Na útěku s Evou Vik

Dílo o osobnostním vývoji, ale také o posunech v chápání sebe samého a svého života na zemi – tak by se dala shrnout tzv. transformační trilogie – tři krátké filmy Sound of Sun, Somnio a Samice od Evy Vik. Sama ji popisuje jako surrealistické video album, v němž najdete její nejhlubší pocity.

Dílo bylo představeno krátce před pandemií, v září 2019, a to ve slavné pařížské galerii Centre Georges Pompidou. Toho večera za něj autorku ocenila 7000 Art Company France. Snímek Sound of Sun, kde mimochodem Eva hraje po boku Suki Waterhouse a Seana Penna, se ovšem promítal třeba také na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Vy nyní Transformational Trilogy, jež jde s červnovým vydáním československé Vogue ruku v ruce, můžete díky rozhovoru s režisérkou blíže poznat právě zde.

Až v návaznosti. Když jsem natočila druhý díl Somnio, což latinsky znamená sen, uvědomila jsem si, že tyto krátké surrealistické příběhy odrážejí kroky, které v životě dělám. V té době jsem byla na surrealismus velmi fixovaná, pomáhal mi život pochopit a zároveň mi dával utéct.

Vždy jsem jím prchala z každodennosti do jiné reality, která mi otevírala mysl a hladila mě po duši. Surrealismus jde ale podle mě do větší hloubky, jako by v mé hlavě otevíral dveře do takového zvláštního místa, kam mohu vklouznout a rázem chápu věci úplně jinak, možná právě tak, jak by chápány měly být.

Ze stejného důvodu ostatně miluji filmy – nejen tvořit je, ale i sledovat, kdy se vykonstruovaný svět na moment stává vaší realitou. Tvrdá realita? Té je na světě hodně. Právě proto potřebuji utéct, přeměnit se.

To je krásný popis. A přesný. Byly to mé příběhy, zachycovaly, kým jsem v daném období byla. Když jsem je vymýšlela, ačkoliv mnohdy jako by ke mně přišly samy, vždy se v nich zračila určitá pravda o mně. V Samici, kde v hlavních rolích hrají Rainey Qualley a Ray Nicholson, je to právě ono přijetí sebe jako ženy a s tím i přijetí své sexuální zvědavosti. Například je tam vykreslen portrét skupiny žen, které se osvobozují od utlačovatelského pohledu mužů, tzv. male gaze.

V Sound of Sun to bylo o něco více jednoznačné. Hlavní hrdinka, tedy já, ztvárněná Suki Waterhouse, se stává volnou. Stává se ženou, jakou být má. Potřebuje k tomu ale protiklady jako bílou a černou energii, muže a ženu, jin a jang…

U Somnio to tak jasné není. Jde o příběh o dívce, která navštíví naši zeměkouli a její obyvatele, aby poznala něco nového, ale brzy je poslána zpět na svoji planetu. Pochopitelně po této zkušenosti není stejná jako předtím. Jde o metaforu na to, že jsme zde svým způsobem všichni jen na návštěvě.

Samice je pro mě nicméně nejdůležitějším dílem trilogie. Podtrhuji v ní finální uvolnění a projev přípravy na každodenní život jako žena. Tím mám na mysli volnost, kdy žena může být sama sebou a jít si za jakýmkoliv cílem si nastaví.

Že jsem povětšinou byla i kameramankou. Chtěla jsem se při natáčení o filmu naučit co nejvíce.

Transformace bude pokračovat celý život, a to je podle mě krásné. Má nová práce je více narativní. Stále se dotýká tématu přeměny, ale řekla bych, že je pro běžného diváka pochopitelnější. Bude to znát třeba v případě mého dalšího krátkého filmu, na němž spolupracuju s Bulgari, ale také mého chystaného celovečerního filmu. Mám ráda, když se postavy v průběhu děje přeměňují. Víc ale neprozradím, snad jen, že se je na co těšit.

To je dobrá otázka. Řekla bych, že jsem v přerodu v ženu, kterou mám v plánu být. Je to žena, která ví, co chce, je silná a nic si nenechá líbit. Cílevědomě si jde za svým. S věkem jsem nabrala určitou sebejistotu a dnes mohu s jistotou říct, že jsem na správné cestě. I když transformace někdy bolí, ve filmu i v životě, vždy to je k něčemu dobré.

Že filmy jsou něco, co chci dělat do konce života. Jsem ráda, že jsem začala se surrealismem, do budoucna se mu asi už moc věnovat nebudu, ačkoliv s lehkostí ponechávám jeho odlesky i ve své narativní tvorbě.

Především ji musí sledovat s otevřenou myslí. Pro každého tyto krátké filmy znamenají něco jiného. To je na surrealismu krásné, je v něm hodně lehkosti, ale zároveň plno utajených významů a pocitů. Vysvětlení je na divákovi.