Blanche Monet, malířka, která se učila od krále impresionismu

Kupka sena v Giverny, Topoly u vody, Ráno na Seině... Povědomé názvy obrazů upomínají na dílo slavného malíře Clauda Moneta a jeho působivé scenerie zachycené krátkými, viditelnými tahy štětcem, v nichž je hra světla a barev důležitější než klasická kompozice nebo přesná malba. Na svých plátnech zachycoval prchavost, sluneční záři odrážející se na vodní hladině i pohyb vzduchu. A stejně ve své tvorbě postupovala i jeho nevlastní dcera a snacha Blanche Hoschedé-Monet. Malovat se naučila tak, že Monetovi koukala přes rameno. Svá díla vystavovala a prodávala prostřednictvím předních pařížských obchodníků. Na kontě má více než 300 děl a její nejlepší obrazy svědčí o malířčině talentu. Dvě její plátna najdete v pařížském Musée d'Orsay. V Columbus Museum of Art v americkém Ohiu vystavují její Smuteční vrby na leknínovém jezírku v Giverny. Největší sbírku (osm obrazů a jeden pastel) mají v Musée Blanche Hoschedé-Monet poblíž normandské vesničky Giverny.

Narodila se 10. listopadu 1865 v Paříži jako Blanche Hoschedé do rodiny Ernesta Hoschedého, bohatého sběratele umění, mecenáše malířů a objevitele Claude Moneta. Byl to právě její otec, který roku 1872 koupil Monetův obraz Imprese, východ slunce, slavné dílo, které dalo název celému uměleckému směru. Blanche měla pět sourozenců – sestry Marthe, Suzanne, Germaine a bratry Jacquese a Jeana Pierra. Pravidelnými hosty v krásném domě Hoschedéových na Haussmannově bulváru v Paříži byli Édouard Manet, Auguste Renoir, Gustave Caillebotte či Mary Casatt. V roce 1876 Blanchin otec pozval Clauda Moneta, aby namaloval čtyři obrazy do jídelny jejich dalšího panství, rodinného zámku Rottembourg v Montgeronu. „Blanche nikdy nezapomněla na den, kdy Monet přijel a tatínek nám ho představil. Dlouhé vlasy mu splývaly na ramena a měl rád děti.“ (Jean-Pierre Hoschedé: Blanche Hoschedé-Monet: Peintre impressionniste, pas dans l´ombre, mais dans la lumiére de Claude Monet; FeniXX réédition numérique (Lecerf), 1961). 

Monet strávil v Montgeronu půl roku. V roce 1878 však Ernest Hoschedé zbankrotoval a jeho umělecká sbírka skončila v dražbě za zlomek skutečné ceny. Rodina přišla i o oba domy. Tehdy jim Claude Monet podal pomocnou ruku. Ernest Hoschedé, jeho manželka Alice a děti se společně nastěhovali do Monetova domu ve Vértheuilu. V jedné domácnosti tam žili s Monetem, jeho manželkou Camille a jejich dvěma syny, Jeanem a Michelem. Blanchin otec Ernest ale záhy rodinu opustil a zamířil zpátky do Paříže, kde se pokoušel nabýt svůj ztracený majetek zpět. Jednu dobu se musel dokonce skrývat před věřiteli v Belgii. Když 5. září 1879 zemřela Camille Monet, převzala roli paní domu Blanchina matka Alice Hoschedé. Vdaná žena udržovala s Claudem Monetem milenecký vztah. Vzali se až 16. července 1892, po smrti Ernesta Hoschedého.

Blanche bylo šestnáct let, když se rodina přestěhovala do Poissy. V té době už byla Monetovou asistentkou a jediným člověkem, kterého Monet snesl po svém boku, když maloval. Na jaře 1883 se rodina znovu stěhovala, tentokrát do Giverny. Když Monet začal svou nevlastní dceru povzbuzovat, ať se sama chopí štětce, zjistili, že má k malbě vlohy. Častokrát oba malovali v plenéru stejnou scenerii, přesto každý jinak. Monet nikdy Blanche nedával lekce. Malovat se naučila díky bedlivému pozorování. „Pomáhala mu za všech okolností... Na trakaři převážela svoje i jeho plátna. Kodrcala se s nákladem po kamenitých stezkách, přes pole a louky zmáčené ranní rosou. Když Monet maloval ranní pohledy na Seinu, pádlovala v loďce.“ (Jean-Pierre Hoschedé: Blanche Hoschedé-Monet: Peintre impressionniste, pas dans l´ombre, mais dans la lumiére de Claude Monet; FeniXX réédition numérique (Lecerf), 1961). 

Monet své talentované svěřenkyni radil, které výstavy by se jí mohly líbit. V roce 1891 požádal svého přítele Gustava Geffroye, vlivného uměleckého kritika, aby pro Blanche získal vstupenku do Salonu Société Nationale des Beaux-Arts. Ve stejném roce spolu jeli do Anglie navštívit Blanchina bratra Jacquese v Lymingtonu. Na programu měli i Londýn. Monet vzal s sebou Blanche na večeři do domu britského umělce Jamese McNeilla Whistlera a na prohlídku slavného Peacock Room, který Whistler vytvořil pro sídlo lodního magnáta Fredericka Leylanda poblíž Hyde Parku.

