Školní uniforma podle módních domů. Jak by vypadala ta od Miu Miu, Saint Laurent nebo od Fendi?

Školní uniforma je tu déle, než by se mohlo zdát. Jedna z nejstarších dodnes používaných uniforem vznikla už v roce 1552 v londýnské Christ’s Hospital, tedy ve škole původně určené především dětem z chudých poměrů. Modrý kabát, červený kožený opasek a žluté punčochy se staly jejím poznávacím znamením natolik, že si škola vysloužila přezdívku The Blue Coat School.

Z praktického školního oděvu se postupně stal jeden z nejčitelnějších módních archetypů. Bílá košile, plisovaná sukně, podkolenky, blejzr, kravata. Stačí pár známých prvků a okamžitě víte, že se jde do školy.

Co kdyby ale tentokrát školní řád nepsala škola, ale módní dům? Představme si šest různých škol, z nichž každá by dostala vlastní dress code od Miu Miu, Saint Laurent, Chanel, Fendi, The Row nebo Prady. A zatímco jedna by trvala na tvídu a perlách, jiná by bez mrknutí oka pustila do školních lavic žáky v nylonu. Jak by to vypadalo?

Miu Miu vznikla v roce 1993 z osobité a nekonvenční vize Miuccii Prady. Prada Group značku popisuje jako prostor, kde se potkává naivní ženskost s provokací, sofistikovanost s určitou neposlušností a klasické módní kódy s experimentem.

Školní dress code by proto začínal velmi nevinně: plisovaná minisukně, bílá košile, tenký kardigan a boty typu Mary Janes. Jenže sukně by byla o pár centimetrů kratší, než dovoluje školní řád, košile lehce rozepnutá a přes ramena by se u některých žaček objevil svetr, který rozhodně nebyl původní součástí oficiální uniformy.

Právě v tom je značka Miu Miu tak dobrá. Vezme něco, co důvěrně známe, a posune to o pár kroků někam, kde už to působí trochu drzým, ale velmi současným dojmem. A tak by i školní chodby této imaginární instituce zaplnily mašle ve vlasech, bílé ponožky, Mary Janes a malé kabelky, které by s učebnicemi měly společného jen velmi málo. 

Uniforma by zkrátka existovala. Jen by se její pravidla vykládala spíš jako doporučení. 

Saint Laurent by se na školní uniformu podíval z úplně jiné strany. Plisovanou sukni by nechal někde v minulém století a místo ní by vytáhl černý smoking.

Yves Saint Laurent ostatně patří mezi návrháře, kteří zásadně proměnili způsob, jakým se ženy oblékají. V roce 1966 představil Le Smoking, který přenesl kódy pánského smokingu do ženského šatníku. Ve stejném roce otevřel také Rive Gauche, svou linii ready-to-wear, která dostala stejnou kreativní pozornost jako couture a oslovila především mladší klientelu.

Školní dress code v podání tohoto módního domu by proto byl velmi jednoduchý: černé sako s výraznějšími rameny a dokonale střižené kalhoty. Na nohou lakované mokasíny nebo špičaté boty. Pokud by škola trvala na sukni, byla by úzká, černá a působila by spíš jako součást večerního looku.

A možná by právě Saint Laurent jako první zavedl pravidlo, že školní uniforma musí zvládnout nejen první hodinu, ale i večírek. Koneckonců když se z pánského smokingu může stát ikonický ženský oděv, není důvod, proč by se školní sako nemohlo vzít večer na taneční parket.

U Chanelu by i ta největší klasika vypadala o něco lépe než u ostatních. Gabrielle Chanel totiž uměla vzít něco dokonale obyčejného a udělat z toho nový módní kód. Ještě než se proslavila oblečením, začínala jako modistka. V roce 1910 otevřela v Paříži svůj první obchod Chanel Modes, kde prodávala vlastní klobouky. Později si oblíbila tvíd, ke kterému ji přivedl britský venkov a šatník vévody z Westminsteru. Její první tvídové modely se objevují už v roce 1925.

