Móda

#VogueCSAtelier: Zuzana Kubíčková a její couture kolekce k desátému výročí

V novém projektu #VogueCSAtelier, v němž tým Vogue přinese pohled do zákulisí týmů lokálních značek, uvidíte záběry z míst, kde vznikají samotné kolekce. Jako první jsme navštívili Zuzanu Kubíčkovou, která v Křižíkově pavilonu na Pražském výstavišti představila novou couture kolekci k desátému výročí fungování svého ateliéru. 
Se Zuzanou a jejím týmem jsme se setkali v jejím vinohradském ateliéru, ve kterém vznikají veškeré modely. Co vše se může v rámci několika let stát, ukazuje i fakt, že když designérka v roce 2012 začínala, pracovala pod svým jménem sama. Dnes její tým tvoří deset lidí. V prostorných pokojích bytu, v němž se ateliér nachází, jsme potkali pilné krejčové, střihačku i Ruth s Kateřinou, které se věnují PR a komunikaci. 
Ústředním tématem je čas ve všech rovinách. Při tvorbě modelů se uznávaná návrhářka vrací k prvkům a detailům ze svých předchozích kolekcí. Tím je podle samotné autorky třeba ruční zpracování látky nebo technika smockingu. „Je to první kolekce, u které jsme si ten čas opravdu nadělili. Na kolekci jsme pracovali průběžně, již od února. Některé z modelů vyžadovaly měsíce práce, než jsme vůbec mohli střihnout do materiálu.” Jednoduché, avšak propracované a nadčasové modely siluet, jsou rozhýbané zvlněnými liniemi, diagonálním členěním i mixováním různorodých materiálů a struktur. Vrstvení a spojování materiálů a jejich povrchů reflektuje plynutí času, jeho optiku a členitost.

Jaký je cíl značky? Kam by měla směřovat?

Zuzana: Směr, kterým jsem se chtěla ubírat, se postupně — krok za krokem — děje. Chtěla jsem mít vlastní salon nebo ateliér, kam by chodily zákaznice, abychom jim šili na míru. Abychom pro ně realizovali naše vize a představy podle toho, co chtějí. Líbí se mi, že pracujeme v malém týmu, naprosto mi to vyhovuje. Je pro mě důležité, aby zákaznice získávaly něco navíc. Servis, na který běžně nejsou zvyklé. Co se týče nějakých velkých snů, nechci je říkat veřejně, dokud se nedějí.

Jaký je podle vás největší rozdíl v přístupu k oděvnímu designu a módním značkám u nás a v zahraničí?

Ruth: O tomto bude víc vědět Káťa, já to vztáhnu na to, co dělám, a to je PR. Velkou výhodou je, že se tady všichni známe, že jsme malý trh a já všechna pro Zuzanu důležitá média a jejich zástupce znám osobně, někdy se vídáme i mimopracovně. V našich médiích jsem sama také pracovala, a proto můžu říct, že zde panují silné vazby, mnohem silnější, než bych si dokázala představit, že fungují třeba v Británii nebo Francii.
Kateřina: Souhlasím s tím, co řekla Ruth, jenom si myslím, že marketing a komunikace se nijak neliší v různých zemích. Je to ten stejný princip, jde jen o to udržet hlavní myšlenku dané značky, snažit se lidem předat to, co  chceme. 

Zuzano, jak to vnímáš ty? Přála by sis budovat značku někde v zahraničí? Myslíš, že by to bylo jednodušší?

Zuzana: Já jsem o zahraničí jeden čas uvažovala, ale zjistila jsem, že v praxi to nedává smysl vzhledem ke stylu práce, který jsme si zvolili. S každou klientkou se potkáváme osobně, vytváříme šaty na konkrétní osobu, což se pojí s tradičním přístupem ke krejčovskému řemeslu. Přístupem, který není na dálku možný. Libí se mi, že se můžu věnovat ateliéru, být se všemi v úzkém kontaktu. Přesně vím, jak který oděv vzniká a vím, jaká jsou úskalí při jeho tvorbě. V zahraničí by to znamenalo začít pracovat jiným způsobem. Nutností by bylo zvětšit objem naší produkce, což sice neříkám, že není dobré, ale pro mě to není. Já jsem si zkrátka vybrala cestu starosvětského, salonního ateliéru, kde se všechno dělá víceméně ručně, v přímém kontaktu se zákaznicí. 

Co si lidé myslí o oděvních návrhářích, a není pravda?

Ruth: Vlastně nevím, co si lidé o návrhářích myslí. Moje představa určitě byla jiná, než jsem poznala Zuzaninu tvorbu zblízka. Vidím totiž, jak komplexní práce to je, z kolika složek se skládá. Od počítání cen, provozních, softwarových, webových věcí, co Zuzana musí vedle své ohromné kreativity ovládat. A to mluvím jen o rozsahu práce. Překvapilo mě toho mnohem víc.
Zuzana: Je to řemeslo jako jakékoliv jiné.

