KnihyNová kniha Chanel in Vogue odkrývá fascinující spojení dvou pilířů světa módy
Laird Borrelli-Persson2. 3. 2026
Věděli jste, že Vogue se o Gabrielle Chanel poprvé zmínila už v roce 1913? Nová dvoudílná kniha Chanel in Vogue detailně mapuje století vzájemné inspirace mezi legendárním francouzským domem a biblí módy. Ponořte se do světa haute couture a ikonických módních fotek.
Foto: Irving Penn pro Vogue, květen 2004
Nicole Kidman má na sobě šaty haute couture od značky Chanel a černý kašmírový „cache coeur“ od Karla Lagerfelda. Závoj od Suzanne Couture Millinery. Diamantový náhrdelník od Neil Lanea. Diamantové náušnice od Lorraine Schwartz.
Chanel in Vogue mapuje společnou historii francouzského domu a módního magazínu
Stejně jako slavné dvoubarevné střevíčky s volnou patou, i nová dvoudílná publikace
Chanel in Vogue z produkce nakladatelství Thames & Hudson, uložená v elegantním pouzdře, sází na kontrastní barevné bloky. První svazek z pera historičky módy Rebeccy C. Tuite pokrývá období let 1910–1982. Susanna Brown, specialistka na fotografii a autorka druhého dílu, se věnuje létům 1983–2025. Kniha v podstatě popisuje společné dějiny časopisu Vogue a módního domu
Chanel. Jak píše Tuite, kniha kronikářským způsobem zachycuje „dva propletené příběhy – napříč tkaninou módy dvacátého století.“ A jak bych dodala, také módu v ilustracích a fotografii.
Foto: Vogue, 15. ledna 1913
Prvním návrhem od značky Chanel, který se objevil v časopise Vogue, byl klobouk vpravo. Byl vyroben z černého saténu a ozdoben chocholem (aigrette) a měla jej na sobě francouzská herečka Gabrielle Dorziat ve hře Le Diable Ermite.
Foto: Obálka od Giorgia de Chirica, Vogue, 15. listopadu 1935
V roce 1935 pověřil časopis Vogue Giorgia de Chirica, „jednoho z nejvýznamnějších moderních umělců“, aby namaloval „nezbytnosti jedné dámy: šestnáctiknoflíkové rukavice od Chanel, kabelku a náhrdelník ke krku (choker)“.
Gabrielle „Coco“ Chanel byla v časopise Vogue poprvé zmíněna ve vydání z 15. ledna 1913. Tehdy byla známá jako modistka a časopis upozornil na její klobouk zdobený volavčím peřím, který měla na jevišti herečka Gabrielle Dorziat. Jméno
Chanel bylo již od počátku spojováno s širším světem kultury, stejně jako s módou, což odráželo trajektorii návrhářčina vlastního života. Chanel získala přezdívku
Coco podle písně, kterou zpívala, když vystupovala jako kabaretní zpěvačka. Umělce podporovala i nadále navrhováním kostýmů, například v roce 1923 pro adaptaci
Antigony od Jeana Cocteaua; v roce 1924 pro představení
Le Train Bleu v produkci Ruského baletu a v roce 1939 spolu se Salvadorem Dalím pro Ballets Russes de Monte Carlo.
Foto: Vogue, 1. března 1934
Gabrielle Chanel, Ilustrace od Carl ,Eric' Ericksona
Obě autorky knihy poukazují na některé pozoruhodné synergie mezi
Chanel a Vogue.
Chanel otevřela svůj první butik s klobouky na adrese 21, rue Cambon v roce 1910, tedy přibližně v době, kdy Condé Nast, který získal Vogue v roce 1909, začal časopisu vtiskávat svůj vlastní rukopis. Diana Vreeland opustila Vogue v roce 1971, tedy v roce, kdy
Chanel zemřela.
Karl Lagerfeld byl jmenován kreativním ředitelem módního domu v roce 1983, sto let po narození zakladatelky. Jak
Chanel, tak Vogue se staly pevnou součástí populární kultury a obě strany, jak píše Tuite, „rozuměly sebepropagaci, ochraně vlastní image, budování prestiže a uznání a posilování vlastních příběhů, aby zajistily, že je jejich legenda bude vždy předcházet.“
Vogue měl image dokonalého časopisu, ale na rozdíl od Chanelu byl týmovou prací, nebyl autorsky dílem jediné konkrétní osoby. Naproti tomu
Chanel jako žena vyvolávala stejnou fascinaci jako
Chanel coby značka. V počátcích své kariéry (návrhářka během druhé světové války uzavřela svůj ateliér a odešla do Švýcarska) byla
Chanel spojována s moderností především skrze svou osobnost; v její druhé etapě pak díky svému energickému designu.
