Kamenná knihkupectví nevymizí, budou krásnější

Věřím, že s knihkupectvími to je jako s módními domy a značkami. Je v pořádku mít své favority, podporovat především místní, ale je v zájmu každého z nás jejich sortiment kombinovat. Book Therapy v Praze (a od pondělí nově v Brně), Do You Read Me?! v Berlíně, v Paříži to pro mě jsou Les mots à la bouche, a kdybych se někdy ocitl v Pekingu, určitě bych se chtěl podívat do Zhongshuge. To nedávno otevřelo svou zatím poslední pobočku. Rozkládá se na 1110 m v obchodním domě Lafayette a za to, jak fantasticky vypadá, vděčí designérce Li Xiang.

Dobré knihkupectví by mělo prohloubit interakci mezi lidmi pomocí knih, ale i prostorem. Ten musí svádět ke čtení. Zároveň by měl být inovativní. Tak může přežít na trhu plném konkurence a stát se veřejným kulturním místem, kde se scházejí lidé dbající na vysokou kvalitu života.

Ze všeho nejprve by na něj měla dýchnout určitá tajemnost, která z knihkupectví vyzařuje. Je to jako vstupovat do malby, která se postupně rozvíjí, jak člověk prostorem prochází. Láká vás jít dál a dál, probouzí vaši zvědavost a chuť objevovat. Jakmile jste uvnitř, vidíte různé scenérie, co se mění s každým vaším krokem. Je to surreální svět.

Z místní kultury. Některé elementy, například měsíční bránu, byste v Pekingu našel.

Design Beijing Zhongshuge je inspirovaný čínskými klasickými zahradami, ale přitom je obklopen rušnou komerční plochou. Když přijde na dialog mezi elementy z tradiční kultury a z moderního prostředí, není podle mě v případě designu dobrou strategií prostě imitovat krajinu v interiéru. Více pozornosti by se mělo věnovat souladu mezi designem a prostorem obecně. Neměli bychom pouze respektovat moderní estetiku, ale dobrat se kulturní identitě. Vezměte si třeba tu měsíční bránu jako příklad. Chtěla jsem, aby byla od staré konstrukční metody odlišná, a tak jsem zkusila vytvořit vrstvy, díky nimž ji hosté mohou docenit tím, že jí půjdou dál. Způsob, jakým se prostor stáčí, má na čtenáře zase silný psychologický vliv, evokuje snovou broskvovou zahradu. Ráda bych, aby má práce držela tradiční kulturu při životě.

Hodně jsem pracovala se dřevem, které zajišťuje přírodní texturu a knihkupectví díky němu působí přirozeně. Zrcadlové stropy jsem použila proto, abych opticky zvětšila prostor, ale také podpořila jeho surreální tón. Pokud jde o detaily, na nábytek jsem vybrala kůži. Je pro čtenáře pohodlnější.

Ať město prosperuje sebevíc, pořád potřebuje mít v srdci svou kulturu a jistý smysl, což je důvod, proč fyzická knihkupectví coby unikátní kulturní symbol nemohou vymizet. V knihkupectvích nejen čteme knihy, ale také jsme tam svědky vývoje městské civilizace a prohlubování kultury. I když se náš život stává čím dál více digitálním, nemůže nás to připravit o pocit štěstí, který zažíváme, když v ruce držíme knihu z papíru. Jako designérka a čtenářka vnímám knihkupectví jako místa plná krásy a bohatá na kulturu. Také nám dodávají naději. Nehledě na to, co se děje ve společnosti, budou vždy spirituálním domovem, do něhož se budeme rádi vracet.