Ava Gardner: holka z tabákové farmy a královna Hollywoodu

„Hvězdná kariéra mi dala všechno to, oč jsem nikdy nestála,“ prohlásila americká herečka Ava Gardner. Na kontě má 53 filmů, posbírala nominace na nejvýznamnější filmové ceny a Americký filmový institut ji prohlásil za největší hvězdu všech dob. Zazářila po boku nejslavnějších herců své doby. Byla Guinevrou ve filmu Knights of the Round Table. V roli Lancelota? Robert Taylor. Vtělila se do Venuše ve filmu One Touch of Venus, aby okouzlila Roberta Walkera. S Jamesem Masonem si zahrála ve filmu Pandora and The Flying Dutchman. Ve výčtu nechybí ani Humphrey Bogart, kterému sekundovala jako tanečnice Maria Vargas ve filmu Bosá komtesa. S Fredem Astairem se objevila ve snímku Konečně trhák! (The Bandwagon) a hned dvakrát si zahrála s Clarkem Gablem –  ve filmech The Hucksters a Mogambo. Za posledně jmenovaný si vysloužila nominaci na Oscara.

Narodila se 24. prosince 1922 jako Ava Lavinia Gardner v Grabstownu v Severní Karolíně, kde její rodiče, otec Jonas Bailey Gardner a matka Mary Elizabeth Gardner, vlastnili farmu. „Byli jsme chudá, ale hrdá jižanská rodina. Tatínek těžce pracoval na tabákových polích a maminka se starala o domácnost. Neměli jsme do domu zavedenou vodu ani elektřinu. Vyrůstala jsem jako divoška. Žádná vodárenská věž nebyla příliš vysoká na to, aby se na ni nedalo vylézt, žádný kluk neměl dost ostré lokty, abych ho nepřeprala, žádná hrozba nebyla tak děsivá, aby se jí nedalo čelit.“ (Ava Gardner: Ava: My Story; Bantam, 1990). 

Ava byla nejmladší ze sedmi dětí, měla čtyři sestry a dva bratry. Od chvíle, kdy se naučila chodit, pracovala po boku svého otce na tabákových polích. Strávila na nich spoustu hodin a i o mnoho let později dokázala velmi podrobně vyprávět, jak se tabák pěstoval, sklízel a sušil. Všude chodila bosky. Jeden pár bot, který měla, si šetřila jen na cestu do školy a do kostela. „Chodit bosky bylo celý život jednou z mých největších radostí. Když jsem mezi prsty cítila teplou hlínu, vracela jsem se tím do šťastného dětství.“ 

V době hospodářské krize rodina čelila ekonomickým potížím a nakonec o farmu přišla. Přestěhovali se do Newport News ve Virginii, kde vzal otec práci na pile a matka pracovala jako kuchařka ve škole. Avě bylo patnáct, když její otec zemřel na bronchitidu. „Jedinou knihou v naší domácnosti byla bible. Od ní se odvíjela naše výchova. Ale Bůh se o nic nepostaral. Když tatínek umíral, nikdo se k němu nechtěl znát. Byl tak sám a vystrašený. Když se usmíval, viděla jsem strach v jeho očích. Šla jsem za farářem, za tím chlapem, který mě pokřtil. Prosila jsem ho, aby přišel navštívit tatínka a popovídal si s ním – dal mu požehnání nebo něco takového, ale nikdy nepřišel. Bože, jak jsem ho nenáviděla! Tihle chladní parchanti by se měli věnovat nějakému jinému kšeftu. Na náboženství jsem pak už nikdy neměla čas. Nikdy jsem se nemodlila, nikdy jsem neodříkala žádnou modlitbu.“ (Peter Evans, Ava Gardner: The Secret Conversations; Simon&Schuster, 2013).

Po smrti otce se matka s celou početnou rodinou vrátila do Severní Karolíny. V Rock Ridge si našla práci jako správcová na ubytovně pro námořníky. Ava se po maturitě zapsala na Atlantic Christian College, kde navštěvovala kurz pro sekretářky. Bylo jí sedmnáct, když v létě 1940 přijela do New Yorku na návštěvu své sestry Bappie. Její manžel Larry Tarr pracoval jako portrétní fotograf. S Avou pořídil několik fotek a vystavil je ve výloze svého podniku na Páté avenue. Tam upoutaly pozornost Barneyho Duhana, hledače talentů hollywoodského studia Metro-Goldwyn-Mayer. Ještě v New Yorku pozvali Avu na kamerovou zkoušku. 