Foto: Ilustrace od Porter Woodruffa, Vogue, 15. dubna 1923
„CHEZ CHANEL. ‚Krátké a rovné‘ je neměnné motto značky Chanel; proto má manekýna (vlevo) na sobě mladistvý růžový lamé plášť lemovaný činčilou. Kostým uprostřed má paleto z vlněného trikotu; model z černého žoržetu (vpravo) má sukni s volány v patrech a sako s pláštíkovými zády.“
Stejně jako siluety Paula Poireta s rovnými liniemi a bez korzetů z doby před první světovou válkou nahradily upjatý a křivky zdůrazňující vzhled Charlese Fredericka Wortha z 19. století, tak
Chanel po válce zaujala Poiretovo místo. Tuite píše: „O šatníku z doby před rokem 1914
Chanel později vzpomínala: ‚Žena nebyla ničím víc než záminkou pro bohatství, pro krajky, soboly, činčily, pro materiály, které byly příliš drahocenné.‘ To přesně vystihuje Poireta: stavěl ženy na piedestaly.
Chanel navrhovala pro sebe a vyhýbala se zdobnosti ve prospěch funkce (například užitečných kapes) a pohybu. Udělala bižuterii společensky přijatelnou a k výrobě luxusních oděvů používala prosté látky. V roce 1957 časopis Time prohlásil, že
Chanel ‚vynalezla
genre pauvre neboli chudinský vzhled. Oblékla ženy do pánských žerzejových svetrů, vytvořila jednoduché šaty vycházející z námořnického trikotu.‘“ (Matthieu Blazy ve své debutové kolekci odkázal na oblibu žerzeje u
Chanel tím, že nechal z pasů vyčnívat pletené spodní prádlo.)
Chanel byla spojována s pohybem a mládím, se sportovním oblečením a pobytem venku. „Životy žen se měnily v reálném čase,“ píše Tuite.
Chanel se těmto změnám přizpůsobovala v látkách, zatímco Vogue je zaznamenával na papír. Horst P. Horst kdysi řekl, že Nastova podpora umělců vedla k vytvoření módní fotografie jako samostatného žánru. „‚Udělejte z Vogue Louvre,‘“ napsal kdysi šéfredaktorce Edně Woolman Chase Edward Steichen, který měl s časopisem smlouvu. I
Chanel v sobě obsahovala mnohost. Nebyla jen svou vlastní nejlepší modelkou, měla také hlavu na podnikání. Tím, že Vogue fotografoval
Chanel v jejím domově, ukázal, jak absolutní byl její styl.
Během druhé světové války žila
Chanel ve Švýcarsku. Její návratová kolekce, představená v únoru 1954, byla Francouzi přijata chladně, ale Američany s nadšením. O pět let později Vogue informoval, že
Chanel power roku 1959 dobyla Paříž i Spojené státy. Základem této síly, jak uváděl časopis, byla vize a tvrdá práce. Tuite píše, že existovaly i další, méně definovatelné prvky související s tvůrčím kouzlem či mystikou. Vogue prohlásil
Chanel za „největší osobnost pracující s rolí látky.“ Chanel v podstatě vytvořila uniformu, kterou mohla každá žena přizpůsobit svému vlastnímu aktivnímu životu.
