páskem. V roce 1937 své klientky znovu potěšila, když na trh uvedla jednoduché plavky, s absencí kostic či vycpávek. „Plavky musí být na plavání!“ zavelela a přidala boční švy k prodloužení nohou. A geniální koupací úbor doladila kapsami.

V roce 1940 z luxusního salonu odchází a vrací se k firmě Townley Frocks, u níž si zakládá vlastní podznačku – Claire McCardell Clothes by Townley. Claire se tak stává první americkou návrhářkou s vlastním konfekčním oblečením, které bude dostupné i pro obyčejné ženy. Zuří světová válka a Claire trefně odhadla, že nejen evropská žena, ale i ta americká vyžaduje pohodlné, univerzální a hlavně levné oblečení. Po téhle myšlence brzy lapnou i ostatní výrobci a Claire se ocitá na vrcholu. 

Tvrdila: „Navrhování je matematický úkol. Úspěšným kusem oblečení je ten, který splní mé požadavky na funkčnost a výkon.“ (Claire McCardell: What Shall I Wear? The What, Where, When, and How Much of Fashion; Harry N Abrams Inc, 2022). Ve své dílně se inspirovala pánským stylem, vypůjčila si z něj volný střih, který do té doby v dámském oblečení chyběl. Vlastním modelům ale zároveň ponechala sexy měkká ramena, úzkou linii pasu a volně střiženou sukni, aby z nich stále vyzařovala ženskost. Přitom si hýčkala pár svých oblíbených kusů, k nimž se často vracela a zdokonalovala je. Těmhle zásahům sama říkala „mccardellismy“.

Začátkem čtyřicátých let se Claire provdala za architekta Irvinga Droughta Harrise. Usadili se na Manhattanu a společně vychovávali jeho dvě děti z předchozího manželství. Péče o rodinu Claire ale v úspěšné kariéře rozhodně nebránila, naopak běžný život ji ještě inspiroval v tvorbě. Rozloučila se třeba s nepohodlnými botami na podpatku a donutila firmu Capezio, aby začala vyrábět baletní střevíčky s pevnou podrážkou. Řeč je o nesmrtelných balerínkách! A její zástěrové šaty se širokými rukávy a zavinovací sukně s hlubokými kapsami často nadšeně kopírovaly domácí švadleny, a to i mimo Ameriku. V roce 1943 se Claiřiny návrhy vyjímají na obálce časopisu Life a získává uznání v právě založené prestižní Ceně Coty. Následující rok ji vyhraje.

Když Claire vydává vlastní knihu What Shall I Wear? The What, Where, When, and How Much of Fashion, je už nemocná. Má rakovinu tlustého střeva. Umírá ve třiapadesáti, 22. března 1958. Její přítelkyně, spisovatelka Betty Friedan, uvedla: „Claire byla tak novátorská! Pochopila, co žena skutečně potřebuje.“ Dílo talentované návrhářky můžete dodnes obdivovat ve světových muzeích, třeba ve Fashion Institute of Technology v New Yorku. „Mou inspirací byla Amerika, její svoboda, její neformálnost, její zdraví. To všechno mohou vyjádřit šaty.“ 

V roce 1990 ji časopis Life zařadil na seznam stovky nejvýznamnějších Američanů 20. století. A ovlivnila generaci dalších návrhářů: Třeba Anna Sui jí věnovala kolekci jaro/léto 1999 a Donna Karan zase jarní kolekci 2008. Tory Burch čerpala inspiraci pro svou kolekci jaro/léto 2022 z archivu Claire McCardell v Maryland Center for History and Culture. Donna Karan navazuje na její odkaz a řídí se její filozofií „sedmi jednoduchých kousků.“ A Calvin Klein přiznal: „Claire McCardell vynalezla americkou módu. Její vliv je patrný v jednoduchosti a čistotě mých návrhů.“