Sotva ale otevřela pusu, režisér natáčení okamžitě zastavil. Důvod? Měla tak silný jižanský přízvuk, že jí nikdo nerozuměl. Nakonec ji jen nechali přejít místnost a naaranžovat květiny do vázy na stole. Když filmový sestřih pustili Louisi B. Mayerovi, mocnému šéfovi studia MGM, vykřikl: „Neumí zpívat, neumí hrát, neumí mluvit, je úžasná!“ A zařídil, aby Avě okamžitě nabídli standardní sedmiletou smlouvu. Byla však příliš mladá na to, aby odjela sama do Hollywoodu. Její matka léta bojovala s rakovinou a odjet s ní nemohla, proto Avu do Kalifornie doprovodila sestra Bappie. „Moje první kroky v Hollywoodu? Vedly ke Gertrude Vogeler, hlasové koučce. Velmi jsem si ji zamilovala. Byla to krásná stará dáma, velmi stará, šedovlasá, s nadváhou a milionem koček. Lekce mi dávala ve svém domě na Whittier Drive. Měla to se mnou těžké, ale byla chápající a trpělivá. Vzpomínám si, jak seděla naproti mně, její ňadra se dmula nahoru a dolů, jak se mě snažila naučit, jak dostat hlas o pár oktáv blíž k pupku. Pokaždé, když jsem se po letech vracela do Los Angeles, jsem se za ní zastavila, abych jí poděkovala.“ (Ava Gardner: Ava: My Story; Bantam, 1990).

Krátce po příchodu do Hollywoodu se Ava zamilovala do herce Mickea Rooneyho, velké hvězdy studia MGM a vyhlášeného sukničkáře. „Před Mickeym mě varovala maminka a nejen ona,“ napsala Ava v pamětech. Výhrady proti jejich sňatku měl i Louis B. Mayer. Mladý pár na to nedbal. Vzali se 10. ledna 1942. Na svatební cestu do hotelu Del Monte v kalifornském Carmelu s nimi ale putoval i tiskový mluvčí studia. 

„Když jsme šli na snídani, byl tam. Byl i u večeře. Málem nám vlezl i do postele.“ Manželství ztroskotalo po roce, s Rooneym se Ava rozvedla 21. května 1943. „Byli jsme děti. Neměli jsme šanci. Naše životy řídila spousta jiných lidí,“ povzdechla si v pamětech. Krátce po rozchodu s Mickeym Rooneym potkala Howarda Hughese. „Co k němu dodat? Světově proslulý letec, multimilionář, velmi složitý muž, odvážný, smělý, vynalézavý. Ale také bolestně plachý, zcela záhadný a výstřednější než kdokoli, koho jsem kdy potkala. Nikdy jsem do něj nebyla zamilovaná, ale pohyboval se v mém životě asi dvacet let.“

Avě bylo dvacet, když její matka podlehla rakovině. Po sérii malých rolí v sedmnácti filmech získala Ava konečně větší roli v detektivce Whistle Stop. A pak přišel zlom. V roce 1946 ji studio MGM zapůjčilo studiu Universal. Jako svůdnice Kitty Carlson si zahrála po boku Burta Lancastera ve filmové adaptaci povídky Ernesta Hemingwaye Zabijáci. Na plátně to mezi nimi jiskřilo, ale největším přínosem bylo její celoživotní přátelství s Hemingwayem. Tenhle film udělal z Avy hvězdu. O dva roky později šel do kin snímek One Touch of Venus, filmová verze úspěšného broadwayského muzikálu. Zápletka? Mladý umývač oken se zamiluje do sochy Venuše vystavené v oddělení umění obchodního domu. Sochu políbí, ona ožije a zamiluje se do něho. Propagace jela naplno a Avu Gardner začali srovnávat s antickým ideálem krásy v podobě Venuše mélské, starořecké mramorové sochy. Noviny psaly: „Venuše a Ava? Čísla hovoří jasně ve prospěch herečky. Kolem krku 35:32 cm, přes prsa 87:91 cm, v pase 71:61 cm, boky 90:87 cm, obvod stehna 51:47,5 cm, lýtka 36,5:33 cm, kotníku 21,5:18,5 cm.“

V roce 1945 jí přítelkyně Frances Heflin představila Artieho Shawa, o patnáct let staršího, čerstvě rozvedeného jazzového kapelníka, skladatele a klarinetistu. „Uchvátil mě od první chvíle. Řekl mi: ,Avo, jsi ta nejdokonalejší žena, jakou jsem kdy potkal. Vzal bych si tě za ženu klidně dnes večer. Mám ale problém, už jsem byl mockrát ženatý.'" Vzali se 17. října 1945 a Ava se stala jeho čtvrtou ženou. 

