Co přinesly přehlídky na sezonu jaro–léto 2026? Zde je výběr toho nejdůležitějšího

Měsíc módy neboli klíčové období několika týdnů, mezi nimiž se rozprostírají ty nejdůležitější fashion weeky, je za námi. A tentokrát se rozhodně zapíšou do paměti hlavně díky velkému počtu očekávaných debutů nových kreativních ředitelů a ředitelek, včetně Matthieu Blazyho u Chanelu, Demny u Gucci a Pierpaola Piccioliho u Balenciagy.

O čem mluvit bylo už na NYFW, ať už šlo o první kolekci Rachel Scott pro Proenzu Schouler či tu pro její vlastní label Diotima, nebo o novou módní řadu Gwyneth Paltrow, jež se jmenuje prostě a jednoduše Gwyn. Londýn se nesl ve znamení výročí. Dvacet let na scéně oslavovaly značky Erdem a Roksanda, deset let David Koma. Projekt Fashion East završil rovných dvacet pět let a na oslavu si dopřál výstavu v Institute of Contemporary Arts. A pak přišlo Miláno, které začalo nečekaným dropem lookbooku Demnovy první kolekce pro Gucci a pokračovalo očekávaným debutem Louise Trotter u Bottega Veneta. Sezona jako obvykle skončila v Paříži, kde jsme měli možnost zhlédnout debutovou dámskou kolekci Jonathana Andersona pro Dior nebo první kolekci Loewe pod kreativní taktovkou Jacka McCollougha a Lazara Hernandeze.

Co všechno byste si tedy měli z uplynulých týdnů odnést? Níže jsme vám připravili stručného průvodce.

V sezoně jaro–léto 2026 debutovalo hned patnáct návrhářů na nových pozicích. Třináct z nich byli muži a ne všechny jejich vize působily, abychom to řekli kulantně, tak docela zajímavě. Třeba šaty visící z piercingů bradavek nebo třeba tělové overaly s potiskem nahého, chlupatého mužského těla. 

Pojďme tedy raději začít u žen. Rachel Scott u Proenza Schouler a Louise Trotter u Bottega Veneta svými nikterak komplikovanými šaty s jemnými, splývavými střihy představily prostě něco, co má sloužit ženám a jejich různorodým životním zkušenostem spíš než pomýleným fantaziím. Ženy mají svých starostí dost (šok!) a nemusí na ně u toho ještě celý svět zírat. Některé kolekce to hezky reflektovaly a dokázaly, že oblečení může být žádoucí, aniž by tělo objektivizovalo, a to například zmenšené svetry Simona Bellottiho pro Jil Sander nebo hra s rozepnutými pásky od Daria Vitaleho pro Versace. 

Nejvíce se ovšem čekalo na kolekce Pierpaola Piccioliho pro Balenciagu, Jonathana Andersona pro Dior a Matthieua Blazyho pro Chanel. Piccioli se odpíchl od singulárního historického momentu, totiž od šatů sack dress z roku 1957, které byly tehdy ve své jednoduchosti tak radikální, že dokázaly osvobodit ženy z poměrně nepraktického Diorova New Looku. 

Ten se pro změnu stal referencí pro Andersona, jenž dopřál jeho přísným křivkám trochu toho uvolnění. Jeho verze Dioru byla ležérní, zábavná, ale pevně ukotvená v tradici. Nechyběl osobitý twist legendárního saka bar jacket třeba v kombinaci s minisukní. Podobnou lehkost ukázal i Blazy v kolekci pro Chanel, v níž klasický tvíd odlehčil viskózou a otevřenými vazbami, boty na podpatku s typickou špičkou vyztuženou tužinkou změkčil pohodlnými podpatky a předvedl celou plejádu večerních looků, které nebyly o nic víc svazující, než je saténové triko s plesovou sukní z jemného peří. Pocit pohybu a praktičnosti (sukně měly skutečné funkční kapsy!) byl osvěžující jako hlas zdravého rozumu. 

Noví kreativní ředitelé Loewe Jack McCollough a Lazaro Hernandez měli nelehký úkol nahradit odcházejícího Jonathana Andersona, který této španělské značce pomohl během takřka deseti let změnit kompletně směřování a udělat z ní must-have moderní módní scény. 

