Emilie Flöge byla múza Gustava Klimta i odvážná reformátorka módy

Stojím na břehu jezera Attersee a okolní místa se mi v mysli prolínají s obrazy Gustava Klimta. Zámek Kammer, marina v Schörflingu, kostel v Seewalchenu či zahrada vily Oleander, odkud pocházejí slavné fotografie Emilie Flöge, malířovy múzy, blízké rodinné známé i společnice.

 Emilie Louise Flöge se narodila roku 1874 ve Vídni do rodiny Hermanna a Barbary Flögeových. Otec vyráběl „pěnovky“, dýmky z minerálu známého jako „mořská pěna“, a získal za ně ocenění na vídeňské Světové výstavě roku 1873. Emilie spolu se svými sestrami vyrůstala v prostředí, kde se řemeslo dokázalo prosadit i jako umělecká práce. Starší sestra Pauline, vyučená švadlena, si roku 1895 otevřela krejčovskou školu a Helene se provdala za bratra Gustava Klimta, Ernsta, jehož předčasná smrt obě rodiny pevně spojila.

Prvního červencového dne roku 1904 si sestry na Mariahilfer Straße otevřely módní salon Schwestern Flöge v domě známém jako Casa Piccola. Emilie určovala umělecký a módní směr, Helene jednala se zákaznicemi a Pauline vedla dílnu i účetnictví. Interiér, tapety i tiskoviny podniku navrhli Josef Hoffmann a Koloman Moser z Wiener Werkstätte a Gustav Klimt vytvořil firemní signet. Geometrické židle, kostkované stolky a nastavitelná zrcadla proměnily návštěvu salonu v setkání s moderním designem, kde oděv, šperky a interiérové doplňky tvořily jediný harmonický celek. V tomto předchůdci dnešních concept storů si podávaly dveře ženy, které utvářely kulturní život Vídně: Sonja Knips, Hermine Gallia, Eugenia Primavesi či Clarisse Rothschild.

Na začátku 20. století byla Vídeň ještě „sevřena v korzetu“ a mnohé zákaznice žádaly šaty se staženým pasem. Emilie však neznala pouze tvorbu Wiener Werkstätte, ale na cestách do Paříže a Londýna sledovala i nejnovější módní trendy. Na otevření vídeňské Kunstschau roku 1908 se objevila v širokém černobíle pruhovaném modelu s výraznými volány. Tento splývavý oděv vycházel z idejí hnutí za reformu odívání (Reformkleiderbewegung), které usilovalo o osvobození ženského těla od korzetů a podporovalo zdraví, přirozený pohyb i pohodlí.

 „Oděvní reformisté“ nacházeli odezvu mezi intelektuály i umělci, kteří korzet považovali nejen za zdravotní riziko, ale i za přežitek omezující svobodu moderní ženy. Emilie Flöge tyto reformní myšlenky ve své tvorbě úzce propojila s estetikou vídeňské secese a sama tyto šaty (tzv. Reformkleider) s oblibou nosila i v soukromí, například během četných letních pobytů s Gustavem Klimtem u jezera Attersee. Tato „vídeňská Coco Chanel“ v „reformách ženského odívání” dokonce předstihla i svou o poznání slavnější francouzskou kolegyni, jež začala sportovní žerzejové oblečení prodávat v Deauville až roku 1913. Zatímco však Flöge pracovala s velkými plochami, barevným ornamentem a zdobností, Chanel proslula střídmostí, praktičností a přejímáním pánských prvků.

Salon sester Flögeových však i přes tento kreativní přístup začal v důsledku společenských otřesů po první světové válce postupně ztrácet svou klientelu a nakonec i své zakladatelky. Pauline zemřela roku 1917, Klimt jen o rok později a Helene v roce 1936. Emilie v roce 1938 salon uzavřela a společně s neteří se přestěhovaly do bytu na vídeňské Ungargasse, kde Emilie pokračovala v soukromé tvorbě. V posledních dnech druhé světové války, kdy už ulice propukaly ve všeobecné veselí, však její byt při požáru vyhořel a spolu s ním i cenný archiv salonu a mnohé osobní památky na Klimta. Emilie zemřela 26. května 1952 ve Vídni, kde je pochována společně se svými sestrami.