Právě od této inspirace by se odvíjela i školní uniforma: tvídové sako, jednoduchá sukně, bílá košile a dvoubarevné baleríny nebo lodičky bez paty. Na krku perly, přes rameno prošívaná kabelka a možná i malý klobouk jako připomínka začátků tohoto módního domu. A když v roce 1983 převzal umělecké vedení Karl Lagerfeld, ikonické prvky Chanelu včetně tvídu, perel a prošívání dál rozvíjel a dával jim nové podoby.

Výsledek? Uniforma, která působí tradičně, ale rozhodně ne nudně. Přesně tak, jak by se od Chanelu čekalo.

Příběh Fendi začal v Římě v roce 1925, kdy Adele a Edoardo Fendiovi otevřeli obchod s kožešinami a koženými výrobky. O čtyři desetiletí později přišel do Fendi Karl Lagerfeld, který v něm působil více než padesát let a vytvořil také ikonické logo FF. To původně odkazovalo na jeho práci s kožešinami a znamenalo „Fun Furs“.

Inspirací pro školní uniformu Fendi by klidně mohla být fialová flitrová Baguette, kterou v Sexu ve městě proslavila Carrie Bradshaw. Právě tato kabelka pomohla z modelu, který Silvia Venturini Fendi navrhla v roce 1997, udělat skutečný popkulturní fenomén. Za téměř třicet let vzniklo přes 1 000 různých verzí Baguette, takže flitrová midisukně, klasická košile, kožené mokasíny a samozřejmě vlastní kabelka Baguette by vytvořily uniformu trochu odvážnější, trochu nečekanou, ale stále dost uhlazenou na školní chodbu. A v zimě? Škola s uniformou od Fendi by bezpochyby měla nejlepší kožich ze všech.

Takže ano, dress code by byl jasný. Jen rozhodování, kterou Baguette si zítra vezmete, by zůstalo čistě na vás.

The Row založily v roce 2006 sestry Mary-Kate a Ashley Olsenovy původně s velmi jednoduchým cílem vytvořit dokonale padnoucí bílé tričko. Z malého experimentu postupně vyrostl módní dům postavený na precizním střihu, luxusních materiálech a nenápadné eleganci, která nepotřebuje hlasité logo. 

Žádná kravata, žádné zbytečné detaily. Školní uniforma v podání The Row by proto mohla být až podezřele jednoduchá: široké kalhoty, kašmírový svetr a dlouhý kabát, k tomu kožené mokasíny nebo baleríny. The Row dlouhodobě staví na vrstvení, kvalitních materiálech a nenápadných siluetách a ve škole by rozhodně nechyběla ani hodina péče o šatník, kde by se probíralo, jak správně vyprat kašmírový svetr, co dělat s koženými botami a především jak vysvětlit rodičům, že „jen tak“ ho do pračky ho opravdu dát nemohou.

The Row od začátku stojí na myšlence, že luxus nemusí být na první pohled vidět. 

Prada by tradiční školní uniformu trochu rozebrala a zase složila po svém. Příběh domu začal v roce 1913 v milánské Galleria Vittorio Emanuele II jako obchod s luxusním zbožím, ale Miuccia Prada později obrátila pozornost k materiálu, který měl k tradiční představě luxusu poměrně daleko, totiž k nylonu. Z praktického materiálu se postupně stal jeden z nejvýraznějších podpisů domu.

Uniforma by proto spojovala klasiku s něčím trochu nečekaným: černá nylonová sukně, přes ni bílá, blankytně modrá nebo jemně růžová košile, která by zpod saka či svetru záměrně vyčnívala, a samozřejmě nylonový batoh.

Uniforma ve stylu Prady by tak byla možná nejpraktičtější ze všech a film Ďábel nosí Pradu by se stal povinnou součástí výuky. 

Miu Miu by školní řád bralo spíš jako doporučení, Saint Laurent by vás ze školy poslal rovnou na večírek, Chanel by klasickou uniformu povýšil tvídem a perlami, Fendi by udělalo z tašky nejdůležitější součást outfitu, The Row by vás přesvědčil, že luxus nemusí být na první pohled vidět, a Prada by i do školní uniformy pustila nylon.

Šest módních domů, šest různých pohledů na jeden jediný dress code. Do které módní školy byste chodili nejraději a který další dům by si podle vás zasloužil vlastní uniformu?