Ale zakladatelé brandu Proenza Schouler dokázali, že na to s přehledem mají, a předvedli kolekci, která se dle jejich slov „zaměřuje na kódy a pravidla, jež se formovaly během téměř dvou historických století,“ ale „jež interpretují skrze svou vlastní osobitou perspektivu". 

Nechyběly skulpturální kožené bundy, šaty v odstínu vlčích máků, ale i v zelené nebo modré, splývavé asymetrické šaty a drobné polo topy a úplety, o nichž jsme skálopevně přesvědčeni, že se stanou komerčním hitem. A pak tu byly doplňky. Ostatně právě na nich tento španělský módní dům stojí. Tvůrci představili objemné kabelky s jedním uchem, psaníčka připomínající škeble-slávky nebo průsvitné plastové boty, které se dají nosit s různými (viditelnými) vložkami. Vypadá to, že po takto sebevědomém debutu oceněném potleskem vestoje je osud Loewe v dobrých rukou.

Debuty, debuty, debuty! Už od loňska jsme jich měli plnou hlavu (i web), ale právě tento patřil k těm s velkým D (jako Dior). Na tohle jsme všichni svorně čekali. Dobře, dobře, možná to nebyl debut v doslovném slova smyslu, protože první kolekce Jonathana Andersona pro Dior byla ta pánská, která se představila během menswear fashion weeku v červnu, ale jako by ji tehdy všichni brali jako „předkapelu“ před hlavním vystupujícím.

Přehlídku otevřel film renomovaného dokumentaristy Adama Curtise promítaný na obrácené pyramidě. Lehce hororová, v rychlém tempu nastříhaná podívaná se točila okolo historie módního domu Dior a jeho dědictví. A pak přišly looky. Hodně looků. Saka bar jackets zpracovaná z irského tvídu Donegal nebo smokingy s průstřihy na bocích z inkoustově černého hedvábného grain de poudre. Šaty, které rozvíjely modely, jež jsme už měli možnost zahlédnout na červených kobercích na hvězdách jako Greta Lee nebo Anya Taylor-Joy. Kaskády květinově vzorovaných krajek, hrátky s pokrouceným šifonem, rozedrané džínové minisukně, ležérní kabelky se vzorem cannage, pirátské třírohé klobouky... Coby návrhář, kterého baví přemýšlet, nám Anderson naservíroval intelektuální (i zábavnou) hostinu. A my už se nemůžeme dočkat dalšího chodu. 

Debut Louise Trotter u Bottega Veneta byl každopádně jedním z těch, o nichž by se stejně mluvilo, ale mluví se o něm o to víc, že šlo o jednu z pouhých dvou žen z více než patnáctijmenného seznamu nově nastoupivších kreativních ředitelů a ředitelek. Tou druhou byla Rachel Scott jmenovaná do čela Proenza Schouler. Šlo tak i o vysoce symbolický debut. 

Designérka původem z britského Sunderlandu při této příležitosti předvedla mimořádnou krejčovinu, kožené svrchníky a večerní modely příjemné na dotek v monochromatickém provedení barev čokoládové, šedé, krémové. A pak nastoupily poutavé showpieces: lesklé, třásňové modely v barevných gradientech cihlové, olivové a lilkově fialové. A doplňky? Extra extravelké kabelky intrecciato nebo nazouváky se zvednutými špičkami vypadaly přesně jako kousky, které se brzy objeví na našich stránkách věnovaných moderním doplňkům. 

V zákulisí Trotter prozradila, že narativní oblouk kolekce opisuje její stěhování do Milána: „Přijela jsem do města, které mi přišlo dost přísné, šedivé a brutální, a začala jsem pomalu, ale jistě objevovat jeho skryté krásy.“ A my doufáme, že tohle objevování bude pokračovat i dál.

Londýnský fashion week ještě ani neskončil a Demna už k překvapení všech dropnul svou debutovou kolekci pro Gucci ve formě lookbooku nafoceného Catherine Opie. To vše celých šestatřicet hodin před ohlášenou prezentací filmu, který si značka připravila místo klasické přehlídky. Lookbook obsahoval 37 profilů-archetypů, o něž se bude nová identita Gucci opírat. Je tu Miss Aperitivo ve flitrovaných minišatech, La VIC oděná do  monogramu GG nebo L’Influencer v koženém bomberu s motivem hadí kůže se sladěnou sukní, slunečními brýlemi a nazouvacími lodičkami s motivem horsebit. 

