Society

Fejeton Martina Váši: Nový pohled na stará předsevzetí

Očekávání je výborný (neboť jediný) předpoklad ke zklamání. A proto dřív, než znovu spálím se, porovnal jsem loňská předsevzetí s realitou dneška.
Příchod nového roku – co nového roku, nového desetiletí! – je přirozeně velkou tlustou výzvou pro všechny, kdo si libují v novoročních předsevzetích. Tj. pro všechny, jako jsem já. Ale možná měla Marie Antoinetta pravdu. Třeba vážně neexistuje nic nového, pouze to, co bylo zapomenuto. Jsou v tom případě letošní předsevzetí loňskými předsevzetími v aktuálnějším outfitu? A jestliže po změně netoužíme dostatečně na to, abychom ji učinili okamžitě bez ohledu na datum v kalendáři, má vůbec cenu dělat si naději?
„Když na sebe budete klást nesplnitelné nároky, odsoudíte se k neúspěchu. Předsevzetí přitom v podstatě nejsou nic než sofistikovanější verze nákupního seznamu. Měli byste si je sepsat, abyste nezapomněli na to nejdůležitější,“ chytračím v rok starém fejetonu. „Takže pravidlo č. 1 je zůstat nohama při zemi. To je vlastně jediné pravidlo.“
Než se pustím do letošního seznamu, rozhodl jsem se ten loňský podrobit zkoušce. Své zcela splnitelné úmysly jsem srovnal se skutečností.
Předsevzetí: Mít doma spoustu živých květin jako postava Meryl Streep ve filmu Hodiny. Nebo tedy mrtvých květin, ale jakože ne umělých. Jakože dřív byly živé, ale teď už nejsou, ale ještě nezvadly.
Realita: Nemohu si vzpomenout, kdy naposledy jsem si domu koupil mrtvé květiny, co předtím byly živé, ale teď už nejsou, jenom ještě nezvadly. Zato jsem si pořídil několik živých květin. Většině postupně došlo, že je život se mnou netěší. A smrt jim příliš neslušela. Ale sečteno a podtrženo jsem doma během roku 2019 spoustu živých květin měl, takže…
Předsevzetí: Pravidelně odvápňovat kávovar.
Realita: Nakonec jsem našel geniální způsob, jak nemuset odvápňovat kávovar, aniž by hrozilo, že se jednoho dne vzbudím a nebudu si moct udělat kávu. Tomu způsobu se říká moka konvička.
Předsevzetí: Neupsat se v žádné posilovně. Není nic horšího, než když si zaplatíte půlroční členství, pak nemáte pár dní čas jít cvičit, a jakmile se tam konečně znovu dostanete, recepční vám oznámí: „Ale pane Vášo, vaše členství skončilo minulý měsíc.“
Realita: To se mi povedlo. Na druhou stranu jsem se rozhodl, že si brzy pořídím členství v sexy posilovně, co otevřeli kousek od mého domova. Budu tam chodit třikrát týdně, a nejenže budou všichni omdlévat z toho, že mám tělo jako dělo, ale hlavně mi to bude dělat dobře na duši, heč, takže to vůbec nebudou peníze vyhozené oknem jako doslova kdykoliv dříve.
Předsevzetí: Vychodit kredit 1080 Kč, co mám ještě pořád v Jógovně a který (jak jsem úplnou náhodou zjistil, když jsem se tam na to šel zeptat) se nedá využít na ten jejich bájo merch, jako jsou jógamatky a různé aromaterapeutické oleje a jógamatky… A oleje…
Realita: Zde jsem určitý progres udělal. Někdy v listopadu jsem se podíval na svůj účet v Jógovně. Zděsilo mě, že zmíněný kredit tam visí už od 4. června 2018. Abych řekl pravdu, trochu jsem doufal, že propadne. Když se tak nestalo, řekl jsem si, že by bylo hezké někomu ho darovat. Někomu, komu udělá radost. Jenže v Jógovně mě informovali, že „kredit je nepřenosný na jinou osobu“. Takže nic. Třeba propadne v roce 2020.
Předsevzetí: Neříkat „nechci nic říkat“, když evidentně něco chci říct a pak to taky řeknu. Nechci nic říkat, to je fakt nejhorší.
Realita: Už neříkám, že nechci nic říkat, jen abych to pak řekl. Mám pocit, že toho vůbec říkám čím dál méně. Asi fakt nemám co říct. Za pár let budu ve fejetonu psát o tom, jak jsem zmlknul nadobro, protože… škoda mluvit, že?
