Móda

Tarotové karty, BDSM a jeptišky. Podle těchto předloh vznikaly fascinující kostýmy z druhé části filmu Duna

V prvním díle Duny stavěla kostymérka Jacqueline West na utilitárních oblecích Fremenů z planety Arakis a na vlečkách lady Jessiky na planetě Caledan. V druhém díle ale musela obsáhnout představu o svébytných kulturách z vícero planet a světů. „Všechno je rozšířenější. Měli jsme plné ruce práce," přiznala Jacqueline. Pro britskou Vogue ji vyzpovídala Hannah Jackson. 
Foto: Niko Tavernise / Warner Bros
Princezna Irulan
Na kostýmech pracoval velký mezinárodní tým, který sháněl jak brnění Harkonnenů v Budapešti, tak potisky na roucho fremenské matky představené v Londýně. Pro její šatník byla dokonce vyslána externí jednotka spolupracovníků filmové výpravy, aby pročesávala Střední východ kvůli šperkům. 
Ač žádná z postav na poli kostýmů nestrádá, je ve filmu cítit, do jakého námětu se Jacqueline West zjevně zamilovala. Bene Gesserit, nevyzpytatelné galaktické sesterstvo spřádající mocenské plány, bylo v Duně dvojce obzvlášť oblečené. Jejich řady totiž v novém vyprávění obohatila postava princezny Irulan (Florence Pugh) a postava Margot, Lady Fenring (Léa Seydoux). Právě při tvorbě jejich šatníků se Jacqueline nechala unést bohatou symbolikou tarotových karet. Zejména kartou královna mečů.   

„Všimla jsem si, že když jsem pracovala s prvky tarotových karet, jako by se mi pod ruce vracela představa jakési posvátnosti a mystičnosti,“ říká. Tuto zbožnost přirovnává ke středověkým obrazům Giotta di Bondone a ikonografickému záznamu Panny Marie napříč kulturami. Jacqueline jako dítě navštěvovala katolickou školu a jeptišky a jejich zvyky ji fascinovaly. „Vzpomínám si na moment, když jsem poprvé viděla řeholnice, jak jdou společně chodbou,“ říká. „Pokusila jsem se tu vzpomínku převést do kostýmů Duny 2 a hlavně při práci se siluetami." Kostymérka ale zároveň poznamenává, že nečerpala pouze z katolicismu, ale i z islámu. 
Foto: Niko Tavernise / Warner Bros
Margot, Lady Fenring
Každá členka řádu Bene Gesseritu je prostřednictvím sdílené siluety propojena se zbytkem sesterstva, přesto dokáže charakterem oblečeného roucha poukázat na své společenské postavení. Nejvýraznější proměnu vizáže z celého sesterstva, a to v průběhu obou filmů, prochází postava Lady Jessiky. Začíná jako konkubína vévody Leta a stává se ctihodnou matkou. Od čistých a korálkových kousků z prvního filmu přechází ke skromnějšímu šatníku, když se začleňuje mezi domorodce z Arrakisu. „Chtěla jsem, aby lady Jessica vypadala stále královsky, ale ve skromnějších látkách, ne v těch epesních, s nimiž jsme pracovali v první Duně," vysvětluje Jacqueline. Kostýmy nicméně zdaleka nebyly jednoduché. Ke spolupráci vyzvala textilní designéry od kostyméra Matta Reitsma, aby na obřadní režné roucho ctihodné matky Lady Jessiky natiskli fremenskou abecedu. 
Působí to dokonale v kontrastu se záplavem sametu, do kterého byla oděna Margot, Lady Fenring. „Kostýmy Lady Fenringové jsou mé nejoblíbenější. Vypadá luxusně, přesto však zůstává jeptiškou. Spoléhala jsem na Cristóbala Balenciagu, v jejím případě mi byl velkou inspirací.“ Skutečným zpestřením je ale princezna Irulán, kterou Jacqueline West popisuje jako hlas rozumu. Kostymérka se v jejím případě chtěla vyhnout nákladným pokrývkám hlavy, a tak jí ponechala kápě jako jemné přiznání, že ač členka vládnoucího rodu, je řádovou sestrou. Irulán je často k vidění v menších kovových čelenkách, které Jacqueline přirovnává k brnění. „Její postava pro mě ve filmu představuje morální kompas," tvrdí výtvarnice. „Prohlédla manipulaci Bene Gesseritu, takže jsem ji od fundamentálně řádového dress codu chtěla ubránit. Její příslušnost k sesterstvu vyjadřují jen variace na kápi, tím jsem chtěla i objasnit jakousi neposkvrněnost," objasňuje kostymérka. 
Foto: Niko Tavernise / Warner Bros
Princezna Irulan
Nová Duna představuje také rozšířený pohled na svět Harkonnenů včetně Feyda-Rauthy Harkonnena, nelítostného, ​​krvežíznivého synovce barona Harkonnena v podání Austina Butlera. „Z něj jsem musela udělat rockovou hvězdu. Jinak Harkonneny spojuje černá a spousta spandexu. Je to docela zlověstné, až upírské. Když jsem pracovala na skicách k těmto kusům, vytvořila jsem sérii démonických rytířů jak ze středověku,“ vzpomíná vystudovaná historička umění. V jí svěřeném kousku filmové Duny se tak pracuje i s citátem autora knižní předlohy Franka Herberta. Ten vždycky říkal, že pokud chceme pochopit budoucnost, musíme se podívat do minulosti. 
Článek původně vyšel na Vogue.co.uk.