Demnova přehnaně výrazná ramena, květinové vzory, skulpturální výstřihy a samozřejmě provokace – model Kit Butler ohozený opalovacím nástřikem a pochodující v ničem jiném než plavkách typu adamky (neboli archetyp Il Bastardo) se snoubily s nenápadnými referencemi na předchozí kreativní ředitele značky Toma Forda a Alessandra Micheleho, a to například v rozepnuté košili modelu Narcisista nebo v úpletové košili s mašlí místo vázanky u Nerda.

„Musel jsem do Balenciagy zakomponovat hodně z Demny, aby to byznysově zafungovalo,“ vysvětlil Demna v nedávném rozhovoru a vypadá to, že podobný postup uplatní i u Gucci. „Je to kombinace překrásného, ale v lecčem trochu klaustrofobního dědictví značky a mého osobního stylu, který nestojí na místě, neustále se vyvíjí a ještě dlouho bude.“ Kolekce je k dostání exkluzivně pouze v deseti buticích značky.

„Stát tu ještě o dvacet let později, prezentovat napříč tolika kategoriemi a mít v prvních řadách na přehlídce ikony, jako je Vanessa Redgrave nebo Marina Abramović, je neuvěřitelně,“ uvedla Roksanda Ilinčić pár dní před přehlídkou své nové kolekce na jaro–léto 2026 inspirované Barbarou Hepworth. 

A nebyla jediná, kdo v Londýně slavil. Iniciativa Fashion East oslavila dvacáté páté výročí své existence výstavou v Institute of Contemporary Arts, jež vyzdvihla některé z nejvýznamnějších účastníků. Dvacet let od svého debutu oslavil také návrhář Erdem Moralioglu, a to kolekcí inspirovanou Hélène Smith, francouzskou umělkyní a inspirátorkou. Ale nikdo to neumí tak jako David Koma, nestor módy pro taneční parket, který ke svým patnácti letům na trhu uspořádal večeři s hosty jako Coco Jones, Nathalie Emmanuel nebo Paul Forman.

Jeden z nejlepších a nejinspirativnějších momentů letošního londýnského týdne módy byla určitě přehlídka Connera Ivese v Mayfair Gallery. To, co jsme viděli, rozhodně bylo umění a čirá performance. O nemalou část zážitku se zasloužily samotné oděvy, které návrhářův vizuální slovník meta odkazů na módu it girls devadesátých a nultých let posunul zase o něco víc. V jeho podání je móda ještě více odhalující a ještě odvážnější. 

Ale o úspěch přehlídky se postaralo také její obsazení, patrně nejlepší, jaké bylo v Londýně vidět. Z větší části šlo o trans-cast. Přehlídku za zvuků elektro-hiphopové hymny od Uffie Pop The Glock otevřela vycházející rapová hvězda Cortisa Star (a teď si představte, jak si ten text potichu přeříkávají všichni přítomní redaktoři a redaktorky nad třicet). Následovala zářící modelka Ceval v rudé róbě a transmaskulinní boxer Jill Leflour v oversized rugby triku a rytířské helmě. 

Vrchol ovšem přišel se spolupracovnicí britské Vogue Osman Ahmed s neskutečnými vlasy a tím nejtěsnějším overalem. Její nástup publikum donutil spontánně reagovat tlumenými „och“ a „ach“ a potleskem. Po planetárním úspěchu Ivesova trika Protect The Dolls je vidět, že návrhář nezůstává jen u slov a hlavně že své dolls nechce jen ochraňovat. Chce jim dát prostor, sdílet s nimi svou platformu a zaměstnat je. A to všechno právě teď, kdy to dává smysl víc než kdykoli dřív.