Shaw se ale choval despoticky. Chtěl neustále zdokonalovat svou „nejdokonalejší“ ženu. Trval na tom, aby četla Sinclaira Lewise, Dostojevského a Thomase Manna, studovala psychologii, zabývala se politickými otázkami, seznamovala se s hudbou a uměním. „Jednou mě přistihl, jak čtu Věčnou Ambru. Vzal mi knihu z rukou a mrštil s ní přes celou místnost. Pokáral mě: ,Když mám na starosti tvé vzdělání, nebudeš číst takové nesmysly.' Bavilo ho, když mě mohl ponižovat.“ Natruc podstoupila IQ test, který ukázal vysoké skóre. Zapsala se na kurzy literatury a ekonomie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. 

V té době začala holdovat alkoholu a problematické manželství ji dovedlo i do ordinace psychiatra. Rok a den poté, co si řekli „ano“, se Ava a Artie Shaw rozvedli. 

Další muž? Frank Sinatra. „Když jsem se poprvé setkala s Frankem, byla jsem ještě vdaná za Mickeyho Rooneyho. Byli jsme v klubu na Sunset Stripu, pravděpodobně v Mocambu. Frank Mickeyho znal a vykročil směrem k nám. Široce se usmál a řekl: ,Hej, proč jsem tě nepotkal dřív než Mickey? Pak bych si tě mohl vzít sám.' To mě zaskočilo. Asi jsem se nejistě usmála, ale myslím, že jsem neřekla ani slovo. Ohromil mě.“ Znovu se potkali v roce 1948. Sinatra byl ale ženatý a měl tři děti. Rozvedl se a 7. listopadu 1951 se oženil s Avou. Jejich vztah byl jako jízda na horské dráze. „Byl láskou mého života, ale náš vztah byl od začátku nešťastný. Franka obviňovali, že opustil kvůli mně manželku Nancy. Naše manželství odsoudila katolická církev. Naše práce nás držela víc od sebe než pohromadě. Naše manželství bylo plné žárlivosti, hádek, vzteku a usmiřování, ale naše láska byla hluboká a opravdová. Nemohli jsme žít spolu, ani jeden bez druhého. Lidi to nechápali.“ Rozvedli se 5. června 1957. V pamětech Ava napsala: „Myslím, že hlavním důvodem, proč všechna moje manželství selhala, bylo to, že jsem vždy milovala až příliš, ale nikdy moudře.“

V roce 1953 se přestěhovala do Španělska. Často se vídala se se spisovatelem Ernestem Hemingwayem. „Společně jsme se smáli, spojovala nás vášeň pro býčí zápasy.“ Románek prožila se slavným toreadorem Luisem Miguelem Dominguínem, o čtyři roky mladším. A natočila další slavné filmy. Které? Sněhy Kilimandžára, dobrodružný příběh podle Hemingwaye. Muzikálový hit Show Boat. Adaptace podle Hemingwaye The Sun Also Rises. V roce 1963 si zahrála s Richardem Burtonem ve filmu Noc s leguánem v režii Johna Hustona. Za roli získala cenu BAFTA, nominaci na Zlatý glóbus a ocenění pro nejlepší herečku na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu. Na cenu BAFTA byla nominovaná i za filmy Přestupní stanice Bhowani a Na břehu. „V herectví mám jedno pravidlo – důvěřovat režisérovi a dát mu srdce a duši. Ze všech režisérů jsem nejvíc věřila Johnu Hustonovi. Práce s ním mě skutečně těšila.“ V roce 1966 ji její oblíbený režisér znovu obsadil. Tentokrát do role Sáry, Abrahámovy manželky ve filmu The Bible...In the Beginning. „Huston měl ve mně větší důvěru než já sama. Musela jsem se vcítit do ženy v různých životních obdobích. Bylo to náročné natáčení.“ (Peter Evans, Ava Gardner: The Secret Conversations, Simon&Schuster, 2013).

Pyrenejský poloostrov po patnácti letech vyměnila za Londýn, kde natočila několik filmů. V roce 1968 si v dramatu Mayerling zahrála rakouskou císařovnu Sissi. S vědomím, že rakovina vzala život její matce, podstoupila ve stejném roce hysterektomii. V herectví pokračovala až do roku 1986. 

„To, že se ze mě stala filmová hvězda, považuji celý život za povedený vtip,“ komentovala svou kariéru žena, o jejímž obhroublém slovníku se v Hollywoodu tradovaly historky ještě po letech. Posledních dvacet let komplikovaly Avě život zdravotní potíže. Trpěla autoimunitním onemocněním a po dvou mrtvicích částečně ochrnula a zůstala upoutaná na lůžko. Zemřela 25. ledna 1990 v Londýně na zápal plic. Bylo jí 67 let. Byla pohřbena ve Smithfieldu v Severní Karolíně vedle svých rodičů a sourozenců. V roce 1996 bylo ve městě založeno muzeum Avy Gardner. „Svůj život jsem si parádně užila. Přesto lituju jedné věci. Kdybych se mohla znovu narodit, chtěla bych si dopřát vzdělání. Můj život by byl úplně jiný, kdybych ho měla.“