Čím to, že stále více lidí vstává před pátou hodinou ráno?

Odbila pátá hodina ranní. Čekala mě hodina pilates. Ulice zely prázdnotou. Chodbami domu, kde bydlím, se rozléhalo blažené ticho, protože všichni sousedé se stále oddávali spánku, a můj telefon (pokud nepočítám budík), neukazoval ještě žádné aktivní notifikace, natož zprávy. V následujících hodinách mě čekal blažený čas. Hodně jsem za tu dobu stihla, a to o dost dříve, než normálně startoval můj den. Připadala jsem si tak produktivní. Zaléval mě slastný pocit. Tedy až do oběda, kdy jsem začala padat únavou. Od té chvíle jsem byla naprosto nepoužitelná. Takže produktivita před východem slunce? To pro mě není.

Jiná nálada ovšem panuje na TikToku. Je totiž zaplavený rituály, které nadšení uživatelé absolvují denně od pěti do devíti hodin ráno. „Prožijte se mnou produktivní ráno,“ stojí v titulcích pod videi, v kterých ženy vstávají se slepicemi, čistí si obličeje, meditují, cvičí, píší si deník, připravují energizující šťávy, hltají podcasty, chodí na procházky se psy (nebo bez nich), případně váží misky se snídaní — to vše za doprovodu hudby, která zní úžasně motivačně (nebo naopak extrémně relaxačně), a hashtagů jako #5amclub, #5-9, #productivity či #growth.

Michelle Obama vstávala ještě za dob působení v Bílém domě v půl páté ráno, aby si zacvičila s Barackem; Kris Jenner vstává v hříšnou dobu jen proto, aby v půl šesté už četla maily; Jennifer Aniston zahajuje každý den svého života popíjením citronové vody a meditací, zatímco Oprah Winfrey potkáte v posilovně nejdéle v půl šesté ráno.

Je to nejnovější verze trendu „that girl“. Proč se ale produktivita, obvykle chápaná jako dosažení spousty věcí v co nejkratším čase, stala něčím, čím je třeba chlubit se? A kdo rozhodl, že je to pro nás dobré? Název „5amclub“ je odvozen od stejnojmenné knihy z roku 2018, kterou napsal Robin Sharma. Jeho mantra: „Vlastni své ráno, povznes svůj život,“ se úspěšně prosadila mezi všemi těmi nadšenci, kteří ráno meditují, ujdou pěšky kilometr a půl a před svítáním a nedají ani ránu bez zeleninových smoothies. Přinejmenším na TikToku platí pravidlo číslo jedna: informovat své sledující.

Maria Kordowicz, psycholožka a doktorka, která přednáší organizační chování na Nottinghamské univerzitě, popisuje všudypřítomné dogma o produktivitě jako něco, co může ve skutečnosti podkopávat duševní rozpoložení. „Naše snaha o produktivitu je vrozená, ale také může být výsledkem společensko-politického podmiňování, které se prosazuje posledních padesát let. Do jisté míry jde o kult jedince a statusu točícího se kolem tvrdé práce a vydělávání peněz.“ 

„Samozřejmě tu nacházíme přirozenou snahu o produktivitu,“ tvrdí expertka. „Abychom přežili, musíme být alespoň do jisté míry produktivní, naši vrozenou snahu lze využít. Sociální média to celé ale ještě umocňují.“ Existuje enká hranice mezi vyjadřováním pýchy a zakrýváním nejistoty. Opravdu influencerka se 140 tisíci sledujícími, která se jde časně ráno projít, připraví si čaj, osprchuje se, zatímco poslouchá podcast a ještě se chlubí perfektně vyváženou snídaní z bílkovin, tuků a vlákniny to vše zveřejňuje jen proto, že je na sebe pyšná? Anebo to dělá pro to, aby validovala svou produktivitu? 

Sdílí IT guru, co míří v šest ráno na HIIT lekci, se svými sledujícími snídani s vejci, avokádem, jogurtem a chia semínky proto, aby ty lidi motivovala? Nebo to dělá jen proto, aby si připadala super výkonná? „Stává se z toho showmanství. Je na každém z nás, jak to celé uchopí,“ míní Kordowicz. 

Chvástání zkrátka zajišťuje tělu koupel dopaminu: „To uspokojení z uznání druhých, které alespoň krátkodobě prospívá naší náladě, není samo o sobě negativní, je v nás pevně zabudováno, takhle fungujeme,“ vysvětluje doktorka. „Pokud se ale prostřednictvím sociálních médií rozladí, mohou mít tyto zásahy nepříznivé či opačné účinky. Na sociálních sítích jsou bohužel mantinely, pod kterými si představuje hodnotnou lidskou bytost, odtrženy od skutečných, každodenních překážek. U těch, kteří příspěvky zveřejňují, to vyvolává nesoulad a nedostatek sebeuspokojení. Jde tak o dokonalý recept na přiživování pocitů méněcennosti.“

Ti, kteří se hlásí k hnutí „5amclub“ popisují svoji všední realitu jako „dny, které jim změnily život“. Rozšíření rozvrhu o čas mezi pátou a sedmou hodinou ranní dává dohromady časový zisk odpovídající zhruba 50 dnům navíc. Nejde to ale spíše na úkor jejich kýženého odpočinku, namítáte? Kordowicz vysvětluje: „Ve skutečnosti jsme různí, každý z nás má různé schopnosti, existují způsoby, jak být produktivní. Může jím být čas věnovaný místní potravinové bance, rozhodnutí zpomalit, prostě jen být. Žádný z těchto způsobů není méně hodnotný. Musíme si vybrat, jakou kvalitu kultury chceme rozvíjet. Zároveň si zasloužíme mít volbu říci: Dnes nebudu produktivní. A je to tak v pořádku.“