O London Fashion Weeku se tuto sezonu docela mluvilo, přestože se v programu objevily poměrně nenahraditelné mezery. Ta největší určitě zůstala po JW Andersonovi, ačkoli nechyběl tak docela. Kromě fancy večeře v hotelu Ritz pozval Anderson vybrané návštěvnictvo do svého čerstvě zrekonstruovaného flagship butiku v Soho. Jak už jsme připomínali během pařížského couture weeku, JW Anderson není jen obyčejná značka – je to životní styl. Když do butiku na Compton Street vejdete, nečekají vás jen štendry plné ezoterického oblečení (třeba černý kabát se zvlněnými švy vyztuženými drátem), ale také umělecká díla, nábytek a objekty, jež JW vlastnoručně vybral, obrandované zahradnické náčinní jako lopatky na sázení nebo rýče a také nádherná jaspisově modrá sada nádobí, jež vznikla ze spolupráce Andersona, britské značky keramiky Wedgwood a pozůstalosti ceněné britské keramičky Lucie Rie. Odteď už v redakci nechceme servírovat čaj z ničeho jiného.

Podle všech ohlasů to vypadá, že uplynulá edice NYFW nebyla bůhvíjak zajímavá. I zde se ovšem našly výjimky. Jednou z nich byly dvě prezentace Rachel Scott, návrhářky, jež má na svém kontě výhru CFDA Fashion Awards se svým labelem Diotima a aktuálně byla jmenovaná novou kreativní ředitelkou Proenza Schouler. Ochutnávka vize, kterou pro tuto značku chystá (první kompletní kolekci představí až příští sezonu), ukázala, že oslavuje nadčasovou minimalistickou eleganci značky a umně ji míchá s pro sebe typickým citem pro textury, jemné detaily ve strukturách a tisky. Se značkou Diotima pak přichystala vůbec první módní přehlídku, na níž představila modely ve výrazných barevnostech, háčkované šaty s motivy kapradin nebo volánové šaty. Pokud by fashion week byla soutěž (a pojďme si přiznat, že tak trochu je), pak by Rachel rozhodně vyhrála tu newyorsku etapu.

V posledních týdnech se opět rozvířila debata na téma, že na vrcholových pozicích v luxusních módních značkách bytostně chybí ženy. Ale v New Yorku to byly právě ženské tvůrkyně, kdo ukázal, jak by měla další sezona vypadat, od zmíněné Rachel Scott po Veronicu Leoni z Calvin Klein nebo Catherine Holstein z Khaite. Jakou sílu můžou mít kolekce plné oblečení určeného pro skutečné živé ženy, ukázaly také tvůrkyně z eponymních labelů jako Tory Burch nebo Ulla Johnson. První jmenovaná předvedla nízko posazené kalhoty a sukně, jež se snoubily s hravou barevnou paletou, druhá se pro změnu inspirovala umělkyní Helen Frankenthaler.

Minulou sezonu se šuškalo, že je s trendem tichého luxusu konec. Ale nebojte se, minimalisté všech zemí si mohou úlevně vydechnout, protože na NYFW ani tento styl rozhodně na nadcházející sezonu nechyběl. V druhé kolekci Veroniky Leone pro Calvin Klein zůstal důraz na čistých liniích. Představila „rozbité“ komplety, siluety s hranatým výstřihem a barevnou paletu, jež pokryla snad všechny neutrální tóny ze vzorníku Pantone. 

Toteme zůstal věrný svému stylu, který vychází ze základů skandinávského šatníku, a ukázal hedvábné modely se splývavými nařasenými výstřihy v barevných variantách, zasazených mezi černou a bílou.

Poslední novinka vítězky Oscarů a královny wellness byznysu Gwyneth Paltrow? Gwyn, totiž nově oznámená oděvní značka, jež vcelku přirozeně navazuje na její vesmír Goop (musíte uznat, že jadeitových vaginálních vajec má člověk dost omezenou spotřebu). „Prezentaci značky zasadila Gwyneth do Quarters, concept storu s barem, který se zaměřuje na design. Atmosféra byla příjemná jako na pohodovém nedělením brunchi,“ reportovala z místa Naomi Smart z britské Vogue. „V prostoru nechyběl ani dotek nostalgie a záchvěv velmi osobních momentů ze života Gwyneth Paltrow, například rodinné fotky, oblíbené desky, cigarety na stříbrném podnose. K dispozici byl i rautový stůl plný delikates, stříbrných talířů zdobených slunečnicemi, rajčaty velkými jako dlaň a sladkostmi. Největší pozornost ovšem sklidily cukety s vyrytým logem její nové značky.“