Trávíte spolu i volný čas, nebo se potkáváte jenom v práci?

Zuzana: Potkáváme se bohužel jenom v práci. Vždycky v pátek dopoledne máme společný meeting, a ten týden uteče tak rychle, že mám pocit, že se vídáme často. Ale pravdou je, že bychom se mohly vídat častěji!
Ruth: Tak dvakrát do roka nám to vyjde, že jdeme na víno.
Zuzana: Ano, dvakrát do roka. Nebo před Vánoci si dáme skleničku. 
Ruth: Přes Vánoce jednou a v létě jednou, viď?
Zuzana: Tak. 

Znaly jste se před tím, než jste spolu začaly pracovat?

Zuzana: Nejdřív jsem začala pracovat s Ruth. Ruth jsem neznala osobně, líbilo se mi, jakým způsobem pracuje, a proto jsem ji tehdy oslovila, ale už nevím, kolik je to roků… To bude takových sedm.
Ruth: Já to měla stejně. Zuzku jsem znala, protože už byla na scéně výrazná.
Zuzana: A s Káťou jsme se seznámily přes jednoho našeho kolegu. 
Kateřina: Já jsem znala Zuzanu ze sociálních sítí. Oslovila jsem ji se zájmem o stáž v době, kdy jsem byla na  vysoké škole v zahraničí. Studovala jsem módní marketing a komunikaci. Chtěla jsem nasbírat co nejvíce zkušeností. Zuzčinu tvorbu jsem znala, tak byla první, komu jsem napsala — a vyšlo to. Znovu jsme se propojily před rokem a něco.
Zuzana: Když jsi dokončila studium.

Připadá ti, že tě škola připravila na praxi?

Kateřina: Ta škola to má nastavené trošku jinak než tady v Česku. Takže si myslím, že ano. 

Myslíte si, že je přátelství důležité i v pracovním vztahu?

Zuzana: Myslím si, že je to výhoda, ale není to podmínkou. Je super, když si lidé, kteří spolu pracují, rozumí, i ta komunikace je pak jednodušší.
Ruth: Já nevím, jestli přátelství je to správné slovo. Pro mě je důležité, aby ten vztah byl lidsky příjemný. Ale dovedu si představit, že bychom byly se Zuzkou kamarádky, jen na to už není v našich životech čas a prostor. Zároveň si myslím, že přátelství může některé pracovní situace i komplikovat. Takže takhle je to úplně akorát a v pořádku. 

V jaké situaci nastává v týmu nebo v ateliéru tenze?

Zuzana: Já tenzi nemám moc ráda, ale někdy se jí nevyhneme. Je to většinou z důvodu nějaké časové tísně. Když se třeba překotně musí něco dělat. Ale třeba já osobně chci, aby v našem ateliéru nevládlo dusno za žádných okolností. Protože vím, že ne všichni zvládají práci pod stresem komfortně. Pak se můžou velmi jednoduše začít dělat chyby. Určitě to ale neznamená, že u nás nevznikají situace, kdy to není lehké. Jenom to všichni děláme tak, abychom problémy vyřešili a kritickým obdobím zdárně propluli. 
Po ukončení tohoto rozhovoru za mnou Ruth přichází a ujišťuje mne, že Zuzana je kliďas. Že rozhodně není typ, který by měl rád či vyvolával konflikty. Naprosto jí to věřím. Stejná pohoda, jakou jsem cítila v ateliéru na ulici Anny Letenské, totiž panuje i v backstagi pondělní přehlídky kolekce Couture 22/23. Vše je pečlivě připraveno. Zuzana a stylista Jan Králíček kontrolují outfity. Vizážisté upravují tmavé rtěnky a hairstylisté lakují neposlušné poletující vlásky. 
Na pozadí černé opony diváci sledují hru monochromatických černých a bílých modelů, které zhmotňují řemeslo a mistrovskou práci Zuzany a jejího týmu krejčových a střihaček. Modely pracují také s kontrastem vzdušných i těžších materiálů a jejich pohybem. Hedvábný šifon, tylové plisé s malými pajetkami, krajku a výšivku doplňuje envers satén či umělá kůže. Každý detail je dokonalý a kolekce různými prvky odkazuje na ty předchozí, které v rozmezí deseti let vznikly. Jakou krásu v sobě odhalí nadcházející léta?
Photo/Video: Viktoryia Vaitusionak
Autor/Concept: Magda Žůrková 
Visual Direction: Alexander Bel 
Model: Tereza (CRUSH MODELS)
Make-up/Hair: Natalia Karyagina