Za celou dobu, kdy žil Claude Monet v Giverny, sem zamířilo 350 malířů z 18 zemí. Toužili být nablízku slavnému umělci a malovat na místech, kde tvořil i on. V roce 1887 do Giverny se skupinou amerických malířů přijel John Leslie Breck, o rok později dorazil jeho krajan Theodor Earl Butler. Zalíbení tihle dva našli u Blanche i její sestry Suzanne. Zatímco Suzanne bylo dovoleno, aby si Theodora Earla Butlera vzala, proti sňatku Blanche s Johnem Leslie Breckem se důrazně ohradil jak Claude Monet, tak i její matka Alice. John Leslie Breck v roce 1890 opustil Giverny a vrátil se do Bostonu. Na Blanche čekal jiný ženich. Roku 1897, ve svých dvaatřiceti letech, se provdala za Jeana Moneta, svého nevlastního bratra. Odstěhovali se spolu do Rouenu, kde Jean pracoval jako chemik pro svého strýce Léona Moneta. Každý víkend ale trávili u rodičů v Giverny.

Blanchiny nejznámější obrazy? Le jardin à Giverny, Plage de la côte normande, Le jardin de Monet à Giverny, Les meules en hiver, La vieille cote à Canteleu, Peupliers au bord de l'eau, Matinée sur la Seine nebo Paysage à la meule de foin à Giverny. Většinu svých obrazů Blanche namalovala v Giverny a v okolí Rouenu. Častými náměty jsou krajiny s borovicemi a topoly, nebo louky u řeky Risle. Americký umělec Theodore Robinson si v roce 1888 poznamenal do svého deníku: „Viděl jsem několik věcí od slečny Blanche. Od té doby, co jsem si prohlížel její práci naposledy, se velmi zlepšila. Její jarní krajina je okouzlující." 

Blanchiny pokroky nadchly i Moneta. V roce 1895 píše ze zasněženého Norska manželce Alici: „Nemůžu se dočkat, až uvidím, co namalovala v mé nepřítomnosti." O deset let později Blanche poprvé vystavovala na Salon des Indépendants (Salonu nezávislých) v Paříži, kam se vracela až do roku 1954. V roce 1907 bylo její dílo k vidění i na Salon de la Société des Artistes Rouennais (Salonu Společnosti rouenských umělců). I zde vystavovala opakovaně až do roku 1935. Když její manžel Jean Monet prodělal mrtvici, vzdala se na čas malování, aby se o něj mohla starat. O dva roky později, 10. února 1914, Jean zemřel a Blanche se natrvalo vrátila do Giverny. Tam na ni čekala péče o ovdovělého Clauda Moneta. Začínal se mu zhoršovat zrak a Blanche mu asistovala u malování. René Gimpel, obchodník s uměním, o ní napsal: „Bez ní by Claude Monet žil v izolaci, která by ho zabila. Blanche Monet-Hoschedé ho pro nás udržela naživu."

Začátkem dvacátých let pobývala s Claudem Monetem na návštěvě u rodinného přítele, francouzského premiéra Georgese Clemenceaua v Saint-Vincent-sur-Jard v departementu Vendée na západě Francie, kde malovala dům a jeho zahrady u Atlantského oceánu. Georges Clemenceau o Blanche s oblibou prohlašoval, že je „Monetovým strážným andělem“. Po Monetově smrti, 5. prosince 1926, zůstala v Giverny, kde se starala o dům, ateliér a zahrady. Vrátila se k malování a roku 1927 měla svou první samostatnou výstavu v Galerii Bernheim-Jeune v Paříži. 

V recenzi v novinách Le Peuple se psalo: „Blanche Hoschedé-Monet je více než jen dědička velkého jména.“ Avšak Blanche ze slavného jména nechtěla těžit. Své obrazy proto podepisovala Blanche Hoschedé. Ačkoli impresionismus ztratil svou moc nad uměleckým světem téměř ihned po Monetově smrti, Blanche zůstala věrná malířskému stylu svého mentora. Zemřela 8. prosince 1947 v Nice, bylo jí 82 let. V Giverny jsou na její práci dodnes hrdí a jedna z tamních ulic nese její jméno. Blanchin prasynovec, historik umění Philippe Piguet, srovnal její obrazy s obrazy Clauda Moneta: „Na rozdíl od Moneta dávala přednost malování námětů z různých úhlů pohledu. Její dotek štětce je důraznější, její obrazy jsou přímější ve svém ztvárnění. Kompozici měla promyšlenou.“

Tip Vogue: Claire Paulinová – Blanche Monetová a záře leknínů. Život v rodině slavného malíře. Román o životě malířky letos vydalo nakladatelství Ikar.