Society

Mezinárodní den žen: proč má v roce 2019 stále smysl

Mezinárodní den žen není jen rudý karafiát, ve světě má 8. březen velkou tradici a je spojen s mnohaletým bojem za ženská práva a rovnoprávnost. Vogue oslovila tři ženy, aby se podělily o vzpomínky na den, který změnil  jejich život. "Na nás všech záleží," zdůrazňuje herečka Rose McGowan.
Women’s March, který se konal 21. ledna 2017, vstoupil do historie jako největší zaznamenaná jednodenní demonstrace se třemi miliony účastníků z celých Spojených států. Další protesty se pak konaly ve více než 50 zemích s celosvětovou účastí sedm milionů. V Londýně lidé zaplnili Trafalgar Square, před americkým velvyslanectvím ve městě Accra v Ghaně se skandovalo se slogany a v Tokiu se odehrál noční pochod ulicemi. Kampaň dokonce dosáhla až do Antarktidy, kde jeden z transparentů hlásal Tučňáci pochodují za mír.

Nejen protest proti Trumpovi

Přestože zvolení prezidenta Trumpa bylo počátečním impulzem, organizátoři si přáli, aby protesty Women’s March byly součástí většího hnutí zahrnujícího otázky rovnosti, tolerance, reprodukčních práv a imigrační reformy. Byl to přelomový okamžik, ale ne první. Ženy pořádaly protestní demonstrace a pochody na podporu solidarity a změn dávno předtím. Od sufražetek, protestujících v Hyde Parku v roce 1907, přes protesty Mothers of the Plaza de Mayo v roce 1977 v Argentině až po loňské demonstrace proti jmenování Bretta Kavanaugha soudcem amerického Nejvyššího soudu.
Vogue u příležitosti Mezinárodního dne žen oslovila tři ženy, aby se ohlédly do minulosti a zavzpomínaly na demonstrace, které se nesmazatelně zapsaly do jejich životů. 
Foto: Jessica Kourkounis/Getty Images
Women's March, Washington, leden 2017
Foto: Aaron P. Bernstein/Getty Images
Women's March, Washington, leden 2017
Foto: Kristian Buus/In Pictures via Getty Images
Women's March, Londýn, leden 2017

Rose McGowan

herečka a spisovatelka
„Nejsilnější vzpomínku mám na den, kdy jsem se zúčastnila průvodu Gay Pride v Seattlu. Bylo mi 14 let a tenkrát se věci měly jinak než dnes. Vždycky jsem se zajímala o práva homosexuálů, diskriminace pro mě byla nepřijatelná. Tohoto pochodu se zúčastnilo obrovské množství lidí a nedal se přeslechnout. Byla to zábava, ale mělo to i hlubší význam. Pamatuji se, že jsem křičela tak, až jsem ochraptěla. Den předtím jsem navštívila svého přítele Toma v hospicu. AIDS ničil tolik mých přátel. Během pochodu jsem nesla transparent s nápisem Ticho se rovná smrt. Demonstrace mi dala pocit, že aspoň něco dělám proti všudypřítomné diskriminaci. Opravdu to byl boj o život. Doslova. Je důležité se angažovat, bojovat, projevit nesouhlas vůči nespravedlnosti. Musíme bojovat za sebe navzájem a neměli bychom se bát. Každý hlas se počítá. Na nás všech záleží.“
Paměti Rose McGowan vyšly 5. března knižně.
Foto: Rex Shutterstock
Rose McGowan na Women's Day v Římě, 2018

Phumzile Mlambo-Ngcuka

výkonná ředitelka Agentury Organizace spojených národů pro genderovou rovnost a posílení postavení žen
„V listopadu 2015 jsem se připojila k černým ženám v Brazílii na March of Black Women proti rasismu a násilí a za lepší život. Byla to příležitost upozornit na dvojí diskriminaci žen afrického původu v Brazílii kvůli pohlaví a barvě pleti a vyzvat k ukončení genderového násilí. Pochodovala jsem s matkami, babičkami i dcerami, obyvatelkami amazonského břehu, dělnicemi či porodními asistentkami z brazilského venkova. Také s aktivistkami, státními úřednicemi i kolegyněmi z OSN. Ta energie, která nás ten den hnala do ulic, byla přímo hmatatelná.
Ženy tradičně zaujímají důležité místo v boji proti nespravedlnosti. V mé rodné Jihoafrické republice se v roce 1956 více než 20 000 žen ze všech společenských vrstev zúčastnilo pochodu proti apartheidu. Poukázaly na ženy jako na sílu, se kterou je třeba počítat v boji za svobodu. 
Dnes po celém světě vidíme, jakou sílu představují pochody solidarity požadující změnu a odpovědnost vedoucích činitelů. Od ženských pochodů, které se rozšířily v posledních dvou letech po celém světě, až po nedávné demonstrace za klimatickou spravedlnost. Připomínají nám všem, že je čas, aby ženy a dívky držely při sobě a jednaly, společně s muži, o otázkách, které určují rovnost pro všechny. To je důvod, proč pochodujeme. A co je nejdůležitější, také důvod, proč je nutné stále společně podporovat a rozšiřovat tato hnutí za genderovou rovnost, lidská práva a udržitelný rozvoj.“
Foto: Mark Sagliocco/Getty Images
Phumzile Mlambo-Ngcuka, International Women's Day March, 2015
Foto: EVARISTO SA/AFP/Getty Images
International Women's Day March, 2015

Amika George

zakladatelka hnutí #FreePeriods
„Demonstrace, která měla na můj život zásadní vliv, se konala v prosinci 2017. Zorganizovali jsme ji výhradně na sociálních sítích a požádali všechny, aby přišli na Downing Street oblečeni v červené barvě a s transparenty. Netušili jsme, kolik lidí přijde. Nakonec nás byly dva tisíce a z každý z nás opravdu zapálený za boj proti tzv. menstruační chudobě. Bylo to opravdu dojemné vidět, kolik lidí přišlo. Zazněly neuvěřitelné projevy v podání žen jako Adwoa Aboah, Suki Waterhouse, Daisy Lowe, Tanya Burr a poslankyně Jess Phillips. Byla to tak rozmanitá škála lidí, nejen žen. Přišel také mj. Martin Sheen a Dizzee Rascal.
S #FreePeriods jsem začínala u sebe doma a tento den mi ukázal, že se moje snažení proměnilo v hnutí lidí ochotných vyjít do mrazu, pět dní před Vánocemi, aby podpořili něco, čemu opravdu věří. Bylo tak inspirativní!
Iniciativa #FreePeriods vyzývá vládu, aby poskytla přístup k hygienickým pomůckám všem ženám. Žádná dívka by neměla zmeškat školu kvůli tomu, že si nemůže dovolit koupit vložky a tampony.“
Více se dočtete na Freeperiods.org.
Foto: tinite photography/Alamy Live News
Pochod #FreePeriods, 2017
Foto: tinite photography/Alamy Live New
Amika George na pochodu #FreePeriods, 2017