Takuro Kuwata o vztahu módy a keramiky

Inspirován přátelstvím módního návrháře Isseye Miyakeho a hrnčířky Lucie Rie, Jonathan W. Anderson, kreativní ředitel Loewe, přizval ke spolupráci na své aktuální kolekci umělce Takura Kuwatu – finalistu předloňského ročníku soutěže Loewe Craft Prize. Výsledek je fantastický. Můžete ho vidět (a cítit) na kabelkách i na šatech. Jonathan tím chtěl lidem připomenout, že stejně jako keramika, i móda vzniká lidským dotykem; že jde také o řemeslo.

O tom, proč móda s keramikou stále častěji nacházejí společnou řeč, kdy to mezi nimi jiskřilo v minulosti anebo jak vypadá spojení těchto uměleckých oborů v našich zeměpisných šířkách, se můžete dočíst v prosincovém vydání Vogue. Nad tím, nakolik se za poslední dobu změnil pohled lidí na keramiku, ale i jak se liší přístup Japonců k předmětům každodenního užití od našeho, uvažuje Takuro v následujícím rozhovoru.

To, že jsou lidé stále více přitahováni keramikou, je do značné míry ovlivněno environmentálními problémy a přechodem společnosti z analogového na digitální. Současný digitální svět potlačil potřebu používat naše smysly, například dotek, a v důsledku jsme svědky rostoucího zájmu o přírodní, taktilní objekty a zážitky. U řemesel, jako je keramika, vzniká dílo v mnoha případech dialogem s materiály a já věřím, že naši klienti si toho začínají všímat.

Přestože si nemyslím, že pandemie změnila úhel pohledu na keramiku přímo, řekl bych, že vytvořila příležitost pro lidi obdivovat řemesla a ručně vyráběné objekty, obzvlášť ty určené ke každodennímu užití. Umím si představit, že s tím roste také schopnost docenit vysokou kvalitu.

Protože Japonsko je ostrovní národ s historicky omezenými zdroji, máme v sobě zakořeněný respekt k tomu, čeho je málo. To se odráží ve způsobu, jakým jíme, ale i v tom, jak na předměty každodenního užití nahlížíme. Přistupujeme k nim, jako by měly duši, a tak je udržujeme v dobrém stavu, aby dlouho vydržely. Když se rozbijí, opravujeme je. Tento přístup se dá pozorovat na tradicích, jako je kintsugi, technika využívaná k opravě rozbitých nádob zlatem. Jejím cílem je nejen něco opravit, ale zároveň to ozdobit.

Také si myslím, že máme unikátní způsob oceňování myšlenek, které k nám přicházejí z jiných kultur. Vítáme je a upravujeme je příznačně japonským způsobem. Pití čaje, které k nám přišlo z Číny, se u nás vyvinulo v čajový ceremoniál, což dalo později vzniknout wabi sabi. Obdobně, když se u nás po druhé světové válce ze západních zemí rozšířila kultura jedení masa, jsme v návaznosti na to začali připravovat japonské wagyu steaky. Takovými způsoby Japonci smýšlejí i během výroby něčeho vlastního.

Módní průmysl mi připadá úžasný, dává člověku možnost vyjádřit se tím, že něco nosí. Tak jako má keramika svou funkci v podobě nádobí, má svou funkci také oblečení. Je to také žánr, kterému jde o užitkovost i o krásu. Móda neustále hledá nové nápady. Od materiálu, třeba textilu, až po design. A právě textil měl vždy k řemeslu blízko. Velký rozdíl mezi módou a keramikou je ten, že oblečením se vyjadřujeme mimo domov, zatímco keramikou uvnitř. V posledních letech se způsob našeho smýšlení o environmentálních problémech změnil. Lidé tíhnou spíš k organickým potravinám a také pečují o své zdraví. S takovými tendencemi jde pozornost věnovaná řemeslné práci ruku v ruce. Lidé dnes přehodnocují prostor, ve kterém žijí, a chtějí mít například progresivnější, současnou keramiku a nádobí.