Petr a Andrea Uhlíkovi: Je možné oddělit hereckou roli od vlastního těla a vztahu?

Andrea: Myslela jsem, že to bude malé focení, nějaký medailonek v časopise. Až na místě jsem pochopila, jak velké to vlastně je. Velká produkce, tým, zázemí. Uvědomila jsem si, že na takovou příležitost čekají modelky celý život... a teď jsme tam byli my. Bylo to mnohem větší, než jsem čekala.

Petr: Já jsem neměl žádná očekávání. Nevěděl jsem, jak takové focení pro Vogue funguje, za což jsem vlastně rád. O to víc jsem si ho užil. Bylo to extrémně profesionální, zároveň ale naprosto klidné. Každý věděl, co dělá, všechno běželo hladce. Dokonce jsme si mohli vybrat hudbu, což jsou ty drobnosti, které z akce udělají opravdu velký a profesionální zážitek. Vyzdvihl bych i profesionalitu fotografa (Luca Meneghel) i make-up artistky (Lucie Janků). Ve všech ohledech se mi pracovalo dobře a určitě bych také dodal, a nestává se to často, oceňuji i využití času. Neplýtvalo se s ním, věděli jsme, čeho chceme společně dosáhnout, a toho si na ostatních vážím.

Petr: Uvědomil jsem si, že s jiným partnerem bych se možná cítil nekomfortně. Ale protože s Andreou spolu často fotíme, fungujeme přirozeně. Protože nás často fotí i naše kamarádka Lucie Urban, mám pocit, že jsme si naše přátelské nastavení přenesli do toho většího světa focení.

Andrea: Bylo to super i v tom ohledu, že teď, když má Petr víc pozornosti, si občas si připadám jako „manželský outěžek“. Ale tady jsem ten pocit vůbec neměla. Čekala jsem, že se ocitnu někde v pozadí, ale vůbec se tak nestalo, pozornost byla příjemně vyrovnaná. A ano, taky mám ego, proto mě ta vyrovnanost potěšila.

Petr: Díky rekonstrukci domu hodně přemýšlíme, co je pro nás krásné. Krása může být povrchní, třeba krása nové kuchyňské linky, ale když v sobě nese příběh, hlubší význam, třeba vzpomínku z dětství, znamená krása mnohem víc. Dobře provedená estetika je pro mě symbol.

Andrea: Čím dál víc oceňuji kvalitu, takže nejen vzhled, ale i vnitřní obsah. U opravdu úspěšných umělců, fotografů či modelek mě přitahuje, když za jejich prací vidím téma, postoj, hloubku. Estetika je pro mě spojená s hodnotou.

Andrea: Epi Slow Fashion. Holky z Valašska, které šijí s citem, zapojují do práce maminky na mateřské, dávají si záležet na všem, co ušijí. Baví mě je podporovat. A šperky od Hanuše Lamra, ty nosíme oba. Je v nich určitý osobní otisk, který ožívá nošením.

Petr: Už můžu prozradit, že na filmový festival v Karlových Varech nás bude oblékat Anežka Matějů Mrzílková. Vypadáme v našich večerních šatech, jako bychom právě přijeli ze Španělska. Jsou samá krajka, sedmdesátkové boty z Vinted… Nechceme prozradit víc, výsledek uvidíte sami.

Petr: Kamkoli. Nemyslím to samozřejmě úplně doslova, ale přijde mi, že plně se odevzdat nové roli otevírá potenciál nejen pro mě, ale i pro další profese – maskéry, kostyméry. Když herec řekne: „Ano, pojďme do toho,“ rozsvítí se oči i ostatním a začne se společně pracovat na skutečně uvěřitelné postavě.

Andrea: Myslím, že herci by proměny ocenili častěji, ale v Česku na ně asi zatím není prostor. Měla jsem krásné dlouhé vlasy a bála jsem se ostříhat, že mě pak nikdo nebude chtít... Ale až když jsem je ostříhala, začali mě víc obsazovat. Takže ano, občas je třeba udělat krok do neznáma, což se vyplatí pro všechny strany.

Andrea: Museli jsme se to naučit. Petr se změnil, nebyl příjemný. Zhubnul, voněl jinak, jinak seděl, mluvil. Okolo něj byla jiná atmosféra. Tvrdil, že je v pohodě, ale já cítila, jak se propadá do temnoty. Byla to velmi náročná situace a nyní už si troufnu říct, že se i na takové umíme připravit a pracovat s nimi. 

Petr: Byla to mlha. Cítil jsem se pořád ve stresu z jídla, z fyzických proměn. Stal jsem se v tu dobu až otrokem počítání, co můžu sníst a co ne, což byla děsivá zkušenost. Ale zároveň mě dostala do správného rozpoložení pro roli a její uvěřitelnost. Ač nedobrovolně, jsem za tu zkušenost vděčný.

Petr: V létě budeme natáčet opravdu velký projekt, kde hrajeme oba. Na podzim jde do kin horor Uzel zla. Jde o žánr, který sice nemám rád, ale zároveň jsem si ho moc chtěl vyzkoušet, což se vyplatilo. Rozjíždíme i projekt Kameny se valí do Prahy o koncertu Rolling Stones. A do kin se chystá nová česká komedie Kouzlo derby.

Andrea: Johanka z Arku. Měla jsem ji hrát, měla se mi kvůli tomu dokonce holit hlava, ale přišel covid a tak nějak z projektu sešlo. Její role mě ale pořád svým způsobem fascinuje. Žena, která vede mužskou armádu? To je něco, co mě přitahuje, a toužím po takové příležitosti.

Petr: Já sním o Indiana Jonesovi. Nebo také o Jamesi Bondovi, ale ne vyloženě kvůli svůdnictví. Mám rád dobrodružnou, objevující linku. Akci, exotiku. Bohužel se u nás se takové filmy netočí, ale třeba někdy někde na takovou nebo podobnou roli narazím. 

Petr: Čarodějnice. Zahrádkářka. Zodpovědnost.
Andrea: Budoucí sochař. Volnomyšlenkář. Nezodpovědnost.