Léta jsem se ve své kůži cítila nekomfortně, říká hvězda sociálních sítí Mia Khalifa a odhaluje svoji cestu k sebelásce

V Libanonu jsem vyrůstala až do svých osmi let. V roce 2001 jsme se přestěhovali do Washingtonu D.C. Bylo to pro mě velmi zmatené období, především kvůli rasismu, který vůči lidem z Blízkého východu vyeskaloval po 11. září 2001. Každý, kdo jen trochu vypadal jako Arab, byl automaticky považován za hrozbu. Takže nejenže jsem v nové škole nezapadla do standardu krásy (rozumějte: hubená blondýna s modrýma očima) a lidé se kvůli mému arabskému vzezření cítili nepříjemně, kvůli svojí nadváze jsem nezapadala ani do libanonských představ. To všechno pro mě, jako dospívající dívku, nebylo jednoduché, často jsem se potýkala s problémy týkajícími se sebeúcty.

Pak přišel rok 2014 a já na krátkou dobu zakotvila ve filmovém průmyslu pro dospělé, což bylo zčásti způsobené i mým nízkým sebevědomím. V hloubi duše tomu dodnes nerozumím. Je však pravdou, že čas strávený v této branži mi otevřel oči a pochopila jsem, jak moc nebezpečný je i jak obrovský vliv tento průmysl má. Mladí muži přebírají standardy krásy, který jim diktují bílí muži středního věku v oblecích. A ač jsem tehdy ještě vůbec nechápala, co vlastně dělám, jedno je jisté: že jsem ve snaze dostat se tam, kde chci být, začala svádět tvrdý boj.

Od doby, co jsem filmy pro dospělé opustila, se snažím držet maximální kontrolu nad tím, kdo ke mně má přístup. Také mnohem více přemýšlím o tom, s čím svoje jméno spojuji. Příklad? Svou kariéru jsem odstartovala psaním sportovních sloupků a moderováním sportovní talk show na stanici Complex. Tamní publikum ale vůbec nepobíralo témata, o kterých jsem chtěla mluvit (což je pochopitelné, jelikož se jednalo převážně o mužské publikum). A mě zase brzdil pocit, že se neposouvám tak, jak bych chtěla... Odmítání podobných pracovních nabídek mi následně pomohlo převzít kontrolu nad vlastní image... 

Zato móda mi dala příležitost kreativně vyjádřit se. V poslední době mě potkalo štěstí a šance pracovat s řadou značek a nakladatelství, které se mnou projevily zájem navázat spolupráci, to velmi povzbudí. Jde o důkaz, že i můj názor má hodnotu, že nejsem vnímána jen jako tvář, tělo, či prostředek, který má přilákat pozornost. Móda mi dodala pocit svobody a sebedůvěry, což mně povzbudilo oblékat se spíše pro ženský než mužský pohled. Poskytla mi silnější hlas a pomohla mně samotné přijmout to, jaká jsem. Přestala jsem se oblékat nebo urputně líčit jako bílá dívka. Není to tak dlouho, co se konečně ve své kůži cítím dobře. Je to pro mě pořád velmi nové, jsem vděčná za každý den, kdy se probudím a necítím na hrudi tu tíhu nejistoty.

Když jsem letos slavila třicet, každý reagoval: „Panebože, jak se teď cítíš? Nebylo to divné?“ Ve skutečnosti mám pocit, že jsem v nejlepších letech. Také jsem si na začátku roku nechala na pár měsíců srůst obočí — a bylo to jako obejmout své vnitřní dítě — a říct mu, že je úplně v pořádku, když vypadám jinak. Bylo to tak zvláštní; sklízet komplimenty za něco, za co mě dříve šikanovali. I když jsem ráda, jak daleko se můj vztah k sobě samé dostal, nebylo to snadné.

Dalším milníkem byla práce na mé značce šperků Sheytan. A šlo o nejvíc vzrušující, a zároveň nejděsivější věc, do které jsem se kdy pustila. Chtěla jsem vytvořit něco, co se zrodilo z mého srdce, z mého dědictví, z mé kultury — jak arabské, tak i americké. To přesně Sheytan vyjadřuje. Vypovídá o omezeních, která kultura klade (sheytan znamená zlý duch a vyjadřuje něco jako znamení moci). Své kousky nosím jako druhou kůži nebo brnění, nikdy je nesundávám, jsou mojí součástí.

Hodlám pokračovat v této cestě — a doufám, že budu i nadále inspirována, tvořit, prolínat myšlenky, názory a hlasy...

Kdybych mohla dát ženám, které se ve své kůži necítí dobře, radu, zněla by následovně: „Nedívejte se kolem sebe, ale do svého nitra. Vytvořte si vlastní zákony, dle kterých budete žít, upřednostněte integritu vůči sobě — nade vše ostatní. V místnosti plné krásných žen si zvedněte sebevědomí připomenutím, že nikdo jiný nedokáže právě to, co činí jedinečnými vás. Nikdo neumí milovat tak jako vy, nikdo neumí upéct banánový chléb jako vy, nikdo nedokáže jiným příběhům naslouchat jako vy, nikdo si nedokáže neochvějně stát za svým tak jako vy. Odtud pochází sebedůvěra... věci, které s věkem a časem neslábnou, ale naopak sílí.“