Šach mat nudě. Trendy zimní šaty do práce i na večer nejsou černé a už vůbec ne přehlédnutelné

Každá sezona má svůj vzor. Ten letošní je starý jako dějiny módy samy a přitom působí překvapivě nově a neokoukaně. Řeč je o kostkovaném potisku, který se objevil prakticky všude od přehlídek podzim–zima 2025/2026 po aktuální street style a znovu potvrzuje, že kostky jsou jedním z mála motivů, který se umí proměňovat, aniž by ztratil svůj výrazný charakter. Isabel Marant je letos obléká jako poctu grunge v podobě minišatů, které se nosí s vysokými botami a rozcuchanými vlasy, jako by se člověk právě vracel z nejlepšího večírku sezony.

Louis Vuitton přetváří kostky do výrazných asymetrických šatů bez rukávů. Diesel s nimi zachází zcela jinak – jeho kostkované šaty vypadají jako z temného zombie hororu, ve kterém se hrdinka prodírá apokalyptickou krajinou.

Bally a Temperley London naopak dokazují, že i tak výrazný vzor umí být noblesní. Šaty jako přikrývka, dekadentní a měkké nebo naopak do pasu střižené jako kabát, připomínají staré anglické filmy. Jen místo hraběnky přichází influencerka v kozačkách a červené rtěnce. Thom Browne zase pracuje s přísnou precizností britské krejčoviny a vrství kostku s klasickou modrou košilí. Jeho verze kostek má rytmus, strukturu a osobitost, jako by se na látku dívaly tři generace designérů najednou. 

A samozřejmě když jde o kostkované šaty, nemůže chybět Vivienne Westwood. U ní tartan nikdy nevyšel z módy. Byl to jeden z jejích nejvýraznějších prvků, nedílná součást DNA značky – symbol britské rebelie, punku a svobody. Kostka ze zimní kolekce Westwood zůstává důkazem, že vzor může být politické gesto i milostný dopis vlastní historii.

Kostky však mají hlubší kořeny. Tartan vznikl ve Skotsku a původně označoval jednotlivé klany. Každá barevná kombinace látky vyprávěla jiný příběh a právě tahle osobitost z něj udělala nesmrtelný symbol. Gingham, známý i jako vichy, pochází z Asie, ale svou slávu získal v Evropě v 18. století a o dvě století později ho proslavila Brigitte Bardot, když si v něm v roce 1959 vzala Jacquesa Charriera.

Dnešní návrháři to všechno vědí, ale místo nostalgie volí nadsázku. Kostkované šaty už nejsou uniformou ani revoltou. Jsou prohlášením. Dají se nosit se sakem, s koženou bundou nebo jen tak s rukama v kapsách a hlavně s hlavou vztyčenou. Vzor, který kdysi znamenal příslušnost, se stal symbolem individuality.

Kostky se prostě znovu trefily. Do nálady, do doby, do energie, která nechce být tichá. Protože letos neplatí „keep it simple“. Letos se nosí sebevědomí – a má kostkovanou mřížku.