Předsevzetí: Neoblékat se do stále ještě vlhkého oblečení s tím, že na mě doschne.
Realita: Oblékám se do vlhkého oblečení smířený s tím, že na mě stejně nedoschne.
Předsevzetí: Nehroutit se.
Realita: Vždyť nic jiného neumím! 
Předsevzetí: Když bude v místnosti 100 lidí a 99 z nich ve mně nebude věřit, tak být tím jedním, kdo ano.
Realita: Ne, stále nejsem Lady Gaga.
Předsevzetí: Soudit knihy podle obalu.
Realita: Úspěch.
Předsevzetí: Nedomlouvat se s ostatními na něčem, o čem rovnou vím, že to na poslední chvíli stejně zruším. „Ty jo, wow, přednáška o cestování po Kolumbii zní fakt skvěle.“ Ne.
Realita: Úspěch.
Předsevzetí: Nevolat častěji prarodičům. Nevím, jak vaši, ale ti moji obvykle nezní, že by si telefonování zvlášť užívali. Spíš mám pocit, že mají vždy něco lepšího na práci, a to poslední, co bych si přál, je, aby kvůli mně přišli o klíčový moment ve filmu o mladé Isobel, jež od tragické smrti matky žije se svým despotickým otcem, který jí brání v lásce a v osobním štěstí. (89 min.)
Realita: Úspěch. Telefonát s dědečkem pár týdnů zpátky mě o tom přesvědčil, osobní kontakt je nenahraditelný. Telefonní hovor musí být totiž podle dědečka krátký, tudíž je třeba jím předat to nejdůležitější a co možná nejstručněji.
„Jak se máš?“ zeptal jsem se ho.
„Ále… Víš, co je nejhorší?“ odpovíděl dědeček. Dralo se mi na jazyk, že nejhorší je říct „nechci nic říkat“ a pak to stejně říct. Neřekl jsem raději nic.
„Nejhorší, Martínku, je včas neumřít.“
#funfact
Předsevzetí: Přestat si vymýšlet výmluvy, proč zrovna nemohu zvednout telefon, a nahradit je pravdou. Uložím si do zpráv koncept: „Ahoj, nemohu zrovna mluvit, protože jsem typ osobnosti INTJ. Pošlete mi prosím zprávu. Nebo ne. Jak chcete. Mně je to asi fakt jedno.“
Realita: Výmluvy jsem vymýšlet přestal a prostě nezvedám telefon.
Předsevzetí: Být sexy.
Realita: Tak určitě…
Předsevzetí: Nadále neříkat lidem, které miluju, že je miluju, protože zaprvé, co je jim do toho? A zadruhé to v češtině zní jako z filmu o mladé Isobel. Místo toho jim to budu říkat anglicky, protože „I love you“ už prakticky nemá žádnou váhu, takže se tím nedá nic pokazit.
Realita: Psal jsem tohle vůbec já? Si budu říkat, co budu chtít, komu budu chtít!
Předsevzetí: Jedou provždy skoncovat se small talkem. To radši přednášku o Kolumbii.
Realita: Úspěch. Sorry, ale žiju nejspíš jenom jednou.
Předsevzetí: Vybrat si dovolenou.
Realita: Taky úspěch.
Předsevzetí: Neomlouvat se lidem za to, že jsem jim nepopřál k narozeninám, když přitom nemají vyplněné datum narození na Facebooku. Pokud někdo nemá narozeniny na Facebooku, tak je prostě nemá, nazdar, nejsem kalendárium. (Nevztahuje se na rodinu, nejbližší okolí a Victorii Beckham, k jejímž narozeninám vyberu 10 jejích nejlepších outfitů všech dob a nazvu to článkem.)
Realita: Ještě bych si mohl pamatovat, kdy mají moji blízcí svátek, a budu prakticky Beyoncé přes mezilidské vztahy.
Předsevzetí: Klidně dál mazat příspěvky na sociálních sítích, pokud si jejich zveřejnění rozmyslím, protože je to jedna ze vzácných možností, kdy můžeme v životě vzít něco zpět a udělat to jinak nebo nijak.
Realita: Úspěch.
Předsevzetí: Kupovat si kávu, přestože si ji mohu udělat v práci zdarma. Protože co bych z toho života jinak měl?
Realita: Jako... co lžu? Kávu v práci jsem si nikdy udělat neuměl.
Letos se na to asi vykašlu.