Society

Fejeton Martina Váši: O fantastické večeři v Buddha Baru, na níž jsem nebyl

Evidentně jsem ve fázi života, kdy už si můžu dovolit posílat za sebe na pracovní eventy někoho jiného. Kolegyně Laura se tak místo mě vypravila na degustační večeři do pražského Buddha Baru. A pak mi všechno řekla.
Laura byla z večeře absolutně nadšená. Ačkoliv – a to nechci její úsudek nikterak shazovat – pokud si dobře vzpomínám, byla to právě ona, kdo se mi jednou svěřil, že si pod „speciální večeří“ představuje velké McMenu. Pro jistotu jsem ji tedy podrobil výslechu. Nebránila se. Jak se mi také jednou svěřila, ráda odpovídá na otázky. („Vždycky vyplním všechny průzkumy k diplomkám!“)
Foto: Archiv Buddha Baru
Pekingská kachna je před pečením glazovaná s hoisin omáčkou, aby kůže zůstala co nejkřupavější. Podává se s mandarínskými palačinkami potřenými sezamovým olejem, čerstvou okurkou, jarní cibulkou, pórkem a domácí hoisin omáčkou, která se dělá z fermentovaných sojových bobů.
Co tě jako první v Buddha Baru zaujalo?
Úžasná vůně vonných tyčinek. Jak jsem scházela po schodech dolů, měla jsem pocit, že jdu do lázní.
Co se dělo dál?
Na recepci byla moc milá slečna, to mě potěšilo, protože jsem neměla tušení, kudy jít, a děsím se nepříjemných lidí. Dole už na mě čekal prostřený stůl.
Hráli Rachmaninova?
Neřekla bych, že by měl Rachmaninov na svědomí hudbu, jakou slýchám na józe, nebo si ji pouštím k meditaci.
V čem jsi tam šla?
V outfitu jako do práce, ale v den, kdy se mi „chce“.
Černá sukně, bílý svetr?
Černá sukně, bílý svetr.
Zpět k prostřenému stolu. Popíšeš mi průběh večeře jako takové?
A můžu říct u stolu?
Lauro!
No co, atmosféra byla příjemná! Jednotlivé chody nosili rychle, a jelikož jsem se bavila, utíkalo to. Způsob podávání byl profesionální, každý pokrm mi byl do detailu popsán. Už z toho popisu se mi sbíhaly sliny a nemohla jsem se dočkat, až zjistím, jak bude jídlo nakonec chutnat. Byl to opravdový zážitek.
Foto: Archiv Buddha Baru
Koktejl Yucatán (mezcal, sirup z agáve, limetka, likér z granátového jablka a čerstvá jablečná šťáva)
Foto: Archiv Buddha Baru
Koktejl Moai (pisco, banánový likér, sirup z agáve, limetka, guava, mango a mučenkový džus)
Foto: Archiv Buddha Baru
Koktejl Ayutthaya (rum, curry sirup, citronová marmeláda, kardamomový bitter, limetka a tonik)
Foto: Archiv Buddha Baru
Koktejl Santa-Marina (gin, citronová tráva, limetka a pěna z vanilky a mučenky)
Co na tebe udělalo největší dojem?
Jednoznačně hovězí poké. Bylo v něm maso tak dobré, že už bych nemusela jíst nic jiného.
Víš co? Já si vždycky říkám, jestli není dekadentní, zajít do tak boží restaurace jen tak, klidně i sám. Jestli by si to člověk neměl šetřit na zvláštní příležitost.
Já to vidím tak, že chození do restaurací je samo o sobě trochu dekadentní. Na druhou stranu bychom si podle mě neměli dávat hranice v tom, kam člověk může jít sám a kam ne. Osobně bych asi neměla problém jít si po náročném dni sednout k nim na bar na jeden (možná dva nebo tři) drinky Maoi. Nevylučuju, že se to někdy nestane. Třeba v pondělí. Hned po poradě.
Maoi?
To je jeden z jejich vynikajících koktejlů. Chutná jako ta nejlepší dovolená na světě. Okamžitě tě přenese někam pod palmu. Když vypiješ dost, tak pocitově pod tou palmou i doopravdy budeš.
„Být pod palmou“ je nové „být pod obraz“?
Ano!
Co přesně Laura ochutnala a co si tedy můžete v Buddha Baru dát i vy, k prohlédnutí v galerii níže.