Foto: Henry Clarke, Vogue, 1. března 1954
„Překvapení od Chanel, 1954. Kostým, který představuje vše, v co Coco Chanel věřila po celý svůj život. Námořnicky modrý vlněný žerzej od Chanel, s hranatými, lehce vycpanými rameny; dvě našité kapsy; manžety, které se zapínají a dají se ohrnout; sukně se sklady po stranách pro pohodlnou chůzi; pratelná, nabíraná bílá mušelínová halenka s pravými manžetami a manžetovými knoflíčky a s pásky, které se vpředu i vzadu připínají k sukni; mladistvý přehnutý límeček a mladistvá mašle u krku.“
Věhlas
Chanel byl takový, že v roce 1969 ztvárnila návrhářku herečka Katharine Hepburn v broadwayském muzikálu Coco s kostýmy od Cecila Beatona. V roce 1983 módní dům jmenoval do svého čela
Karla Lagerfelda. V té době byla móda posedlá supermodelkami a začínala flirtovat s Hollywoodem. Když v roce 2019 zemřel, znal ho už celý svět. Jak píše Brown, v éře „kultury ovládané celebritami se Lagerfeld sám stal ikonou.“
Foto: Irving Penn, Vogue, duben 1996
„Tato kolekce je velmi chanelovská, s nádechem humoru, s nádechem punku… je to pocta, ale s vtipným zvratem,“ řekl Karl Lagerfeld časopisu Vogue. Shalom Harlow má na sobě návrhářův model „Tailleur Tutu“ z jarní kolekce značky Chanel pro rok 1996.
„Šípková Růženka,“ tak německý návrhář popsal stav značky
Chanel, když poprvé nastoupil. Tím, že značku probudil, normalizoval to, co Vogue v té době nazýval „vzpurným mícháním vysokého a nízkého.“ Brown popisuje, jak juxtapozice oblečení
Chanel v časopise od různých fotografů umožnila koexistenci „historické elegance a mladistvé rebelie“, což definovalo i Lagerfeldův přístup.
Okázalejší módní přehlídky s prvními řadami plnými celebrit se časově shodovaly s expanzí mediálních kanálů. Americký Vogue byl založen v roce 1892. Magazín vkročil na globální trh v roce 1916, kdy byla spuštěna britská verze, následovaná v roce 1920 verzí francouzskou. Od roku 1999 do roku 2020 bylo spuštěno 15 edic Vogue, což rozšířilo dosah časopisu i značky
Chanel.
V lesklých stránkách se neodrážely pouze neustále se měnící trendy, ale také vyvíjející se seznam spolupracovníků (v roce 1998 se připojila Annie Leibovitz), jejichž práce odrážela změny ve vizuální kultuře. Tito umělci měli přístup k technologiím, které si Steichen nedokázal ani představit. Pořídit portrét Karla Lagerfelda ve slavné fotostory Vogue Alenka v říši divů z roku 2003 bylo například, jak poznamenává Brown, snazší díky Photoshopu. Návrháře samotného fotili v pět hodin ráno. (Stylistka Grace Coddington, která měla kočku jménem Coco, zůstala vzhůru celou noc.) Snímek Natalie Vodianové (Alenky) držící prase byl pořízen a přidán dodatečně.
Foto: s laskavým svolením Thames & Hudson
Christy Turlington Burns, fotografovaná Steven Meiselem, v modelu Chanel Haute Couture podzim 1986.
Foto: s laskavým svolením Thames & Hudson
Dolní řada, zleva: Chloe Magno (Vogue Taiwan), Alek Wek (Vogue Brasil), Marion Cotillard (Vogue China), G-Dragon (Vogue Korea).
Web Style.com byl spuštěn v roce 2000. Kostýmní instut uspořádal výstavu
Chanel v roce 2005. Instagram začal fungovat v roce 2010. Právě na této platformě si vybudoval své portfolio Tyler Mitchell; v roce 2018 se stal prvním černošským fotografem, který nafotil obálku Vogue. Se jmenováním
Virginie Viard kreativní ředitelkou v roce 2019 se
Chanel opět stal značkou, kterou navrhují ženy pro ženy. V roce 2024, rok po výstavě o
Lagerfeldovi v Metropolitním muzeu umění, byly klíče od tohoto módního domu svěřeny
Matthieu Blazymu. Ten v současné době píše historii, která se může stát námětem k třetímu svazu knihy
Chanel in Vogue.
Foto: Ilustrace od Main Rousseau Bocher, Vogue, 1. října 1926
1926 „Chanel ‚Ford‘ — šaty, které bude nosit celý svět.“
Foto: Filippo Fior / Gorunway.com
2026 Sto let poté, co Gabrielle Chanel představila svůj model „Ford“, vede módní dům Chanel Matthieu Blazy. Zde je pohled na jeho první kolekci haute couture pro jaro 2026.
Článek vyšel v originále na vogue.com. 
